Neurodiverzita: Co to je a jak se projevuje v terapii

Neurodiverzita je neurodiverzita, přirozená variace fungování lidského mozku, která zahrnuje autismus, ADHD, dyslexii a další neurologické rozdíly. Also known as různorodost mozku, it neoznačuje nemoc, ale jiný způsob, jak lidé vnímají svět, učí se a komunikují.

Neurodiverzita není něco, co je třeba „vyléčit“. Je to jiný způsob fungování – a v terapii se nejde o to, aby se člověk stal „normálním“, ale aby se naučil žít sám se sebou, bez stydění. Když dítě s autismem nechává ruce na uších ve škole, není to špatné chování – je to způsob, jak si udržet klid. Když dospělý s ADHD zapomíná na schůzky, není to línost – je to problém s časovou orientací, který mozek jednoduše nezvládá. Tyto rozdíly se často překrývají s úzkostí, sebevědomím nebo pocitem, že jsi „něco špatného“. A právě proto je terapie tak důležitá – ne proto, že něco chybí, ale protože svět nebyl pro tebe navržen.

Terapie pro neurodiverzitu se nezaměřuje na „napravení“, ale na autismus, podporu přirozeného způsobu komunikace a zvládání přetížení smyslů, na ADHD, vytvoření struktury, která sedí na tvém mozku, ne na tom, jak by měl být, a na poruchy učení, přizpůsobení způsobu učení, aby ti nebránilo v tom, co umíš. V Česku se o těchto tématech teprve začíná mluvit otevřeně, ale v terapii už se to děje. Lidé se učí, že jejich mozek není chybný – jen jiný. A když to pochopí, začnou žít klidněji.

Ve sbírce článků níže najdeš praktické nástroje, které pomáhají lidem s neurodiverzitou – od pracovních listů, které pomáhají pochopit emoce, přes strategie pro spánek u dětí s autismem, až po to, jak terapie pomáhá překonat negativní přesvědčení, která ti říkají, že jsi „méně hodný“. Všechno to je napsané tak, aby ti to řeklo jasně – bez odborného žargonu, bez nadměrného optimismu, jen s realitou, která funguje.