Kulturní citlivost v terapii není jen modný výraz. Je to to, co může rozhodnout o tom, zda se vám bude podařit otevřít se terapeutovi - nebo zda budete po několika sezeních cítit, že vás nikdo opravdu neslyší. Pokud patříte do kulturní skupiny, která se liší od většiny v Česku - ať už jste migrant, Rom, příslušník náboženské menšiny, nebo jste vychovaný v jiné kultuře - pak hledání terapeuta, který vás opravdu pochopí, není jen vhodné. Je to nutnost.

Proč to vůbec má význam?

Představte si, že přijdete k terapeutovi s tím, že se cítíte osamělý a nechápán. On vám říká: „Proč nevyjadřujete své emoce více?“ A vy mlčíte. Ne protože nemáte co říct. Ale protože ve vaší kultuře je klid, ovládání a skromnost znamená důstojnost. Když terapeut neví, že v některých asijských kulturách je přímé vyjadřování emocí považováno za nevhodné, může vás považovat za „uzavřeného“ - a to, co je vlastně respekt, přečítá jako problém.

Podle průzkumu České psychologické společnosti z roku 2022 mají klienti, kteří považují svého terapeuta za kulturně citlivého, o 37 % vyšší šanci terapii dokončit. To znamená: když terapeut rozumí vašim hodnotám, nejen vás lépe poslouchá - ale i vy se mu věříte víc. A to je základ celé terapie.

Co vlastně znamená „kulturně citlivý“ terapeut?

Není to ten, co říká: „Já respektuju všechny kultury.“ To je prázdná fráze. Pravý kulturně citlivý terapeut má:

• Kulturní vědomí: Ví, jaké předsudky má sám - a co mu vlastní kultura říká o „normálním“ chování.
• Kulturní znalost: Zná specifické hodnoty, tradice a komunikační styly konkrétních skupin - třeba jak se v romské kultuře vyjadřuje rodinná solidarita, nebo jak v některých afrikánských kulturách převažuje komunitní přístup k problémům.
• Kulturní dovednosti: Umí přizpůsobit metody - třeba místo přímých otázek použít příběhy, hry nebo tělesné techniky, pokud to odpovídá vašemu způsobu komunikace.
• Kulturní setkání: Měl přímé zkušenosti s lidmi z různých kultury - nejen teoreticky, ale skrze praxi.

Například PhDr. Petr Kačena, terapeut z Prahy, specializuje se na „kulturní adaptaci“ - tedy práci s lidmi, kteří přišli z jiné kultury a bojují s pocitem, že „nejsou dostatečně čeští“. Jeho klienti z Asie, Afriky nebo střední Asie často přicházejí s tím, že se cítí „podezřelí“ nebo „nevhodní“, protože jejich způsob mluvení, smíchu nebo tichosti je v českém prostředí špatně pochopen.

Co je špatně s „obecnou citlivostí“?

Většina terapeutů deklaruje „kulturní citlivost“ - ale to neznamená nic. Podle průzkumu Institutu pro vysoce citlivost z roku 2023 je 68 % klientů z kulturně odlišných pozadí přesvědčeno, že hledání takového terapeuta je obtížnější než hledání běžného. Proč? Protože mnoho terapeutů „deklaruje“ citlivost, aniž by měli jakékoliv školení.

Jedna klientka z Vietnamu popisuje svou zkušenost: „Terapeutka mi řekla, že má zkušenosti s migranti. Ale první otázka, která mi položila, byla: ‘A jaké je vaše rodinné životní prostředí ve Vietnamu?’ - přičemž já jsem se narodila v Česku a moji rodiče byli v emigraci už 30 let. To byla největší chyba. Nezaujala mě, zastavila mě.“

To je ten rozdíl: kulturní citlivost není o stereotypech. Je to o tom, aby terapeut přestal předpokládat - a začal ptát se.

Kde hledat skutečně kvalifikovaného terapeuta?

Nechcete náhodný návrh. Chcete někoho, kdo má potvrzené školení. Tady je, co hledat:

1. Uveďte konkrétní skupiny: Hledejte terapeuty, kteří uvádějí: „práce s romskými klienty“, „terapie pro migranti z Blízkého východu“, „práce s klienty z japonské kultury“. Pokud napíše jen „kulturní citlivost“, je to podezřelé.
2. Zkontrolujte certifikace: Česká společnost pro kognitivně behaviorální terapii (CSKBT) od roku 2021 vyžaduje modul mezikulturní citlivosti pro certifikaci. Pokud terapeut má certifikát CSKBT a uvádí „kulturní adaptace“, má školení.
3. Využijte specializované adresáře: Web Institutu pro vysoce citlivost eviduje 47 terapeutů s ověřenou praxí v konkrétních kulturních skupinách (k lednu 2024). To je jediný seznam, kde můžete najít skutečně zkušené osoby.
4. Zkontrolujte vzdělání: Hledejte terapeuty s vzděláním v biosyntetické psychoterapii - 72 % z nich uvádí kulturní citlivost jako nedílnou součást své praxe. Tento přístup integruje tělo, emoce a kulturu.

