Setkáte se s terapeutem v supermarketu. Vypadá na vás jako obyčejný člověk. Chcete mu říct „ahoj“, zeptat se, jak se má, nebo aspoň přikývnout. Ale zastavíte se. Co teď? Je to normální? Nebo to může nějak poškodit vaši terapii?

Nejste jediný, kdo se s tím potýká. Většina lidí, kteří jdou do terapie, si to alespoň jednou představila. A většina terapeutů to zažila - někdy s klienty, kterým to dělalo starosti, někdy s těmi, kteří to považovali za přirozené. Ale pravidla nejsou jasná. A právě proto to vede k nedorozuměním, úzkosti, dokonce i ukončení terapie.

Proč se terapeut nechává běžně pozdravovat?

Terapeut není přítel. Nebo příbuzný. Nebo kolega z práce. Je to odborník, který vám pomáhá pracovat s vnitřními věcmi, které vám často dělají bolest. A k tomu potřebuje jasnou hranici. Pokud se terapeut chová jako běžný člověk - například přijme pozvání na večeři nebo začne mluvit o vaší terapii v centru města - ztrácí se ta vzdálenost, která je klíčová pro úspěch.

Podle studie z Masarykovy univerzity (Ptáček, 2018) je přílišná blízkost mimo ordinaci jednou z nejčastějších příčin etických porušení v psychoterapii. Když terapeut přestane být „terapeutem“ a začne být „přítelem“ nebo „známým“ ve veřejném prostoru, klient může začít hledat potvrzení, lásku nebo pozornost tam, kde by ji neměl. A to může oslabit celý terapeutický proces.

Na druhé straně, když terapeut úplně ignoruje vaši přítomnost - jako byste neexistovali - může to vypadat jako odmítnutí. A to také bolestí. Podle studie Choudhary (2024) se to stává v 15 % případů. Klienti pak cítí, že jsou „neviditelní“, nebo že terapeut se od nich vzdal. To může vést k přerušení terapie.

Co dělat, když vás terapeut potká?

Pravidlo je jednoduché: terapeut by neměl iniciativu brát. Pokud vás potká v obchodě, na ulici nebo na koncertě, může vám přikývnout, kývnout hlavou nebo říct „ahoj“ - krátce, zdvořile, bez dalšího rozvoje. Nic víc. Pokud se pokusíte začít konverzaci - například říct „jak to dnes v terapii vypadá?“ - terapeut by měl jemně, ale jasně odkázat na další sezení. „To bychom měli probrat ve vašem termínu,“ je vhodná odpověď.

Pro klienta to znamená: nezačínejte konverzaci. Neptejte se, jak se má. Nevyprávějte o svém dni. Nezavírejte ho na kávu. Pokud to uděláte, může to být pro terapeuta závažný etický problém. Podle Etického kodexu EABP (2020) je terapeut odpovědný za udržování hranic. To znamená, že i když vy začnete, on musí být schopen říct „ne“.

A co když vás terapeut pozdraví? Pokud to udělá jenom krátce - přikývne, řekne „ahoj“, a pokračuje - je to v pořádku. Pokud se ale zastaví, začne vás ptát, jak se máte, nebo se vás zeptá, co jste dnes dělali - to je už překročení hranic. A to je problém. V 68 % etických stížností v ČR mezi lety 2018-2022 byla příčinou právě takovéto nevhodné chování mimo ordinaci.

Co dělat, když vás terapeut ignoruje?

Někdy se stane, že terapeut úplně nevšimne, že jste tam. Někdy to je záměr - nechce vytvářet žádný kontakt. Někdy to je strach - neví, jak se chovat. A někdy to je příznak, že terapie přichází ke konci. Pokud vás terapeut ignoruje, nezůstávejte v nejistotě. To, co považujete za odmítnutí, může být jen nejistota.

Nejlepší řešení: probrat to ve vašem dalším sezení. Neříkejte: „Dnes jste mě ignorovali.“ Řekněte: „Když jsem vás potkal v supermarketu, cítil jsem se trochu ztracený. Nejsem si jistý, jestli jste mě neviděl, nebo jste to chtěl vyhnout. Jak to vidíte vy?“

78 % terapeutů (podle průzkumu SUR, 2022) uvádí, že tato témata jsou důležitou součástí terapie. A v 95 % případů, kdy klienti s terapeutem probrali náhodné setkání, přineslo to prohloubení vztahu. Ne proto, že se něco změnilo venku - ale proto, že jste se o něm promluvili uvnitř.

