U dětí s poruchou autistického spektra (PAS) není problém jen v komunikaci nebo sociálních interakcích. Mnohé z nich prostě nesdílí svět, jak ho vnímáme my. Zvuk praní, světlo z LED žárovky, dotek bavlněného trička - pro ně to není jen nepříjemné. To je bolest, strach, přetížení. A to všechno bez slov, kterými by to mohly vysvětlit.

Co je senzorický problém a proč to u PAS tak často vyskytuje?

Senzorické problémy znamenají, že mozek dítěte špatně zpracovává informace z pěti smyslů - vidění, slyšení, hmatu, rovnováhy a tělesného pocitu. Některé podněty jsou přehnaně silné, jiné jsou vůbec nezaznamenávané. Podle výzkumů z Journal of Autism and Developmental Disorders (Tseng et al., 2011) až 80 % dětí s PAS má výrazné odchylky v tomto zpracování. To není chování, které se dá „přesvědčit“ nebo „vychovat“. Je to neurologický rozdíl.

Nejčastější formy jsou dvě: senzorická defenzivita - dítě se vyhýbá dotekům, hluku, určitým potravinám - a senzorická hledání - hledá intenzivní podněty, jako je bouchání hlavou, skřípání zuby nebo náhlé pohyby. Oba typy vede k vyčerpání, úzkosti a neschopnosti se soustředit. V škole to znamená, že dítě nezvládne sedět na lavici, v obchodě se rozčílí na hluk, doma se nechce oblékat. A všichni kolem si říkají: „Proč je tak nesnášenlivé?“

Desenzitizace: Jak pomáhá postupné vystavování podnětům

Desenzitizace není o tom, aby dítě „zvyklo“ na podnět. Je to o tom, aby se jeho mozek naučil ten podnět zpracovat, ne reagovat jako na hrozbu. Například dítě, které se štěká na každý zvuk z vysílačky, nezačínáme hned s hlukem. Začínáme tichým zvukem, který nevyvolá reakci. Postupně, v několika týdnech, zvyšujeme hlasitost - ale jen o tolik, aby dítě zůstalo v klidu. Když se podaří zvládnout jednu úroveň, přecházíme na další. Klíč je kontrola a bezpečí.

Nejúspěšnější jsou aktivity, které spojují hru s podnětem. Třeba dítě, které se bojí dotyku, dostane míč s různými texturami - nejprve jen drží v ruce, pak ho hodí, pak si ho přitiskne k tváři. Když to udělá samo, cítí úspěch. A to je to, co změní mozek - ne nátlak, ale vlastní zkušenost.

Podle průzkumu Šance Dětem (2022) 68 % rodičů hlásí mírné až výrazné zlepšení po 6-9 měsících takové terapie. Jeden z případů: syn, který se rozčílil na každý zvuk, po 9 měsících desenzitizace přestal reagovat na 80 % zvuků. Audiologický test v FN Motol to potvrdil.

Adaptace prostředí: Když nejde změnit dítě, změňte svět kolem něj

Někdy není třeba „léčit“ senzorickou citlivost - stačí ji zohlednit. Pokud dítě nesnáší světlo, necháme ho v místnosti s tlumeným osvětlením. Pokud se bojí hlasu, používáme tišší hlas, pomalejší řeč. Pokud nechce oblékat se, dáme mu trička z měkkého bavlněného hedvábí, bez švů. To není „dávání do ruky“. To je respekt.

Ve školách už se to mění. Od školního roku 2023/2024 má 37 speciálních škol v ČR senzorické rohy - místa s houpačkami, texturovanými podlahami, váhami a tichými kouty. Dítě si tam může odpočinout, když se cítí přetížené. A to je klíčové: místo aby se dítě muselo „přizpůsobit“ škole, škola se přizpůsobí dítěti.

Domácí adaptace je stejně důležitá. Rodiče dostávají jednoduché návody: jak vybrat správné šaty, jak upravit večeři, když dítě nejí určité textury, jak vytvořit „bezpečný kout“ s červeným světlem a hmatovými hračkami. Není potřeba nic drahého - jen pochopení.

Senzorická integrace: Co to vlastně je a proč to někdy nefunguje?

Senzorická integrace je terapeutický přístup vyvinutý v 70. letech americkou ergoterapeutkou A. Jean Ayres. Je to nejen „hrát si s míčem“. Je to strukturovaná, individuálně navržená terapie, která musí splňovat přesné podmínky: kvalifikovaný terapeut, speciální vybavení, pravidelné sezení, dlouhodobý plán. V ČR je aktuálně jen 47 certifikovaných ergoterapeutů, kteří mají 400 hodin teorie a 250 hodin praxe pod dohledem CLASI.

