Stále více mužů v Česku a po celém světě se probouzí v jedné skutečnosti: jejich život se točí kolem pornografie. Nejde o občasný pohled na video - jde o opakované, nekontrolovatelné chování, které zničilo vztahy, práci a dokonce i schopnost cítit potěšení z reálného sexu. Toto není otázka morálky. Je to otázka mozku. A šance na zlepšení existuje - ale jen pokud se k tomu přistoupí jako k léčbě závislosti.

Co vlastně znamená závislost na pornografii?

Závislost na pornografii není definována jako závislost na látce, jako je alkohol nebo kokain. Místo toho je to behaviorální závislost - stejný typ, jako u hrách nebo hazardu. Mozek se naučí spojovat sledování pornografie s masivním uvolněním dopaminu, neurotransmiteru odpovědného za pocit odměny. Čím častěji se to opakuje, tím více se mozek přizpůsobuje. Potřebuje stále silnější, novější, extrémnější podněty, aby dosáhl stejného pocitu.

Psychologové to nazývají supranormální stimulant. Pornografie je jako sladká sůl pro mozek: není přirozená, ale překonává všechny přirozené zkušenosti. Výsledkem je, že reálné sexuální vztahy přestanou být dostatečně vzrušující. Partnerka už nevyvolá stejný pocit jako video s neznámou ženou, která se chová podle scénáře. To není chyba partnerky. Je to chyba mozku, který se přizpůsobil.

Když se pornografie stane hlavním tématem života

Klinické příznaky nejsou jen „příliš často“. Jsou konkrétní a ničivé:

• Ne schopnost udržet vztah - partneri jsou vnímáni jako „méně atraktivní“ než online obsah
• Neschopnost se soustředit na práci nebo studium - výsledkem jsou výpovědi, neúspěchy ve škole
• Opakované, náhlé přívaly erotiky a fantazií, i když nejsou žádné zjevné spouštěče - třeba při jízdě na kole nebo při práci u počítače
• Deprese, úzkost, pocit viny a izolace - lidé se stahují do sebe, protože se stydí
• Praktická neschopnost dosáhnout nebo udržet erekci při reálném sexu

Studie z Masarykovy univerzity (2022), která sledovala 23 mužů, kteří vyhledali pomoc, ukázala, že průměrně strávili několik hodin denně sledováním pornografie a masturbací. Někteří to dělali i 5-6krát týdně. Pro mnohé to začalo jako „jen kratochvíle“ - a postupně přerostlo v hlavní téma jejich života.

Psychoterapie: Nejde jen o „přestat to dělat“

Říct si „přestanu to dělat“ je jako říct alkoholikovi „přestanu pít“. Zní jednoduše - ale není to tak. Psychoterapie hypersexuality není o tom, jak se zastavit. Je o tom, jak se obnovit.

První krok je přiznání. Ne jako věření v „jsem slabý“, ale jako vědomí: „Můj mozek se naučil něco špatného, a teď potřebuji naučit něco nového.“

Druhý krok je nalezení motivace. Pro někoho je to obnovení vztahu s partnerkou. Pro jiného je to získání zpět práce. Pro některé je to přestat se cítit jako „příšera“, která se skrývá v tichosti. Bez motivace se změna neudělá.

Restart mozku: 90 dní a déle

Největší chybou je myslet si, že stačí přestat sledovat porno na týden. To nestačí. Mozek potřebuje čas, aby se od závislostních cest odpojil. Tento proces se nazývá restart mozku.

Průměrná doba abstinence potřebná k obnově je 6 až 12 měsíců. Minimum je 90 dní - ale i to je jen začátek. Během této doby mozek přesouvá dopaminové receptory zpět do normálního stavu. Přirozené zkušenosti - když se někdo objímá, když se směje, když se dívá na západ slunce - začínají znovu vyvolávat potěšení. To není okamžitý proces. Je to jako rehabilitace po zlomenině. Nelze to spěchat.

Studie ukazují, že lidé, kteří dokončí alespoň 6 měsíců abstinence, začínají vnímat reálné vztahy jinak. Nejsou už „méně vzrušující“. Jsou prostě… lidské. A to je víc než dost.

Co je potřeba dělat, kromě přestání?

