Terapie pro páry s ADHD: Jak zlepšit vztah, když jedna strana má poruchu pozornosti

Terapie pro páry s ADHD, porucha pozornosti a hyperaktivity, která ovlivňuje schopnost udržet fokus, řídit impulsy a plánovat čas. Also known as porucha pozornosti, it znamená, že jedna osoba často zapomíná na domácí povinnosti, přerušuje rozhovory, nebo se cítí přetížená jednoduchými úkoly. To není línost. To je neurologický rozdíl, který se promítá do každodenního života jako neustálé neporozumění. Když jeden partner stále zapomíná na účty, druhý se cítí jako rodič, který musí všechno řešit. Když jeden přijde pozdě na schůzku, druhý si myslí, že ho neváží. A když se vztah začne řídit jen námitkami a výčitkami, zůstává jen malá zbytečná energie na lásku.

Terapie pro páry s ADHD se nezaměřuje na to, kdo má pravdu. Zaměřuje se na to, jak přestat bojovat s tím, co nelze změnit, a začít spolupracovat s tím, co jde. Například komunikace – když jedna strana potřebuje písemné připomínky, zatímco druhá potřebuje jasná pravidla – to není problém osobnosti, to je rozdíl v mozkovém zpracování. párová terapie učí, jak vytvořit systémy, které fungují pro oba: jednoduché kalendáře, zápisky na ledničce, časové bloky, kde se nikdo neptá na „proč jsi to neudělal?“. A zároveň učí, jak říct: „Mám problém s tím, že se cítím zanedbaný“ místo: „Ty jsi zase neudělal nic!“

Nejčastější chyba? Předpokládat, že „pouze“ léky pomohou. Léky mohou zlepšit fokus, ale ne naučí partnera, jak reagovat, když se vám při mluvení neustále vrací k telefonu. Nebo jak vysvětlit, že „nechápu, proč se to stále opakuje“ není kritika, ale výzva k spolupráci. V Česku se už někteří terapeuti specializují na ADHD v vztahu – ne na dítě, ne na jednotlivce, ale na dvojici, která se snaží být spolu, i když jejich mozkové systémy pracují jinak.

V této sbírce najdete praktické příklady, jak přestat se hádat o věcech, které nejsou vaše chyba, ale neurologický rozdíl. Zjistíte, jak zjednodušit domácí povinnosti, jak říct „potřebuji pauzu“ bez toho, aby druhý cítil odmítnutí, a jak najít terapeuta, který neříká „prostě se snažte víc“. Všechno to, co potřebujete, abyste přestali být protivníky a začali být týmem – i když váš mozek nepracuje stejně jako ten druhého.