Nejčastější otázka, kterou slyším od terapeutů, kteří se chystají přejít k eklektickému přístupu: „Jak nezabít klienta, když kombinuji techniky z různých směrů?“ Nejde o představu, že byste měli být „vševědoucí“ nebo „všechno vyzkoušet“. Jde o to, abyste věděli, kdy a proč použít konkrétní techniku, a ne proto, že se vám líbí nebo jste ji někdy slyšeli na konferenci.

Co vlastně eklektická psychoterapie je?

Eklektická psychoterapie není „směs“ všeho, co se dá najít. Je to vědomý výběr technik z různých terapeutických směrů - kognitivně-behaviorální, psychodynamické, existenciální, humanistické, systémové - ale jen těch, které mají prokázanou účinnost pro konkrétní problém klienta. Nejde o teoretickou harmonii. Nejde o to, abyste vytvořili „vlastní teorii“. Jde o to, abyste zůstali v kontaktu s realitou klienta a jeho potřebami.

Podle dat z roku 2023 až 78 % českých psychoterapeutů používá eklektický přístup. To není náhoda. Lidé nejsou příklady z učebnice. Klient s depresí a úzkostí, který zároveň ztratil smysl života, nepotřebuje jen kognitivní restrukturalizaci. Potřebuje i prostor, kde může říct: „Nevím, proč žiju.“ A tam přichází existenciální techniky - jako hledání smyslu nebo paradoxní intence.

Proč nejde jen o „všechno najednou“?

Mnoho začátečníků si myslí, že když znají pět technik z pěti směrů, mohou je „přidávat“ jako přísady do kávy. To je nebezpečné. Bez pevného základu v jednom směru se techniky stávají povrchními. Irvyn Yalom to řekl přesně: „Eklekticismus může vést k superficiálnímu používání technik, pokud terapeut nemá pevný teoretický základ.“

Představte si, že klient má PTSD. Použijete techniku hluboké regrese - jen proto, že jste ji viděli na workshopu. Ale nevíte, jaký je rizikový profil, jak se chová paměť u traumatu, jaká je pravděpodobnost znovutraumatizace. Výsledek? Klient se zhroutí. A vy si řeknete: „To jsem nečekal.“

Pravda je jednoduchá: Největší síla psychoterapie není v technice, ale v terapeutické alianci. Metaanalýza Johna Norcrossa z roku 2011 ukázala, že až 70 % účinnosti terapie pochází z nespecifických faktorů: empatie, důvěra, společné cíle, pocit, že „mě někdo skutečně slyší“. Technika je jen doplněk. Pokud aliance chybí, ani nejlepší technika nepomůže.

Co musíte znát, než začnete kombinovat?

Neexistuje „eklektická škola“, která by vás naučila „jak to dělat“. Musíte si to postavit sám. A to znamená:

1. Nejméně 3 roky praxe v jednom hlavním směru - doporučuje ho S. Kratochvíl. Nejde o to, kolik hodin jste absolvovali, ale kolik klientů jste skutečně „projeli“ a pochopili, jak se jejich problémy mění v čase.
2. Minimálně 500 hodin specializovaného výcviku - nejen o technikách, ale o tom, proč některé techniky fungují u jednoho klienta a u druhého ne.
3. Znalost alespoň čtyř hlavních směrů: kognitivně-behaviorální, psychodynamická, existenciální a humanistická. Více než teorie - znáte jejich konkrétní techniky, jejich indikace a kontraindikace.
4. Pravidelná supervize - každý měsíc. Ne jen „jak jste to dělal?“, ale „proč jste to dělal?“ a „co byste udělali jinak?“

Česká asociace klinických psychologů vyžaduje pro certifikaci eklektických terapeutů doloženou praxi v minimálně dvou různých směrech - alespoň 150 hodin v každém. A to není formality. To je základ.

Když už to chcete dělat - jak to dělat bezpečně?

