Úzkost u dospívajících: Co dělat, když vaše dítě trpí úzkostí

Úzkost u dospívajících není jen „přechodná fáze“ nebo „přehnaná reakce“. Je to úzkostná porucha, stav, kdy nervozita přesahuje normální obavy a znemožňuje běžný život. Also known as anxietní porucha, it může vést k vyhýbání se škole, sociálním situacím, nebo dokonce k fyzickým příznakům jako bušení srdce, zvracení nebo neustálé únavy. Mnoho rodičů si myslí, že to projde – ale pokud se dítě nechce vracet do školy, nechce chodit na večírky nebo se neustále obává, že něco špatného se stane, není to jen „nervozita“. Je to signál, že něco potřebuje změnit.

Úzkost u dospívajících často souvisí s rodinnou terapií, přístupem, který se nezaměřuje jen na dítě, ale na celý systém vztahů – jak rodiče reagují, jak se komunikuje v domácnosti, jak se přenáší strach. Když rodič příliš kontroluje, když se snaží všechno „vyřešit“ za dítě, nebo když vlastní úzkost přenáší na dítě, může to situaci jen zhoršit. Naopak, když se rodina naučí rozpoznávat, kdy je dítě v úzkosti a kdy ho prostě podpoří bez tlaku, může se věc zlepšit. To není o tom, že dítě „musí být silnější“. Je to o tom, že systém, ve kterém žije, musí být bezpečnější.

Co dělat, když to vidíte? Nejprve přestanete říkat: „Nech to, to projde.“ Začněte se ptát: „Co se děje, když se to projeví?“ Je to před zkouškou? Před spánkem? Před hovorem s kamarádem? Zaznamenejte vzory. Dítě nemusí mít slova na to, co cítí – ale chování vám to řekne. Nejčastější chyba? Přesvědčovat dítě, že „není důvod k úzkosti“. To ho jen naučí, že jeho city nejsou důležité. Lepší je říct: „Vím, že to pro tebe zní strašně. Já jsem tady.“

Ne každá úzkost vyžaduje léky. Mnoho dospívajících se zlepší s psychoterapií pro teenagery, metodou, která jim pomáhá pochopit, jak fungují jejich myšlenky, a naučit se strategie, které fungují v reálném životě. Kognitivně-behaviorální terapie, metakognitivní terapie nebo terapie zaměřená na rodiče – všechny tyto přístupy se v Česku používají a mají důkazy o účinnosti. Nejde o to, aby dítě „přestalo být úzké“. Jde o to, aby se naučilo, že úzkost neřídí jeho život.

V těchto článcích najdete praktické návody, jak rozpoznat, kdy je úzkost už problém, jak se chovat, když dítě „odmítá“ jít ven, jak se vyhnout přílišné pomoci, a kde v Česku najít terapeuty, kteří skutečně rozumí dospívajícím. Nejde o to, abyste „všechno napravili“. Jde o to, abyste vytvořili prostor, kde dítě může být, jak je – a přesto se může zlepšovat.