Adherence k lékům: Jak zvýšit dodržování léčby a proč to v psychoterapii důležitě

Adherence k lékům, neboli dodržování léčby, schopnost pacienta pravidelně a správně užívat předepsané léky podle lékařských pokynů. Also known as lékařská spolupráce, it je klíčová pro úspěch léčby duševních poruch – od depresí až po schizofrenii. V Česku až 50 % lidí s chronickými duševními onemocněními přestává užívat léky během prvních šesti měsíců. A neprotože jsou neúčinné. Ale protože se cítí špatně, když je berou, nebo protože si myslí, že už jsou v pořádku.

Psychoterapie není alternativou k lékům – je jejich nejúčinnějším společníkem. Když terapeut pomůže klientovi pochopit, proč léky potřebuje, jak se s jejich účinky vyrovnat a co dělat, když se cítí hůře, zvyšuje se adherence k lékům o 30–60 %. To není teorie. To je výsledek studií z českých klinik, kde se kombinovala ACT terapie s farmakoterapií. Lidé, kteří měli terapeutický prostor, kde mohli o lékách mluvit bez soudů, zůstávali u léčby déle.

Adherence k lékům se neřeší jen přes recept. Řeší se přes pocit, že léčba má smysl. Když klient chápe, že léky nejsou „náhrada za normální život“, ale pomáhají mu získat prostor k tomu, aby se mohl znovu naučit žít – třeba zvládnout úzkost, nebo přežít noční můry, které mu zničily spánek – začne je užívat ne proto, že ho někdo nutil, ale protože chce. A to je rozdíl.

Co se stane, když přestanete užívat léky? Můžete se vrátit do stejného stavu – když jste začali. A to znamená, že se můžete znovu ocitnout v terapii, která se zasekla, nebo v krizi, kdy potřebujete pomoc. Ale pokud máte terapeuta, který vás neosuďuje, ale pomáhá vám pochopit, proč se vám léky nelíbí, můžete najít cestu, která vás nevede k přestání, ale k lepšímu přizpůsobení.

Adherence k lékům není o tom, aby jste byli „dobrý pacient“. Je to o tom, aby jste byli vlastním partnerem ve své léčbě. A to je právě to, co psychoterapie umožňuje. V článcích níže najdete praktické příklady – jak se pracuje se studem u závislostí, jak pomáhá ACT při úzkosti, nebo jak psychoedukace rodiny zvyšuje přijetí léčby. Všechny tyto přístupy se vrací k jednomu: lidé neodmítají léky. Odmítají pocit bezmoci. A terapie jim dává moc zpět.