Podle dat CSKBT z prosince 2023 je jen 12 % z 247 certifikovaných terapeutů v Česku explicitně uvádí kulturní citlivost jako součást své praxe. To je málo. Ale roste. V roce 2019 jich bylo 19, v roce 2023 už 87. Růst je reálný - ale potřebujete vědět, kde hledat.

Co vás čeká, když najdete správného terapeuta?

Příběh jednoho klienta z Japonska: „Dva roky jsem byl u českého terapeuta, který mi říkal, že jsem „příliš uzavřený“. Pak jsem našel terapeuta, která měla školení v mezikulturní psychologii. První sezení jsem si pamatuju, protože mi řekla: ‘V japonské kultuře je ovládání emocí znamením respektu - a já to vůbec nechci změnit. Chci jen, abychom pochopili, proč se cítíte tak osaměle.’“

Tohle je změna. Ne že by se „všechno změnilo“. Ale že se změnila základní věra: že vaše hodnoty nejsou problém. Jsou součástí vaší silné stránky.

Podle Masarykovy univerzity mají klienti s migranckým pozadím, kteří pracují s kulturně citlivým terapeutem, o 42 % vyšší spokojenost. A podle prof. PhDr. Jiřího Horeckého z Univerzity Hradec Králové se úspěšnost terapie u těchto klientů zvýšila z 58 % na 79 %, když byly zavedeny kulturně citlivé přístupy.

Ceny a dostupnost - co vás čeká?

Cena za hodinu s kulturně citlivým terapeutem se v Česku pohybuje od 800 do 2500 Kč. Ti, kteří mají certifikaci v mezikulturní terapii, často účtují o 20-30 % více. To není náhoda. Je to výsledek dalšího vzdělávání, časového úsilí a specializace.

Dostupnost je ale nerovnoměrná. V Praze je 23 kulturně citlivých terapeutů na 100 000 obyvatel. V Moravskoslezském kraji je to jen 5. Pokud nežijete v Praze, Brně nebo Ostravě, hledání může trvat 6-8 týdnů. Ale není to nemožné. Masarykova univerzita od roku 2020 nabízí konzultace pro studenty z více než 80 národností - a jejich systém funguje.

Co vás může zastavit?

Některé kritiky jsou oprávněné. Prof. MUDr. Jan Šmahel upozorňuje, že přílišný důraz na kulturu může vést k stereotypizaci. „Nemůžeme předpokládat, že všichni Romové mají stejné problémy, nebo že všechny Asiaty ovlivňuje stejný vztah k rodině.“

A to je důležité: kulturní citlivost není o kategorizaci. Je to o tom, aby terapeut nevyšel z předpokladů. A aby se ptal: „Jak prožíváte to, co se děje, ve vašem kontextu?“

Kdo by měl hledat kulturně citlivého terapeuta?

Nejen ti, co přišli z jiné země. Hledat ho měli by:

• Migranti a uprchlíci
• Romové a další menšiny
• Osoby s více než jednou kulturní identitou (např. české děti s rodiči z Asie)
• Lidé, kteří se cítí „jiní“ v českém prostředí - i když se tu narodili
• Kdo má problém s tím, že „se mu nikdo nechce vyrovnat“

Pokud jste někdy cítili, že terapeut „neví, o čem mluvím“, nebo že „všechno, co říkám, se převádí na nějaký problém“, pak je to signál. Není to vaše chyba. Je to problém systému. A vy máte právo na terapeuta, který vás opravdu slyší.

Co dělat dál?

1. Nejprve si vytvořte seznam: Co pro vás znamená „kulturní hodnota“? Je to rodina? Výraz emocí? Vztah k autoritě? Zapište si to.

2. Hledejte konkrétní výrazy: Hledáte terapeuta, který říká: „Pracuji s klienty z Vietnamu“ - ne „respektuji kultury“.

3. Podívejte se na certifikace: CSKBT, biosyntetická psychoterapie, mezikulturní komunikace - tyto označení mají význam.

4. Požádejte o první sezení zdarma: Mnoho terapeutů nabízí 15-20 minutový rozhovor zdarma. Otázka: „Jak přistupujete k lidem, kteří přišli z jiné kultury?“

5. Nechte se nechat zkušeností: Pokud vám přijde, že vás terapeut „kategorizuje“, nebo „předpokládá“, co je „váš problém“, jděte dál.

Co se bude dít v budoucnosti?

V roce 2025 bude pilotní program „Mezikulturní psychoterapie“ z Masarykovy univerzity rozšířen na další univerzity. V roce 2027 by mělo být všechno terapeutické školení v Česku povinně doplněno o modul mezikulturní citlivosti. To znamená: budoucnost je na straně těch, kteří chtějí být slyšeni.

A zatímco se to děje, vy máte možnost začít teď. Ne čekat, až systém „vyrovná“. Najít terapeuta, který vás pochopí - není luxus. Je to základní právo na péči.