Přestat sledovat pornografii je jen začátek. Potřebujete vytvořit nový životní systém:

• Identifikujte spouštěče: Je to stres? Samota? Boredom? Noční hodiny? Když víte, co vás k tomu vedlo, můžete to ovládat.
• Změňte prostředí: Instalujte blokovače na zařízení. Přesuňte počítač z ložnice. Dejte si do telefonu jen aplikace, které vás přivádí ke klidu.
• Vytvářejte zdravé návyky: Běh, čtení knih, kreslení, hudba, kuchaření - něco, co vás naplní bez dopaminové bouře.
• Pracujte na vztazích: Nezáleží, jestli máte partnerku nebo ne. Začněte komunikovat. Vezměte kamaráda na kávu. Naučte se říkat „potřebuji tě“ místo „potřebuji to“.
• Změňte pohled na sex: Sex není „výkon“. Je to spojení. Pokud se učíte, že sex je jen o tom, jak se „dostat“ k orgasmům, ztrácíte jeho podstatu.

Psychoterapeuti často pracují i s duálními diagnózami. Mnoho lidí, kteří mají závislost na pornografii, má současně úzkost, deprese, poruchy osobnosti nebo problémy s komunikací. Léčba musí pokrýt všechny tyto vrstvy. Jinak se závislost vrátí - jen v jiné podobě.

Je to vůbec závislost? Nebo jen „přehnané chování“?

Ano, věda se stále baví o tom, zda je to „skutečná závislost“. Někteří odborníci tvrdí, že neexistuje taková diagnóza v mezinárodních klasifikacích jako ICD-11. Ale to je jako říct, že neexistuje závislost na hrách, protože nejsou v seznamu léků.

Pravda je jiná: pokud něco ničí váš život, zničí vztahy, práci a vnitřní klid - a vy nemůžete přestat - pak to je problém. A problém potřebuje řešení. Není důležité, jak se to jmenuje. Je důležité, jestli se dá zlepšit. A ano, dá.

Kdo vám může pomoci?

V Česku existuje řada psychoterapeutů, kteří se specializují na tuto problematiku. Mgr. Zuzana Škodová z Prahy 2 je jednou z nich - její přístup je založený na kognitivně-behaviorální terapii a neuroplastickém přístupu. Více lidí hledá pomoc, a to je dobré. Znamená to, že se mění stigma.

Existuje také Sdružení Anonymních Pornoholiků (SAA), které poskytuje strukturovaný program podobný Anonymním alkoholikům. Tam se lidé setkávají, sdílejí zkušenosti a podporují se navzájem. Není to „kdo je slabší“, ale „kdo se snaží“.

Je pornografie vůbec špatná?

Někdo řekne: „Ale když to dělám jen občas, proč by to bylo špatné?“

Je pravda, že pornografie může poskytovat uvolnění, inspiraci, způsob, jak se seznámit se sexuálními preferencemi. Ale to platí jen v míře. Když se z ní stává náhrada za vztah, za cit, za blízkost - pak přestává být nástrojem. Stává se návykem. A návyk, který vás ovládá, není svoboda. Je to otroctví.

Nejde o to, jestli máte pravdu nebo špatně. Jde o to, jestli máte kontrolu. Pokud ne, pak je čas začít.

Co dělat, když to vypadá, že se to nezvládne?

Je normální cítit, že to není možné. Je normální cítit se vinen, zmatený, ztracený. Je normální zkusit přestat, selhat, a pak se vrátit. To není známka selhání. Je to známka, že jste člověk. A člověk se může naučit znovu.

Nikdo nezvládne restart mozku za týden. Nikdo nezvládne obnovit vztah za měsíc. Ale každý den, kdy nezhlédnete porno, je krok k tomu, že budete znovu cítit pravý smích, pravou blízkost, pravý klid.

Nejde o dokonalost. Jde o přítomnost. A přítomnost je první krok ke svobodě.

Největší překážka není pornografie. Je to hanba. A hanba umírá jen jedním způsobem: když se o tom promluvíte. Když se obrátíte na někoho, kdo vás nesoudí. Když si řeknete: „Mám problém. A to je v pořádku. Teď ho vyřeším.“