Když klient přijde s otázkou, co dělat dál v práci, nevíte, jestli mu máte říct přesně, co má udělat, nebo ho jen naslouchat a nechat ho přijít na to sám? Toto je každodenní otázka každého poradce. A odpověď nezávisí na vaší osobnosti - ale na osobnosti klienta.

Co vlastně znamená direktivní a nedirektivní styl?

Direktivní styl je jako navigátor, který vám řekne: „Vrať se na třetí křižovatku, pak zatáhni vlevo, tam je tvůj cíl.“ Poradce v tomto přístupu aktivně vede, doporučuje konkrétní kroky, navrhuje řešení a často i připravuje plán. Je to když klient říká: „Nevím, co dělat. Prosím, řekni mi.“ A vy mu to řeknete - s důkazy, s konkrétními kroky, s termíny.

Nedirektivní styl je naopak jako průvodce v lese, který vás nevede, ale položí otázky: „Co tě tady nejvíc trápí?“ „Co bys chtěl, aby se změnilo?“ „Co se stalo, když jsi to dělal jindy?“ Klient samotný najde cestu. Poradce jen poskytuje prostor, kde se to může odehrát - bez posouzení, bez rad, bez řešení na talíři.

Tyto dva přístupy nejsou jen techniky - jsou filozofie. První vychází z předpokladu, že klient potřebuje vedení, protože je ztracený, přetížený nebo nezkušený. Druhý vychází z přesvědčení, že klient už v sobě má odpověď - jen ji potřebuje slyšet ve vlastním hlase.

Kdy se hodí direktivní přístup?

Direktivní styl není „silnější“ nebo „lepší“ - je prostě potřebný v určitých situacích. Nejčastěji ho potřebujete, když klient:

• Je nezaměstnaný déle než 12 měsíců a ztratil důvěru v sebe
• Má nízkou seberealizaci - tedy jeho potřeby bezpečí a stability převáží nad touhou po růstu
• Je v krizi - například po ztrátě práce, rozvodu nebo těžké nemoci
• Má nízkou rozhodnost (podle Bochumského osobnostního dotazníku pod 25. percentil)
• Neumí strukturovat své myšlenky ani položit správné otázky

V těchto případech se ukazuje, že jen naslouchání nestačí. Klient potřebuje jasný plán. Výzkum Úřadu práce ČR z roku 2020 ukázal, že u klientů s dlouhodobou nezaměstnaností byl přístup „chirurgický“ - tedy přímé vedení s konkrétními kroky - úspěšný v 73 % případů. Klient získal práci během 6 měsíců, protože mu byl předložen seznam firem, kde se mohl přihlásit, konkrétní cvičení na pohovory a termíny, kdy má něco udělat.

Je to jako pomoci někomu, kdo se ztratil v tmy. Neříkáte mu: „Zkus si vzpomenout, jak to vypadalo, když jsi tu byl naposledy.“ Říkáte: „Vlevo je dveře. Vezmi si torchu. Jdi tam.“

Kdy je lepší nedirektivní styl?

Nedirektivní styl není jen pro „hodné“ klienty, kteří jsou klidní a přátelští. Je to pro ty, kteří mají vnitřní zdroje - ale potřebují pomoci je najít.

Použijte ho, když klient:

• Má vysokou kognitivní flexibilitu - dokáže přemýšlet o problému z různých úhlů
• Má sebehodnocení nad 70. percentil (podle BIP)
• Je motivován k seberozvoji, ne jen k „najít práci“
• Už někdy řešil složité situace a má zkušenosti s rozhodováním
• Je vědom si, že jeho rozhodnutí je jeho zodpovědností

Tady je důležité: nedirektivní styl není pasivní. Je to aktivní práce - ale práce na straně poradce, který se snaží vytvořit prostor, ve kterém klient najde svou vlastní cestu. Používá se technika aktivního naslouchání, otevřených otázek a reflektivních odpovědí: „Takže když jsi řekl, že tě trápí, že nevíš, jestli jsi dobrý v tom, co děláš - co by se mělo změnit, aby to přestalo trápit?“

Výzkum testforum.cz z roku 2014 ukázal, že u klientů s vysokou seberealizací byla spokojenost s nedirektivním přístupem 89 %. Proč? Protože se necítili „naučeni“, ale „pomocní“.

Co říkají nástroje? Karty 5S, BIP a DISC

Nemůžete volit styl jen podle dojmu. Potřebujete nástroje.

Karty 5S - projektivní technika založená na Hollandově teorii RIASEC - jsou jednoduché: klient vybere 6 karet, které ho nejvíce vystihují. Každá karta má písmeno: R (realistický), I (investigativní), A (artistic), S (sociální), E (enterprisní), C (konvenční). Výsledek ukazuje, jaké typy prací mu sedí. Ale pozor: podle Sylvie Navarové (2023) nelze z výsledku karet formulovat doporučení. Karty jsou jen zrcadlo - klient musí sám z nich vyčíst svůj příběh. Proto je tento nástroj výhradně nedirektivní.

