Tělesná dysmorfie není marnivost. Není to jen „přílišná starost o vzhled“. Je to vážná psychická porucha, která přinutí člověka vidět ve zrcadle to, co tam vůbec není. Může to být představa, že nos je příliš velký, kůže je nečistá, svaly nejsou dostatečně vyvinuté, nebo že tvář je asymetrická. Pro pacienta je to skutečnost. A tato skutečnost ho drží v pasti úzkosti, vyhýbání se a kompulzivních chováních - kontrolách v zrcadle, hledání ujištění, opakovaném make-upu, či dokonce neustálém vyhledávání plastických zákroků.

Co je tělesná dysmorfie skutečně?

Tělesná dysmorfie (BDD) je porucha, při které člověk je posedlý představou o nějakém defektu ve svém vzhledu. Ten defekt je buď nepatrný, nebo úplně imaginární. Přesto je pro něj naprosto reálný. Podle DSM-5, mezinárodního standardu pro diagnostiku duševních poruch, musí být tyto obavy:

• Trvalé a invazivní (trvají hodiny denně)
• Vedou k opakovaným chováním - kontrola zrcadla, porovnávání se s ostatními, hledání ujištění, či naopak vyhýbání se zrcadlům a sociálním situacím
• Způsobují klinicky významnou tíseň nebo narušují život - práci, vztahy, studium, zdraví

Nejde o „nemoc marnivých“. Lidé s BDD nechtějí být krásní. Chtějí jen přestat cítit, že jsou „poškození“. Mnozí se zavírají doma, odmítají fotky, přestávají chodit na rande, nebo dokonce přestávají chodit do školy. Průměrně trvá 11 až 12 let, než někdo s BDD dostane správnou diagnózu. Většinou se obrací na dermatology, plastické chirurgy nebo stomatology - nikoli na psychiatry. A ti nejčastěji říkají: „To je v pořádku, nic nechybí.“

Proč to vůbec vzniká?

Nikdo neví přesně, proč se tělesná dysmorfie objeví. Vědci hovoří o kombinaci genetické náchylnosti, neurobiologických rozdílů a životních zkušeností. Mnozí pacienti popisují dětství plné kritiky vzhledu - od rodičů, spolužáků, nebo média. Někteří se v dětství cítili „nedostateční“ kvůli vzhledu, a toto pocit se zakořenil jako „musím být dokonalý, jinak nejsem hodný lásky“.

Mozek lidí s BDD funguje jinak. Neuroobrazové studie ukazují, že při pohledu na vlastní tvář se aktivují oblasti mozku, které se zabývají detaily - ne celkovým obrazem. Zatímco zdravá osoba vidí celou tvář, osoba s BDD vidí jen „chybu“: jednu vrásku, jeden průsvitný vlasec, jednu nepravidelnost. A ten detail se rozrůstá v celý svět. Je to jako kdybychom se dívali na obraz a místo celého krajiny viděli jen jeden pixel - a věřili, že ten pixel definuje celý obraz.

Co pomáhá? Kognitivně-behaviorální terapie je zlatý standard

Nejúčinnější léčba tělesné dysmorfie je kognitivně-behaviorální terapie (KBT), konkrétně upravená pro BDD. Nejde o běžnou KBT. Je to specifický přístup vyvinutý profesorkou Katharine A. Phillips, která se věnuje této poruše už více než 30 let.

Tato terapie má čtyři klíčové části:

1. Psychoedukace - pacient se naučí, že jeho představa o vzhledu je porucha mozku, ne skutečnost.
2. Zkoumání myšlenek - „Co kdybych se podíval na zrcadlo jen jednou denně? Co by se stalo?“ - otázky, které pomáhají zpochybnit přesvědčení, že vzhled definuje hodnotu člověka.
3. Expozice s prevencí reakce - postupné vystavování se tomu, čemu se člověk vyhýbá: chodit ven bez make-upu, nekontrolovat zrcadlo, neptat se přátel: „Jsem v pořádku?“
4. Kognitivní rekonstrukce - nahrazování myšlenek typu „Jsem ošklivý“ myšlenkami typu „Můj vzhled je jen jedna část mě - ne definuje, kdo jsem“.

Úspěšnost této terapie je 70-80 %. Výzkumy ukazují, že pacienti, kteří absolvovali KBT-BDD, se naučili přestat se zaměřovat na detaily a začít vnímat se jako celek. Je to jako naučit se číst celý text místo toho, abyste se zdržovali u každého písmene.