Terapie trvá 6-12 měsíců, 1-2x týdně po 45 minutách. První tři měsíce se zaměřují na vztah - dítě musí věřit terapeutovi. Pak teprve přichází desenzitizace a adaptace. Výsledky jsou reálné: podle American Journal of Occupational Therapy (2014) 73 % dětí s PAS zlepšilo účast ve školních aktivitách po 6 měsících.

Ale není to zázrak. Některé studie, jako ta od Dr. Laura Crane z University of Reading (2017), ukazují, že jen 32 % studií o senzorické integraci splňuje standardy důkazné medicíny. Někteří terapeuti používají „senzorické“ metody, které nejsou skutečná senzorická integrace - jen „hrátky s hmotou“. To je důvod, proč některé rodiny utratí 40 000 Kč a nevidí žádný rozdíl.

Co funguje a co ne? Klíčové rozdíly

Největší chyba je věřit, že senzorická terapie je náhrada za jiné přístupy. Dr. Linda J. Miller, autoritativní odbornice, říká: „Nemá být náhradou - ale doplňkem.“ Pokud dítě má problémy s komunikací, potřebuje logopedii. Pokud má úzkost, potřebuje psychologa. Senzorická terapie pomáhá s tím, jak dítě vnímá svět - ne s tím, jak ho mluví.

Podle MUDr. Petra Vondráčkové z 1. LF UK jsou senzorické problémy často přehlíženým faktorem u dětí s chováním. Někdy je úzkost nebo agresivita jen důsledkem toho, že dítě neví, co s tím, co cítí. Když se to vyřeší, chování se změní samo.

Na druhou stranu, Prof. Raboch upozorňuje: ne všechno chování je senzorické. Někdy je to výsledek trauma, nekomunikovaných potřeb nebo rodinného stresu. Proto je důležité celkové vyšetření - ne jen terapie smyslů.

Co potřebujete vědět, pokud se rozhodnete pro terapii

• Načekáte výsledky za 6 měsíců. Ne za 3 týdny. Je to dlouhodobá práce.
• Terapeut musí být certifikovaný. Dotazujte se na CLASI nebo Asociaci senzorické integrace. Ne všichni „ergoterapeuti“ jsou schopni provádět skutečnou senzorickou integraci.
• Stojí 800-1200 Kč za hodinu. V ČR to platíte většinou z vlastní kapsy. Zdravotní pojišťovny hradí jen výjimečně a pod přísnými podmínkami.
• Rodiče jsou součástí terapie. Bez domácích aktivit se výsledky ztrácejí. Terapeut vám dá konkrétní návody - ne jen „dělejte doma něco senzorického“.
• Ne každé dítě se zlepší. 22 % rodičů v průzkumu Šance Dětem (2022) nevidělo žádný rozdíl. To neznamená, že terapie je špatná - znamená to, že dítě potřebuje jiný přístup.

A co budoucnost? Kudy směřuje terapie?

Trh senzorické integrace v ČR roste o 7,2 % ročně. V roce 2023 dosáhl 124,5 milionu Kč. A vývoj jde dál. V říjnu 2023 začala pilotní studie na 150 dětech s PAS, která zkouší kombinaci senzorické integrace s biofeedbackem - technologií, která ukazuje dítěti na obrazovce, jak se jeho tělo reaguje na podněty. To je jako videohra, kde dítě učí své tělo klidu.

Další směr je integrace do běžných škol. Ministerstvo školství už od roku 2023 podporuje vytváření senzorických koutů. V budoucnu by měly být standardem, ne výjimkou.

Největší překážkou je finance. 85 % dětí s PAS nemá možnost terapii platit. Pokud zdravotní pojišťovny začnou hradit senzorickou integraci jako léčebnou metodu, může se stát dostupnou pro všechny - nejen pro ty, kdo mají peníze.

Největší odměnou není statistika. Je to ten okamžik, kdy dítě, které se dříve schovávalo za rodiče na nákupu, samostatně přijde k prodavačce a řekne: „Můžu si koupit čokoládu?“ A nebo když si dítě, které dříve bouchalo hlavou, přinese terapeutovi kousek písku a řekne: „Podívej, jaký je hladký.“

To je ten moment, kdy se změní nejen chování - ale celý svět.