Říct někomu, že máš úzkost nebo deprese, je jedna z nejtěžších věcí, které můžeš udělat. Ne protože bys měl za to, že to je slabost, ale protože víš, jak moc se to může špatně vyložit. A když to řekneš, chceš, aby tě někdo pochopil, ne aby ti řekl, že to všechno bude lepší, když se jen trochu posuneš. Mnoho lidí v Česku stále považuje duševní potíže za osobní selhání. Podle průzkumu Fakulty humanitních studií UK z roku 2022 to tak vidí 63 % Čechů. Ale změna přichází. V roce 2023 už 68 % lidí řeklo, že je otevřenější k hovorům o duševním zdraví než před deseti lety. A to je důležité - protože když mluvíš o své bolesti, a někdo tě opravdu slyší, může to být první krok k pomoci.
Nejprve vyber správný čas a místo
Nemluv o depresi nebo úzkosti při večeři, když je všichni unavení. Nebo ve chvíli, kdy se tvůj přítel snaží zavolat na práci. Tyto chvíle nejsou pro hluboké rozhovory. Ideální je, když jste sami, když není žádný hluk, když máte čas. Někdy to stačí jen tak: „Máš chvíli? Chci s tebou něco říct, co je pro mě důležité.“ Neříkej: „Mám deprese.“ Hned. Začni pomalu. „Nějaký čas se cítím docela zatížený. A nevím, jak to vysvětlit.“Podle klinické psycholožky Ráchel Bícové je klíčové, aby osoba trpící úzkostí nebo depresí cítila bezpečí. To znamená místo, kde se nemusí bránit. Kde nemusí vysvětlovat, proč se cítí špatně. Kde se nemusí bát, že ho někdo posoudí. Mnoho lidí říká, že první pravý hovor s někým, kdo je opravdu přítomen, jim pomohl víc než všechny léky.
Nevol si fráze, které dělají víc škody než užitku
Víš ty, co to říkají? „Ale no tak, nebuď takový mračoun.“ „Já mám taky stres, ale nebrečím.“ „Jen se trochu rozvesel.“ Tyhle věty nejsou zlé - jsou jen nevědomé. A pro někoho, kdo bojuje s depresí, jsou jako nůž. Znamenají: „Tvoje bolest není reálná.“Podle průzkumu Loono.cz z roku 2022 byla 58 % lidí s duševními potížemi zraněna právě těmito frázemi. Naopak, co pomohlo nejvíc? Když někdo řekl: „To musí být těžké.“ Nebo: „Nechu si to říct, když potřebuješ.“
Nejde o to, co řekneš. Ale o tom, co slyší druhý. Když řekneš: „Vidím, že tě tohle naštvalo. Cítím, že jsi smutný.“ - jako to udělal kamarád jednomu uživateli na Redditu - už nechceš vysvětlovat, proč jsi smutný. Už jen víš, že tě někdo vidí. A to je moc.
Naslouchej, neřeš
Tohle je nejtěžší. Většina lidí, když slyší, že někdo má problém, hned přemýšlí: „Jak mu to můžu pomoci?“ A hned začne radit. „Začni běhat.“ „Vyzkoušej meditaci.“ „Zavolej terapeutovi.“Ale to není to, co potřebuješ. Potřebuješ, aby tě někdo poslouchal. Bez výhrad. Bez rady. Bez toho, aby se to změnilo na přednášku o tom, jak máš žít.
Podle průzkumu Nevypusť duši z roku 2022, 76 % lidí s depresí řeklo, že nejvíc ocenilo, když je někdo prostě poslouchal. A 83 % lidí automaticky přechází k řešení, místo aby naslouchali. To je problém. Naslouchání není pasivní. Je to aktivní. Znamená to: „Říkej. Já jsem tady.“
Neříkej: „Zkus to takhle.“ Řekni: „Co teď cítíš?“ Nebo: „Co by ti teď pomohlo?“ To je otázka, kterou si pamatují nejvíc lidí. Podle Loono.cz ji 67 % lidí s duševními potížemi označilo za nejvíce pomáhající.
Řekni: „Jsem tu pro tebe.“
To není jen fráze. To je základ. Když řekneš: „Jsem tu pro tebe.“ - neznamená to, že ti musíš všechno vyřešit. Znamená to: „Nemusíš to dělat sám.“Podle Deprese.com je to jedna z nejdůležitějších vět, kterou můžeš říct někomu, kdo trpí. A neříkej to jen jednou. Říkej to znovu. Když se mu to zase zhorší. Když se zavře. Když se zase neozve. Když se bude cítit jako zradce. Když si bude myslet, že je na vás zátěží.
Právě tohle řekla matka jedné ženy na fóru Nevypusť duši: „To musí být těžké.“ A ona poprvé necítila, že je slabá. Cítila, že je viděná. A to je začátek.
Nečekávej, že to bude hned lepší
Když řekneš někomu: „Jsem tu pro tebe.“ - nečekávej, že se hned otevře. Nečekávej, že hned půjde na terapii. Nečekávej, že se vyspí. Nečekávej, že se zase zasměje.Podle Psychiatrické nemocnice Klecany trvá průměrně 6,2 měsíce, než někdo po prvním hovoru skutečně vyhledá pomoc. A 34 % lidí se během stresových období vrátí k starým vzorcům - když se stáhne, když zavře, když se zlobí. To není selhání. To je normální. To je část procesu.