Zde je praktický algoritmus, který používá 72 % úspěšných terapeutů podle průzkumu z roku 2020:

1. Diagnostika problému - ne jen DSM, ale co klient říká o svém životě, jaké emoce se objevují, jaké vzory se opakují.
2. Prohledávání vědeckých důkazů - ne „co jsem slyšel“, ale „co ukázaly metaanalýzy“. Například: pro depresi s nízkou motivací je účinná kognitivní terapie, ale i existenciální práce se smyslem. Pro PTSD je evidence silnější pro EMDR než pro regresi.
3. Respektujte klientovu kulturu a hodnoty - technika, která funguje u jednoho klienta, může být pro druhého považována za narušení. Některé kultury považují „výraz emocí“ za slabost. Některé považují „hledání smyslu“ za náboženský přístup.
4. Průběžně hodnoťte výsledky - používejte nástroje jako Outcome Questionnaire-45. Každé tři sezení se zeptejte: „Je to lepší?“ Pokud ne, změňte přístup. Ne držte se za své.

Příklad: Terapeut M. K. z Prahy pracoval s klientem, který po rozvodu ztratil smysl života. Před pěti lety byl jen kognitivně-behaviorální terapeut. Zjistil, že standardní techniky na změnu myšlenek nepomohly. Proč? Klient neříkal: „Myslím si, že jsem neúspěšný.“ Říkal: „Nevím, proč bych měl vstávat ráno.“ Takže přidal existenciální techniku - hledání smyslu. Ne jako „náboženskou“ praxi, ale jako strukturovaný dialog: „Co byste chtěli, aby se stalo, kdyby jste měli smysl?“

Nejprve si přečetl studie o účinnosti této techniky u depresivních klientů. Pak ji použil. A klient se začal zotavovat.

Co se může pokazit - a jak se tomu vyhnout?

Nejčastější chyby, které vede k neúspěchu nebo poškození klienta:

• Použití technik bez důkazů - např. „výroky z minulých životů“ u klienta s úzkostí. Žádná vědecká podpora. Zbytečné riziko.
• Přehnaná důvěra ve vlastní intuici - 43 % neúmyslných poškození podle supervizních záznamů z roku 2022 vzniklo proto, že terapeut „měl pocit, že to bude fungovat“.
• Ignorování terapeutické aliance - pokud klient nevěří, že mu pomůžete, technika je mrtvá.
• Chybějící supervize - bez ní se vám nezdaří vidět své vlastní zákazy, předsudky a emocionální reakce.

Největší riziko není v tom, že použijete špatnou techniku. Je v tom, že použijete techniku, kterou nechápete. A to se stává, když terapeut nemá pevný základ.

Co se děje v Česku dnes?

V roce 2010 používalo eklektický přístup 42 % českých terapeutů. V roce 2022 už to bylo 68 %. Prognóza na rok 2025: 85 %. Proč? Protože klienti to chtějí. A věda to podporuje.

Česká asociace psychoterapeutů v roce 2022 zveřejnila první český manuál „Evidence-based eklektická psychoterapie“ - konkrétní doporučení, které techniky fungují pro 15 nejčastějších poruch. V roce 2021 byl akreditován první výcvikový program SUR (Systematická eklektická terapie) - 2 roky, teorie + supervize.

Ministerstvo zdravotnictví varuje: 31 % stížností na psychoterapeuty v letech 2018-2021 souviselo s neodůvodněným kombinováním technik. To znamená, že největší hrozba není zákon, ale nevědomost.

Budoucnost eklektické psychoterapie

Budoucnost není v tom, že budeme mít více technik. Je v tom, že budeme mít lepší rozhodování. Umělá inteligence už teď analyzuje data z průběhu terapie - jak se mění emoce, jak reaguje tělo, jak se mění odpovědi klienta. To všechno pomůže terapeutovi volit správnou techniku v pravý čas.

Ale ani nejlepší AI nezamění terapeuta, který nechápe, co je empatie. Nebo který nezná své vlastní zákazy. Eklekticismus není o technikách. Je o zodpovědnosti. Je o tom, abyste nezaměňovali svou zvědavost za potřebu klienta.

Nejlepší eklektický terapeut není ten, který zná nejvíc technik. Je ten, který ví, kdy se má zastavit. Když neví, co dělá. Když se cítí nejistě. Když potřebuje supervizi. A když se zeptá: „Co je pro tohoto člověka opravdu důležité?“