Desenzitizace: Co to je a jak pomáhá při úzkosti a traumech

When working with desenzitizace, proces, při kterém se člověk postupně přizpůsobuje vzpomínkám nebo situacím, které dříve vyvolávaly silný strach nebo pániku. Also known as expozice, it is a core method in treating trauma, phobias, and anxiety disorders, especially when used in therapies like EMDR or cognitive behavioral approaches. Nejde o to, abyste zapomněli na traumata – ale aby vaše tělo a mozek přestaly reagovat na ně jako na okamžitou hrozbu.

Desenzitizace funguje tak, že v bezpečném prostředí – třeba s terapeutem – se pomalu a kontrolovaně vystavíte tomu, co vás dříve způsobovalo paniku. Může to být vzpomínka na nehodu, obraz z dětství, nebo i jen myšlenka na setkání s lidmi. Pokud to děláte správně, mozek začne rozpoznávat: tohle už není nebezpečné. Více než 70 % lidí s PTSD, kteří prošli strukturovanou desenzitizací, hlásí výrazné zlepšení. A není to jen o EMDR. Této technice se říká i expozice, metoda, při které se člověk postupně setkává s vyvolávači úzkosti, a využívá se i v KBT, kognitivně-behaviorální terapii, která se zaměřuje na změnu myšlenek a chování. Když se vám tělo začne uvolňovat, když přestanete cítit, že se vám děje něco hrozného – začínáte být znovu ve svém těle. A to je ten rozdíl.

Desenzitizace není rychlá cesta. Někdy trvá týdny, někdy měsíce. Ale není to o tom, abyste „překonali“ své strachy – je to o tom, abyste se naučili žít s nimi, aniž by vás ovládaly. V článcích níže najdete, jak se desenzitizace používá při léčbě PTSD, jak se připravujete na EMDR, jak vytvářet bezpečné kotvy, a proč některé metody selhávají, když se přeskočí stabilizace. Víte, že 65 % úspěchu EMDR závisí na tom, jestli jste si nejdřív vytvořili vnitřní bezpečí? Nebo že desenzitizace bez předchozího zvládnutí tělesných reakcí může zhoršit stav? Tyto detaily se v praxi často přehlížejí. Tady je vše, co potřebujete vědět, abyste pochopili, co se vám skutečně děje – a co vás opravdu může pomoci.