Než se začne pracovat s traumatickými vzpomínkami, musí klient mít něco, co ho udrží na zemi. Bez toho je EMDR nebezpečná - ne proto, že by sama byla škodlivá, ale proto, že bez dostatečné stabilizace může přímo zhoršit stav. Mnoho lidí přichází do terapie s traumatem, které je stále přítomné v jejich tělech, nejen v hlavách. Srdce bije rychle, dýchání je povrchní, tělo je napjaté, i když v terapeutické místnosti je klid. A právě zde začíná skutečná práce - ne s pamětí, ale s bezpečím.

Proč stabilizace před EMDR není jen „příprava“ - je to základ

EMDR není jen „pohyb očima při vzpomínání na traumatu“. Je to komplexní proces, který vyžaduje, aby klient mohl zároveň cítit traumatickou událost a zůstat přítomen v bezpečné přítomnosti. Toto se jmenuje duální pozornost. A to nemůže fungovat, pokud klient nemá žádné kotvy. Bez nich se člověk vrací do minulosti a neví, jak se z ní vrátit. To není terapie - to je retraumatizace.

V České republice se podle dat Asociace psychoterapeutů ČR z roku 2023 pouze 38 % certifikovaných EMDR terapeutů dodržuje plnou stabilizační fázi. Zbytek ji zkracuje, přeskakuje nebo ji považuje za „nepodstatný úvod“. To je chyba. Podle analýzy 120 kazuistik z portálu Terap.io je riziko terapeutického selhání u klientů bez dostatečné stabilizace o 25 % vyšší. A to nejde jen o „nepříjemné pocity“ - jde o to, že klient může přestat věřit terapii, ztratit důvěru v sebe, nebo se úplně odhlédnout od léčby.

Co je stabilizační fáze ve skutečnosti?

Stabilizační fáze není „dělání si klidu“. Je to systematický výcvik vnitřních nástrojů, které klient potřebuje, aby mohl přežít zpracování traumatu. V ČR se tato fáze obvykle rozděluje do pěti kroků:

1. Vytvoření bezpečného terapeutického prostředí - to znamená, že klient ví, že ho terapeut nezatíží, nezavře dveře, nezavře uši. Bez toho se nebudou otevírat žádné jiné techniky.
2. Výcvik zemědělení (grounding) - techniky, které přivádějí člověka zpět do těla a do současnosti. Například: „Pět věcí, které vidíš“, „Tři zvuky, které slyšíš“, „Dvě věci, které cítíš pod prsty“. To není „zábava“ - je to neurologický reset pro přepnutí z reakce „běž“ nebo „zůstaň“ do režimu „jsem zde“.
3. Vytvoření bezpečného místa - imaginace místa, kde se klient cítí úplně bezpečně. Nemusí to být realita - může to být les, loď, pohodlná židle v domě, který už neexistuje. Důležité je, aby tam byl klid, teplá barva, příjemný zvuk, alespoň jedna věc, kterou si klient může dotknout. V praxi se ukazuje, že 18 % klientů s dětským traumatem potřebuje více než pět sezení, než najde toto místo.
4. Identifikace vnitřních a externích zdrojů - kdo nebo co vám dává pocit, že jste v pořádku? Může to být dítě, pes, zpěv, kniha, způsob, jakým si někdo vždy připravil čaj. Tyto zdroje se v terapii prohlubují, vytvářejí se z nich „kotvy“ - tedy vědomé spojení mezi konkrétní vzpomínkou a pocitem bezpečí.
5. Technika trezoru - klient si představí pevný trezor, kde může uložit všechno, co je příliš těžké. Neodstraní to - jen ho odloží. Děti často používají „trezor s klíčem“, který si schovají pod polštář. Dospělí si ho představují jako kovovou skříň, zámek s heslem, nebo dokonce jako úplně jiný rozměr - jako když se zavřou dveře v kanceláři a vypnou světlo. Klíčové je, že klient umí tento trezor otevřít, když je připraven - a že ví, že ho může zavřít kdykoliv.

Proč tyto techniky fungují - věda za nimi

Stabilizační techniky nejsou „pouze imaginace“. Každá z nich má neurobiologický účinek. Uklidňující dýchání - například pomalý vdech na čtyři, zadržení na dvě, pomalý výdech na šest - aktivuje vagus nerv, který zpomaluje srdeční frekvenci a snižuje úroveň kortizolu. Bezpečné místo aktivuje oblasti mozku spojené s klidem a odpočinkem - ty, které jsou vypnuté u lidí s PTSD. Technika trezoru podporuje disociaci, která je u trauma přirozená, ale již nezneužívaná - klient se učí řídit ji, ne aby ji řítila.

Podle studie z Psychiatrie pro Praxi (2005) je úspěšnost další fáze EMDR o 35 % vyšší, pokud klient tyto techniky procvičuje doma alespoň 2-3 krát týdně. To znamená, že stabilizace není jen „terapeutický úkol“ - je to výcvik, který se musí stát součástí každodenního života. Jako cvičení na pružnost - jen že se cvičí vnitřní stabilita.

Kdo potřebuje stabilizaci nejvíc?

Ne každý klient s PTSD potřebuje stejně dlouhou stabilizační fázi. Ale někteří ji potřebují hodně.