Podle MUDr. Tomáše Novotného, psychiatra s 25 lety zkušeností: „Logika nemocného depresí není stejná jako u zdravého člověka. Na přesvědčování reaguje negativně. Vám jde o to udržet komunikační kanály otevřené.“
Takže nevzdávej. I když to zní jako „Nechu to.“ I když to zní jako „Nechu to.“ I když to zní jako „Nechu to.“
Nezapomeň na sebe
Podporovat někoho, kdo má úzkost nebo deprese, je náročné. A mnoho lidí to nevidí. Mnoho rodinných příslušníků se vyhoří. Podle Deprese.com to trpí 41 % z nich během prvních šesti měsíců.Takže se nezapomeň. Mluv o tom s někým jiným. Najdi si podpůrnou skupinu. V 87 % českých psychiatrických ambulancí jsou zdarma pro rodiny. Není to slabost. Je to potřeba. Když nejdeš na schůzku, kde můžeš říct: „Dnes jsem se cítil, že to nezvládnu.“ - pak se můžeš stát tím, kdo přestane být schopen být tam, kde je potřeba.
Co když to nejde? Co když se to zhorší?
Někdy je to vážnější. Když někdo říká: „Nechci být tu.“ Nebo: „Nemám důvod žít.“ Nebo: „Nikdo to nevidí.“ - to není jen smutek. To je krize.Podle Národního ústavu duševního zdraví z roku 2022 je 68 % sebevražd v Česku spojeno s tím, že osoba v krizové fázi nedostala dostatečnou podporu. To znamená: když někdo říká, že to nezvládá, a ty to slyšíš - nečekávej. Neříkej: „Uvidíš, že to bude lepší.“
Okamžitě zavolej na linku 143 - bezplatnou linku pro krizovou pomoc. Nebo ho doprovodíš do nemocnice. Nebo mu pomůžeš zavolat terapeutovi. Neříkej: „To je jen dočasné.“
Podpora v krizové chvíli není o slovech. Je to o akci. A ty můžeš být tím, kdo udělá ten první krok.
Když to děláš správně - změní to všechno
Podle průzkumu Psychiatrické nemocnice Bohnice z roku 2022, 73 % lidí s depresí řeklo, že podpora blízkých je to, co je nakonec přesvědčilo, aby vyhledali terapii. A když to děláš správně - nasloucháš, neřešíš, neosvědčuješ, jen jsi tam - můžeš být tím, kdo je přesvědčí, že to stojí za to.Podle průzkumu Heroine.cz z prosince 2022, 81 % lidí s depresí řeklo, že otevřená komunikace s blízkými snížila jejich pocit osamocení. A osamocení je jedna z největších bolestí, kterou depresí dělá.
Nejde o to, že ty máš odpověď. Jde o to, že ty jsi tam. A to je víc než dost.
Jak začít hovor o úzkosti nebo depresi, když se moje blízká nechce o tom mluvit?
Nehledej hned hluboký hovor. Začni malým krokem. Například: „Všiml jsem si, že jsi poslední dobou trochu jiný. Nechceš se o tom trochu pobavit?“ Nebo: „Mám vždycky problém říct, co cítím. A já vím, že to nemusí být snadné ani pro tebe.“ Neříkej: „Máš deprese?“ Otázka by měla být o tebe, ne o něj. Když se otevře, bude to jeho rozhodnutí. A ty jsi tam, když to bude chtít.
Je to vůbec dobrý nápad, když se ptám: „Co by ti teď pomohlo?“
Ano. Je to jedna z nejlepších věcí, kterou můžeš říct. Ale nečekávej, že ti odpoví. Někdo si to musí přemýšlet. Někdo si to musí zkusit vyslovit. A někdo se bude bát odpovědět, že potřebuje terapii, protože si myslí, že to budeš považovat za slabost. Takže nezatlačuj. Jen řekni: „Můžeš mi to říct, když budeš chtít.“ A pak buď tiše přítomen.
Co když mi někdo řekne, že to není žádná deprese - jen je smutný?
Když někdo říká: „To je jen smutek.“ - on neví. Nebo se bojí. Nebo si myslí, že to je všechno, co můžeš cítit. Neříkej: „Ty to nechápeš.“ Řekni: „Vím, že to zní jako jen smutek. Ale pro mě to není. Je to něco, co mě trápí každý den. A potřebuju, abys to pochopil.“ Tím přenášíš odpovědnost zpět na něj. A dáváš mu prostor, aby se snažil pochopit.
Jak dlouho trvá, než se někdo rozhodne jít na terapii?
Podle výzkumů Psychiatrické nemocnice Klecany to trvá průměrně 6,2 měsíce od prvního hovoru. Ale to neznamená, že jsi selhal. To znamená, že to trvá. A ty jsi možná ten, kdo jen otevřel dveře. Někdo jiný může být ten, kdo je zavře. A pak znovu otevře. A pak znovu. A pak teprve půjde. A ty jsi tam. To je všechno, co potřebuješ být.
Je to vůbec možné, když mám své vlastní problémy?
Ano. Nejde o to, jestli máš všechno pod kontrolou. Jde o to, jestli jsi přítomen. Někdy stačí jen: „Vím, že máš těžký čas. Já mám taky těžký čas. Ale já jsem tady.“ To není perfektní. Ale je to lidské. A to je to, co potřebují lidé s úzkostí nebo depresí - ne perfektní odpovědi, ale lidskou přítomnost.
Nejde o to, abyš měl všechno správně. Jde o to, abys byl tam. A to je víc než dost.