Bochumský osobnostní dotazník (BIP) je vědecky ověřený test, který měří 14 škál ve 4 dimenzích: profesní orientace, pracovní chování, sociální kompetence a psychická konstituce. Tady už se dá říct: pokud má klient skóre pod 30. percentil ve skále seběvědomí a pod 25. percentil ve skále rozhodnost, je šance, že bude potřebovat více direktivity. Pokud má vysoké skóre v flexibilitě a seběvědomí - nedirektivní styl je ideální.

DISC typologie - zjednodušený nástroj - pomáhá rychle poznat komunikační styl. Typ „D“ (dominantní) - lidé, kteří chtějí výsledky, ne procesy - reagují lépe na direktivní přístup. Typ „S“ (vyhledávající soulad) - ti, kteří potřebují bezpečí a spolupráci - potřebují čas a prostor. U nich je nedirektivní styl efektivnější.

Hybridní přístup: Když není jedna cesta dost

Reálný život není černobílý. Většina poradců - 68 % podle České poradenské společnosti - používá hybridní přístup. Začínáte s direktivním stylem, pak přecházíte na nedirektivní.

Michaela Kubrová, poradkyně s 15 lety zkušeností, doporučuje: „U klientů s nízkým seběvědomím začněte s 70 % direktivity v prvních třech sezeních. Pak postupně přecházejte na 30 %. Nechte ho, aby si vytvořil vlastní plán - ale nechte ho vědět, že máte jasný plán pro něj, pokud ho potřebuje.“

Toto funguje, protože klient nejprve získá pocit bezpečí - ví, že někdo ho vede. Pak - když se jeho seběvědomí zvýší - začne vlastní hledání. Je to jako učení jezdit na kole: nejprve držíte za sedlo, pak pustíte - ale zůstáváte poblíž, aby byl bezpečný.

Etická hranice: Kdo rozhoduje?

Nikdy nezapomeňte: rozhodnutí je vždy na klientovi. To je základní pravidlo České poradenské společnosti z roku 2021. I když vám klient řekne: „Řekni mi, co mám dělat!“ - vaše úloha není dát mu odpověď. Vaše úloha je pomoci mu najít odpověď, která je pravá pro něj.

Dr. Petr Novák z Ústavu psychologie AV ČR upozorňuje: „Direktivní styl může vést k transferu zodpovědnosti. Klient si myslí: ‚Poradce mi řekl, takže to je správné.‘ A když to selže - obviňuje vás.“ Výsledky jeho výzkumu ukazují, že takový přístup snižuje seberealizaci klienta o 22 %.

To znamená: i když přístup funguje rychle, může být škodlivý dlouhodobě. Klient se naučí neřešit, ale čekat, až někdo řekne, co má dělat.

Co dělat, když nevíte, jaký styl použít?

Nejčastější chyba poradců: nepoužívají žádné diagnostické nástroje. Podle Úřadu práce ČR (2021) 41 % klientů říká, že poradce nikdy nezjistil, jaká je jejich osobnost. To je jako léčit nemoc bez vyšetření.

První krok: použijte alespoň jeden standardizovaný nástroj. Karty 5S jsou levné a rychlé. BIP je přesnější, ale vyžaduje certifikaci (16 hodin teorie + 8 hodin praxe, cena cca 5 500 Kč). DISC je rychlý - můžete ho použít i bez certifikace, jen jako orientační nástroj.

Druhý krok: sledujte reakce. Když položíte otevřenou otázku a klient mlčí - je to zmatený, nebo se nechce otevřít? Když odpoví: „Nevím, ale já to vždycky dělám takhle“ - je to zvyk, nebo je to jeho cesta?

Třetí krok: buďte připraveni změnit styl. Největší výzvou pro poradce je poznat okamžik, kdy přejít z jednoho stylu na druhý. Průměrně to trvá 3,2 roku praxe, aby poradce tento přechod cítil správně.

Budoucnost: AI a lidský kontakt

Od ledna 2024 bude Úřad práce ČR vyžadovat od akreditovaných poradců znalost alespoň jedné standardizované metody diagnostiky osobnosti. To znamená: nebudete moci jen „cítit“, co je dobré - budete muset mít důkazy.

FF UPOL testuje AI, která analyzuje řeč klienta a doporučuje styl - s přesností 78 %. To je slibné. Ale 92 % klientů podle průzkumu České poradenské společnosti (2023) stále preferuje lidského poradce - zvláště u složitých rozhodnutí.

Proč? Protože rozhodování o práci není jen o datách. Je to o strachu, o důvěře, o tom, kdo vás chápe. A to AI nemůže nahradit.

Závěr: Nejde o to, co víte - ale o to, kdo je klient

Nejlepší poradce není ten, kdo zná nejvíce technik. Je to ten, kdo umí přečíst, kdo je před ním. Kdo ví, kdy má říct: „Zkus to takhle.“ A kdy má říct: „Co tě to vlastně trápí?“

Neexistuje jedna správná cesta. Existuje správná cesta pro něj. A vaším úkolem je ji najít - ne ji vymyslet.