Farmakoterapie: SSRI jako pomocník

KBT sama o sobě je silná, ale mnozí pacienti potřebují i léky. Nejčastěji se používají selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) - fluoxetin, sertralin, fluvoxamin. Tyto léky nejsou „antidepresiva pro špatný náladu“. Pracují na úrovni obsedantně-kompulzivních mechanismů, které jsou u BDD přítomny stejně jako u OCD.

Studie z roku 2017, vedená Phillips, ukázala, že 50-60 % pacientů dosáhlo klinicky významného zlepšení při léčbě vyššími dávkami SSRI po šesti měsících. Placebo skupina zlepšila jen o 20-30 %. Ale není to lekárna. Léky pomáhají zmírnit úzkost, která blokuje terapii. Kombinace SSRI + KBT dosahuje až 80 % úspěšnosti.

Nejsou bez vedlejších účinků. Někteří pacienti hlásí ztrátu libida, únava, nebo počáteční zhoršení úzkosti. Ale tyto efekty často ustupují. A pro mnohé je to cena, kterou jsou ochotni zaplatit za to, že znovu mohou vstoupit do kavárny, zavolat přítelkyni, nebo jít na pohled.

Co nefunguje - a proč

Velká část lidí s BDD se obrací na plastické chirurgy. Představují si, že pokud změní nos, čelo nebo bradu, problém zmizí. Ale většina z nich se vrátí - a hledají další zákrok. Někteří prošli desítkami operací. A stále nejsou spokojení. Proč? Protože problém není v těle. Je v mozku.

Standardní KBT, která se používá pro úzkost nebo deprese, není pro BDD dostatečná. Pokud terapeut neví, jak pracovat s perzistentními bludy o vzhledu, terapie selže. Výzkum Phillips z roku 2018 ukazuje, že terapeuti s více než 50 léčenými pacienty s BDD mají o 25 % vyšší úspěšnost než ti, kteří mají méně zkušeností.

Skupinová terapie může být pro některé užitečná, ale mnozí pacienti říkají, že „každý má jiný defekt - a já se necítím pochopený“. Individuální terapie s odborníkem na BDD je většinou efektivnější.

Co můžeš dělat, pokud máš BDD

Nejprve: neviní se. Není to tvoje chyba. Není to slabost. Je to porucha, kterou můžeš léčit.

• Zapiš si myšlenky - každý den napiš, co jsi cítil, když jsi se díval do zrcadla. Co jsi si říkal? Jak se cítil? To ti pomůže vidět vzory.
• Sníž kontrolu zrcadla - začni s jednou kontrolou denně. Pak dvě. Pak jen jednou za dva dny.
• Neptej se na ujištění - „Jsem v pořádku?“ Tato otázka je jako návyk. Každá odpověď ti dá chvíli úlevy - ale pak se vrátí silnější.
• Obrať se na odborníka - hledej terapeuta, který má zkušenosti s BDD. V ČR jsou specializovaná centra v Praze, Brně a Ostravě. Teleteprie je rovněž možnost.
• Přidej pohyb - fyzická aktivita snižuje úzkost a pomáhá obnovit vztah k vlastnímu tělu. Nejde o „zhubnutí“ nebo „výcvik“. Jde o to, že tělo funguje - a je tvoje domov.

Co dělat, když máš někoho blízko s BDD

Nemluv: „To je jen v hlavě.“ Nemluv: „Vypadáš skvěle!“ To se zní jako zanedbání. Místo toho řekni: „Vím, že to pro tebe je těžké. Nechci ti říkat, že to není pravda. Chci ti pomoci najít způsob, jak se cítit lépe.“

Podpora rodiny je klíčová. V 70 % případů u adolescentů je součástí léčby rodinná terapie. Rodiče se učí, jak nezvyšovat úzkost, jak neposkytovat neustálé ujištění, jak podporovat terapii bez kritiky.

Co se děje v Česku?

V Česku je BDD stále poddiagnostikována. Pouze 35 % praktických lékařů zná diagnostická kritéria. Zatímco v Německu je 42 specializovaných center, v ČR jsou jen tři. Léčba je drahá - jedno sezení může stát 1 500-2 500 Kč. Čekací doby jsou dlouhé. Mnozí lidé přestávají čekat.

Ale změny přicházejí. Teleteprie se rozšiřuje - 65 % pacientů mimo Prahu už může dostat terapii online. EU projekt „BDD-PATH“ pracuje na tom, aby do roku 2027 bylo možné předpovědět, která léčba bude pro konkrétního pacienta nejúčinnější - na základě genetiky a obrazu mozku. A v Nizozemsku a Švédsku už od roku 2021 probíhají školní programy, které učí děti o tělesném obrazu - snižují stigmatizaci a zkracují dobu od prvních příznaků k léčbě z 11 let na 2-3.

Je to pomalý proces. Ale není to nemožné.