Hranice v terapii: Jak správně nastavit a udržovat bezpečné mezery ve vztahu

When working with hranice v terapii, jsou to jasná, respektovaná pravidla, která chrání psychické bezpečí klienta i terapeuta a umožňují hlubokou změnu. Also known as terapeutické hranice, it není jen o tom, kdy se končí sezení a kdy začíná osobní život – je to o tom, kde končí odpovědnost jednoho a začíná druhého. Bez těchto hranic se terapie mění v poměr, kde se jedna strana ztrácí, druhá se vyčerpává, a změna zůstává jen slovem.

Hranice v terapii nejsou jen pro terapeuty. V rodinné terapii se týkají toho, kdo může kdo čemu říkat, kdy se dítě může rozhodovat samo a kdy rodič musí stát za svými slovy. V párové terapii se o ně bojuje, když jeden partner překračuje hranici druhého – třeba tím, že se snaží ovládat jeho emoce, nebo když se nechává zatlačovat do role „vždycky pochopitelného“. Tyto hranice nejsou zdi – jsou transparentní stěny, které ti umožňují vidět druhého, ale nechat ho být sám.

Co se děje, když hranice chybí? V jednom z případů, který jsme sledovali, matka přestala rozlišovat, kde končí její starost a kde začíná život dcery – výsledek? Dcera se cítila jako „terapeutka“ pro svou matku, až se zhroutila. V jiném případě muž, který se bál říct „ne“, se v páru stával „přijímačem“ všech emocí partnerky – až ho to vyčerpalo do úplného vyhoření. Hranice nejsou o tom, aby někdo nebyl blízko. Jsou o tom, aby blízkost nebyla ničivá.

V terapii se hranice nekladou jen jednou – budují se každý týden. Když terapeut neodpoví na text ve 2 hodiny ráno, když se nechává vytahovat do rodinných konfliktů, když neříká „to už je tvůj problém“ – nejde o laskavost. Jde o to, aby klient naučil, že jeho hranice mají smysl. A že on sám je důležitý, i když se necítí.

V našich článcích najdeš příklady, jak se hranice projevují v praxi – od toho, jak rodičovský trénink pomáhá nastavit jasné pravidla pro dítě s ADHD, přes to, jak párová terapie pro páry s ADHD naučí dvojici rozlišovat, kde končí jejich neurologické rozdíly a kde začíná odpovědnost za komunikaci, až po to, jak terapie zaměřená na rodiče změní celý systém vztahů tím, že rodiče přestanou překračovat hranice dítěte. Naučíš se, že hranice nejsou o tom, kdo má pravdu – ale o tom, kdo se může cítit v bezpečí, aby se mohl změnit.