Bezpečí dítěte: Jak zabezpečit dítě v domě, škole a vztazích

Bezpečí dítěte není jen o zámku na šatníku nebo o tom, aby nekouřilo. Je to o tom, bezpečí dítěte, stav, ve kterém dítě cítí, že je fyzicky i emocionálně chráněno a může být sám sebou bez strachu. Also known as emocionální bezpečnost, it je základ, na kterém dítě stojí, když se učí, miluje, bojuje nebo pláče. Když dítě neví, jestli ho rodiče přijmou, když se rozzlobí, nebo jestli ho škola nevyhodí, když se nevydaří – není bezpečné. A tohle bezpečí se nevytvoří tím, že mu koupíte nové hračky. Vytvoří se tím, že ho slyšíte, když říká: „Nechci to.“

Bezpečí dítěte rodinná terapie, přístup, který pracuje s celou rodinou jako systémem, nejen s dítětem jako problémem pomáhá právě tady. Když rodiče začnou měnit, jak reagují na pláč, jak řeší konflikty nebo jak reagují na výbuchy, dítě začne cítit, že jeho emoce nejsou hrozbou. To není teorie – je to potvrzeno v praxi. V Česku se metody jako Theraplay, přístup, který pomáhá dětem s narušeným připojením obnovit důvěru skrze hru a tělesnou blízkost nebo DDP, Dyadic Developmental Psychotherapy, metoda zaměřená na obnovu bezpečného připojení mezi dítětem a pečovatelem ukazují, že změna vztahu je silnější než jakákoli kritika.

Bezpečí dítěte se nerozbíjí jen v domě. V škole, na hřišti, v sociálních sítích – každý kontakt může být bezpečný nebo nebezpečný. A když dítě zažije zneužívání, je to nejen fyzická rána. Je to ztráta důvěry v celý svět. Proto je prevence zneužívání, systémový přístup, který zahrnuje vzdělávání, podporu rodičů a včasnou terapii, aby se zneužívání předcházelo tak důležitá. Nejde jen o to, aby dítě vědělo, že „to není v pořádku“. Jde o to, aby vědělo, že když to řekne, někdo ho vezme do náručí, ne ho odsoudí.

Co najdete tady? Konkrétní návody, jak zamezit přístupu k lékům nebo nožům, když dítě je v krizi. Jak poznat, že něco není v pořádku – i když se dítě nevyjadřuje. Jak rodičovské strategie jako bodové tabulky nebo time-out skutečně fungují u dětí s ADHD. Jak terapie zaměřená na rodiče může změnit chování dítěte, aniž byste ho přímo „napravovali“. A jak se v Česku děti s autismem učí bezpečně komunikovat – a proč rodiče mohou být jejich nejlepší terapeuty.

Bezpečí dítěte není cíl, který se dosáhne. Je to každodenní výběr – jak se k němu chováte, když je unavený, když se zlobí, když se nechce vyslechnout. Tady najdete nástroje, které vám pomohou dělat ten výběr s klidem – ne s úzkostí.