Rozdíly podle typu terapie

Není všechny terapie stejné. Pokud jdete k kognitivně-behaviorálnímu terapeutovi, pravděpodobně jste s ním předem projednali, jak se chovat při náhodném setkání. 97 % těchto terapeutů to dělá. Je to jasný plán: „Pokud se potkáme venku, přikývnu, řeknu ‚ahoj‘ a pokračuju.“

Ale pokud jdete k humanistickému terapeutovi - třeba person-centrovanému nebo gestaltovému - může být situace mnohem měkčí. Pouze 76 % z nich to předem projednává. A někteří z nich si myslí, že „přátelský kontakt“ je součástí terapie. To vede k zmatku. Podle studie z AV ČR (2023) 34 % klientů humanistických terapeutů vnímá náhodné setkání jako zdroj úzkosti. U klientů kognitivně-behaviorálních terapeutů je to jen 18 %.

Proč? Protože humanistická terapie se zaměřuje na autenticitu, přirozenost, přítomnost. A někteří terapeuté si myslí, že „být přirozený“ znamená být přátelský i venku. Ale to je nebezpečné. I v humanistické terapii je hranice nezbytná. Pokud se terapeut chová jako přítel, klient si může začít myslet, že terapie je jen „přátelská konverzace“. A to ji ztrácí.

Co dělat, když se stane něco neetického?

Pokud terapeut přijme pozvání na večeři, začne vám vyprávět o svém životě, nebo se vás ptá na detaily vaší terapie venku - to je porušení etiky. A to není jen „špatně zvládnutá situace“. Je to vážné.

Podle České komory psychologů (etický kodex, článek 5.3) je psycholog povinen vyhýbat se vytváření jiných vztahů s klientem - ani přátelských, ani obchodních. Pokud terapeut poruší toto pravidlo, může být podroben disciplinárnímu řízení. V letech 2020-2023 bylo v ČR 4 případy, kdy terapeutovi bylo odebráno oprávnění právě kvůli porušení hranic mimo ordinaci.

Co když se to stane vám? Nejprve to probrat ve vašem dalším sezení. Pokud se terapeut odmítne o tom mluvit, nebo se chová jako by to nebylo důležité - pak je čas kontaktovat Českou komoru psychologů. V roce 2022 bylo 7 disciplinárních řízení právě kvůli neetickému chování při náhodných setkáních.

Co můžete udělat předem?

Nechte se nechat připravit. Nečekáte, až se stane něco nečekaného. V prvním nebo druhém sezení se zeptejte: „Jak byste se chovat, kdybych vás potkal venku?“

Toto je normální otázka. A 89 % českých terapeutů s klienty předem projednává pravidla pro náhodná setkání. Pokud vám terapeut řekne „To je nepodstatné“, nechte se to představit. Je to důležité. A pokud vás to znepokojuje, máte právo to probrat.

Nejlepší strategie: pokud se často pohybujete v okolí ordinace - třeba žijete v sousedství - řekněte: „Já chodím často do toho obchodu, kde máte ordinaci. Kdybych tě tam potkal, jak bych měl reagovat?“

Tímto jednoduchým krokem odstraníte nejistotu. A vytvoříte bezpečný prostor - i venku.

Proč to vůbec důležité je?

Terapie není o tom, aby vás terapeut miloval. Není o tom, aby vás pozdravil na ulici. Není o tom, aby se stal vaším přítelem.

Terapie je o tom, aby vás pomohl vidět samotného sebe - bez zákrytů, bez závislostí, bez očekávání. A k tomu potřebuje jasnou hranici. Když ta hranice zmizí - venku, na ulici, v restauraci - ztrácí se i ta bezpečnost, která vám umožňuje být upřímný uvnitř.

Největší důvod, proč se terapeut nechává pozdravovat, není chladnost. Je to péče. Péče o vás. O vaši bezpečnost. O vaši terapii.

Pokud se setkáte s terapeutem venku - přikývněte. Nebo ne. Ale nechte ho rozhodnout. A pokud vás to znepokojuje - probrat to ve vašem termínu. To je jediný správný způsob, jak zachovat všechno, co terapie stojí.