Anonymita v psychoterapii: Co to znamená a proč je důležitá

When you start psychoterapie, one of the first things you hear is that everything you say is anonymita, zásada, která zaručuje, že vaše osobní informace nebudou sdíleny s nikým mimo terapeutický prostor. Also known as důvěrnost, it is not just a legal formality—it’s the foundation that lets you speak openly, even about things you’ve never told anyone else. Without it, therapy wouldn’t work. How can you face your deepest fears, shame, or trauma if you’re afraid someone might find out?

Anonymita se týká všech detailů: vaše jméno, příběh, diagnóza, dokonce i to, že jste vůbec v terapii. Terapeut nesmí mluvit o vás s rodinou, přáteli, kolegy – ani s jinými terapeuty – bez vašeho písemného souhlasu. I když se setkáváte s terapeutem pravidelně, vaše data nejsou uložena v žádném veřejném systému. V Česku je to stanoveno etickým kodexem ČAP a ČPtS, ale i zákonem o ochraně osobních údajů. To znamená, že i když pojišťovna hradí část nákladů, ona neví, o čem v terapii mluvíte. Anonymita je nejen právo – je to prostor, kde můžete být upřímný.

Ale anonymita není jen o tom, že se něco neříká. Je to o tom, že se něco smí říct. Když víte, že vaše slova zůstanou mezi vámi a terapeutem, začínáte mluvit jinak. Méně se filtřujete. Méně se obáváte soudů. A právě v této čisté, bezpečné komunikaci začíná změna. V článcích níže najdete příklady, jak anonymita ovlivňuje léčbu PTSD, jak pomáhá při práci se sexuálním traumatem, nebo proč je klíčová při nahrávání online sezení. Všichni ti, kdo se vrací z terapie s pocitem, že jim někdo opravdu naslouchal, mají jednu věc společnou: věřili, že jejich příběh zůstane jejich.

Nezapomeňte: anonymita neznamená, že terapeut neví, kdo jste. Znamená, že nikdo jiný neví. A to je ta hrana, na které se děje léčba – mezi tím, co říkáte, a tím, co se stane s tím, co jste řekli. V následujících článcích se podíváme na konkrétní případy, kde anonymita nebyla jen pravidlem – byla základem přežití.