ADHD a úzkost: Jak se tyto problémy propojují a co s nimi dělat

When you live with ADHD, porucha pozornosti a hyperaktivita, která ovlivňuje schopnost soustředit se, řídit impulzy a organizovat život. Also known as pozdní diagnóza ADHD, it není jen o tom, že si někdo zapomíná na domácí úkoly — je to celkový způsob, jak mozek zpracovává informace a reaguje na stres. Mnoho dospělých s ADHD si neuvědomuje, že jejich časté pocity úzkosti, neklidu nebo přehnaného obavování nejsou jen „přirozené“ — jsou přímým důsledkem toho, jak jejich mozek funguje. Každý den je pro nějakého člověka s ADHD jako výzva, kde se střetává neustálý tlak, že „měl by to zvládnout“, a zároveň tělo a mozek říkají: „Nemůžu.“ Toto napětí vytváří půdu pro úzkostné poruchy, stavy, kdy se člověk cítí přetížený, nebezpečně nebo v neustálém ohrožení, i když žádné reálné nebezpečí neexistuje. Výzkumy ukazují, že až 80 % dospělých s ADHD zažívá v průběhu života nějakou formu úzkosti — a často to zůstává nezjištěno, protože se zaměřujeme jen na „hyperaktivitu“ nebo „neorganizovanost“.

Proč to tak je? Protože mozek s ADHD má problém s regulací emocí a zpracováním podnětů. Když se vám v hlavě neustále točí desítky myšlenek, když každý zvuk, světlo nebo slovo působí jako přetížení, vaše nervový systém je v neustálém režimu „připravenost“. To je přesně ten stav, který úzkost potřebuje, aby se rozkvétala. A když navíc nevíte, proč se cítíte takhle — když vás lidé v práci, škole nebo doma kritizují za „přehnanou reakci“ — úzkost se jen posiluje. V některých případech se úzkost vůbec nejeví jako „strach“, ale jako senzorické problémy, přecitlivění na zvuky, světlo, doteky, které u ostatních zůstávají nevšimnuté. Dítě, které si při školním ručení zakrývá uši, dospělý, který se vyhýbá návštěvám, protože „to je moc hlučné“ — to všechno není „neposlušnost“, ale neurologická reakce.

Nejlepší cesta ven není jen léky nebo „víc se snaž“. Je to pochopení, že ADHD a úzkost nejsou dvě samostatné věci — jsou dvě strany jedné mince. A když se na ně podíváte jako na systém, ne jako na izolované příznaky, začnete vidět, co opravdu funguje. V některých případech pomůže stabilizace spánku, v jiných techniky jako ACT, které učí přijímat myšlenky místo jejich boje. Někdo potřebuje systém odměn, jiný potřebuje terapeutu, který pochopí, že jeho „nevykoušenost“ není línost, ale přetížení. V této sbírce najdete praktické návody, které vás přivedou k tomu, abyste přestali házet sebeobviňování a začali řešit skutečné příčiny. Uvidíte, jak se ADHD projevuje u dospělých, jak úzkost vzniká z neustálého stresu, a jak se dá způsobit změna, i když se cítíte ztracení. Nejde o to, aby jste byli „normální“. Jde o to, abyste se naučili žít s tím, co máte — a přitom se necítili jako selhání.