• Klienti s komplexním traumatem - například ti, kteří byli vystaveni násilí v dětství, zanedbání, nebo opakovaným zneužíváním. U nich může stabilizace trvat 6-12 sezení. Je to dlouho? Ano. Ale bez toho se zpracování traumatu může stát zážitkem, který zničí.
• Děti a adolescenti - jejich mozky jsou ještě ve vývoji. Techniky jako „trezor“ nebo „bezpečné místo“ se u nich přizpůsobují hrou, kreslením, nebo pohybem. Mgr. Marie Linhartová zmiňuje, že děti často „uloží“ své strachy do „kouzelné krabičky“, kterou pak „zaklína“.
• Lidé s disociací - kteří se „odpojují“ od těla nebo reality. U nich je zemědělení klíčové. Bez toho se EMDR může stát „přeskokem“ do úplného odpojení.

Co se stane, když stabilizaci přeskočíte?

Představte si, že byste se chtěli naučit plavat, ale nejdřív vás hodili do moře. Nebo že byste chtěli zvládnout běh na maraton, ale nejdřív byste běželi 42 km bez tréninku. To je přesně to, co se stává, když se EMDR začne bez stabilizace.

Klient se vrátí do traumatického vzpomínání a nemá žádný nástroj, jak se z něj dostat. Může se rozpadnout, ztratit orientaci, začít se vyhýbat terapii, nebo se stát agresivním. Někteří terapeuté to nazývají „případným rozpadem“. Výsledkem je, že klient se nevyléčí - a někdy se ještě víc zraní.

Prof. MUDr. Jan Práský z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze říká: „Stabilizační techniky jsou nezbytný prvek bezpečné EMDR terapie. Bez nich je zpracování traumatu jako jízda na kole bez brzd.“

Co dělat, když se bezpečné místo nechce vytvořit?

Není vzácné, že klient řekne: „Nemám žádné bezpečné místo. Všechno je strašné.“ To neznamená, že je „případ bez naděje“. To znamená, že je potřeba jiný přístup.

Někdy pomáhá:

• Použít smyslové modality - místo toho, aby se klient snažil „vidět“ místo, může se zaměřit na zvuk - například šum deště, hlas matky, nebo zvuk hudebního nástroje.
• Použít reálné místo - koupelna, kde je teplá voda, křeslo, kde se vždycky před časem sedávalo, nebo koutek v parku, kde byl klid.
• Použít objekt - kámen, který si klient drží v ruce, nebo kousek látky z oblečení, které mu dávalo pocit bezpečí.

Důležité je: nezatěžovat klienta. Neříkejte „musíte si to představit“. Řekněte: „Zkusme najít něco, co vám dává trochu klidu. I když je to jen na pět vteřin.“

Co se stane po stabilizaci?

Když klient ovládá alespoň tři stabilizační techniky, může začít druhá fáze - zpracování trauma. Ale to neznamená, že stabilizace končí. V průběhu EMDR se tyto techniky používají pořád - mezi sezeními, když se objeví příliš silné emoce, nebo když klient v noci probudí z nočních můr.

Výsledky jsou skutečné. Podle průzkumu na portálu Rodinná síť (2023) 82 % klientů, kteří prošli stabilizační fází, říká, že se cítí kontrolovat svůj stav. „Bez trezoru bych nebyla schopná přežít první sezení s traumatem - věděla jsem, že můžu kdykoliv zavřít dveře,“ napsala jedna klientka v říjnu 2023.

Co je dnes nového v české praxi?

V roce 2023 Česká asociace pro EMDR zvýšila požadavek na školení stabilizačních technik z 20 na 30 hodin. To je signál: stabilizace už není „nepodstatný úvod“. Je to jádro terapie.

Další vývoj směřuje k integraci s DBT (Dialektickou behaviorální terapií), což podle Dr. Evy Machanové zvýší účinnost stabilizace o 15-20 %. Dále se pracuje na vytvoření českého manuálu, který bude přizpůsobený našemu kontextu - například na vztahy v rodině, na kulturu mlčení, na způsob, jakým se v Česku mluví o bolesti.

A největší příležitost? Práce s dětmi. Zatím jen 45 % terapeutů upravuje stabilizační techniky pro děti. To je mnoho místa pro rozvoj. Děti nechtějí „bezpečné místo“ jako dospělí - potřebují hru, pohyb, příběh.

Když se rozhodnete pro EMDR - nezapomeňte na stabilizaci

Pokud hledáte terapeuta, zeptejte se: „Jak dlouho trvá stabilizační fáze? Jaké techniky používáte? Jak budu vědět, že jsem připravený na zpracování trauma?“ Pokud odpověď zní: „To zvládneme za dvě sezení“, běžte dál. Pokud odpověď zní: „Ukážu vám, jak si vytvořit bezpečné místo, jak používat trezor a jak se vrátit do těla, když se všechno zhroutí“ - pak jste na správné cestě.

Stabilizace není zpoždění. Je to základ. Bez ní není EMDR terapie - je to riziko. S ní je to nejúčinnější nástroj, který máme pro léčbu traumatu - a to nejen v hlavě, ale i v těle, v srdci, v každém dechu.