Šikana ve škole není jen „dětská hra“ - je to trvalé psychologické násilí, které zničí dítěti sebevědomí, spánek, školní výkon a někdy i život. Každý desátý až dvacátý žák v Česku za poslední dva měsíce někoho obtěžoval nebo byl jeho terčem. A přesto většina škol reaguje jen na okamžitý incident - výčitkou, výstrahou nebo rodičovskou schůzkou. To ale neřeší kořeny. Psychoterapie je jediný přístup, který zasahuje do srdce problému: nejen u oběti, ale i u agresora.
Šikana není jen fyzická násilí - většina je skrytá
Mnoho učitelů přemýšlí o šikaně jako o kopání, křičení nebo tlačení. Ale podle výzkumu Lenky Kollerové z Psychologického ústavu AV ČR je 80 % případů relační šikany: vyčleňování, šíření nepravd, vyloučení z hry, špatné výrazy na sociálních sítích. Tyto formy jsou těžší detekovat, protože nezanechávají stopy na těle. Oběť se nehlásí - 63 % dětí se bojí, že to bude ještě horší. A když se nakonec odváží, učitel často neví, co dělat.Oběť šikany ztrácí sebedůvěru - 92 % jich se cítí „nepřijatelné“. 87 % se cítí opuštěné. 81 % má problémy se soustředěním. Některé děti přestávají jíst, nemohou spát, nebo si řežou ruce. To není „fáze“, to je psychické zranění. A když se škola nezabere, zůstane to s nimi celý život - vztahy, práce, sebevědomí.
Agresor není „zlý kluk“ - je zraněný dítě
Tady je to, co většina škol přehlíží: agresor není přirozeně zlý. Často je to dítě, které samo prožívá násilí doma, nemá podporu, neví, jak vyjádřit smutek nebo anger. Když někoho zneužívá, je to způsob, jak si udržet kontrolu - nebo jak se zastřít své vlastní bolesti.Michal Kolář, autor prvního celonárodního výzkumu šikany v Česku, to nazývá „nemocné chování“. Nejde o výběr, ale o závislost. Agresor potřebuje oběť, aby se cítil silný. Když ho jen potrestáte, přesune se šikana jen do jiné formy - třeba do kyberšikany nebo do manipulace s ostatními dětmi. To je důvod, proč 67 % případů po sankcích jen změní tvar.
Psychoterapie pro agresora není „odměna“. Je to práce s jeho emocemi: jak rozpoznat, kdy se cítí bezmocný, jak se vyjádřit bez násilí, jak se naučit empatii. Většina těchto dětí nikdy nebyla slyšená. A když je konečně slyší někdo, kdo nekárá, ale slyší - mění se.
Proč tradiční metody selhávají
Většina škol v Česku používá „Školu proti násilí“ nebo jen „písemné výpovědi“ a rodičovské schůzky. Ale podle průzkumu EDUin z roku 2023 tyto metody fungují jen ve 31 % případů. Proč? Protože se nezabývají systémem. Šikana není problém dvou dětí - je problém třídy, školy, celého prostředí.Učitelé nejsou vyškolení - 72 % nemá žádné speciální školení. Školní psychologů je příliš málo: na 1 200 žáků připadá jeden, zatímco doporučený poměr je 1:250. To znamená, že 79 % škol nemá dostatečnou kapacitu. A když se školní vedení nezapojí, programy zůstanou jen na papíře.
Hradecký program, který vytvořil Michal Kolář, funguje jinak. Nejprve se anonymně dotazují všichni žáci - kdo je obtěžován, kdo obtěžuje, kdo se cítí bezpečně. Pak se zapojí celá třída. Nejen agresor a oběť. Všichni se učí, jak vytvářet zdravé vztahy. A potom následuje individuální psychoterapie - pro oběť i pro agresora. Výsledek? 78 % úspěšnosti za jeden školní rok.
Komplexní řešení: co funguje skutečně
Úspěšná intervence má tři fáze:- První pomoc - okamžitě zastavit násilí. To znamená oddělit oběť od agresora, zajistit bezpečí, přidělit podporu. Tady je klíčový školní psycholog.
- Individuální psychoterapie - pro oběť: obnovit sebevědomí, naučit se říct „ne“, získat podporu. Pro agresora: rozpoznat své emoce, zjistit, proč potřebuje násilí, naučit se jiné způsoby komunikace.
- Skupinová léčba - celá třída se zapojí do práce na vztazích. Hrají si role, diskutují o respektu, vytvářejí pravidla společně. To je to, co změní kulturu školy.
Příklad z Brna: učitelka Mgr. Eva Nováková zapojila celou třídu do Hradeckého programu. Po čtyřech měsících se počet hlášených případů snížil o 85 %. Ne proto, že někoho vypudili. Protože děti začaly mluvit. A protože se někdo konečně postaral o toho, kdo křičel, a ne jen o toho, kdo plakal.
Co můžeš udělat, když jsi rodič nebo učitel
Nemusíš být psycholog, abys mohl pomoci. Začni tímto:- Přesvědč se, že šikana je vážná. Neříkej „to je dětské“. To, co děti prožívají, je pro ně skutečné.
- Poslouchej bez soudění. Když dítě přijde a řekne „někdo mě obtěžuje“, neříkej „to je normální“. Řekni: „Děkuji, že jsi mi to řekl. Teď to vyřešíme.“
- Požádej o pomoc školního psychologa. Pokud ho škola nemá, napiš řediteli. Je to právní povinnost školy mít podporu.
- Nepřesuň odpovědnost na rodiče agresora. Je to jejich dítě, ale ne jejich problém. Je to problém školy. A potřebuje profesionální zásah.
- Používej bezplatné nástroje. Organizace Sikana.org poskytuje školní materiály, dotazníky a návody. Jsou v češtině a připravené k použití.
Co se mění v Česku - a co ještě chybí
V roce 2023 Ministerstvo školství spustilo projekt „Škola bez strachu“ s 85 miliony Kč na podporu psychologů ve 200 školách. To je krok vpřed. Ale potřebujeme víc: povinný kurz pro všechny učitele (20 hodin), standardní poměr 1:250 psycholog:žák, a systém, který bude sledovat šikanu v reálném čase - jako senzor pro duševní zdraví školy.Problém není v dětech. Problém je v systému, který nevidí, že šikana je symptom nemocného prostředí. A jakmile to pochopíme, můžeme začít léčit - ne trestat.
Nejčastější otázky o šikaně a psychoterapii
Je šikana v škole skutečně tak častá?
Ano. Podle výzkumu Lenky Kollerové z roku 2022 každý desátý až dvacátý žák na základní nebo střední škole v Česku byl v posledních dvou měsících terčem šikany. V 80 % případů je agresorem spolužák ze stejné třídy. A protože 63 % obětí nehlásí šikanu, skutečný počet je pravděpodobně ještě vyšší.
Proč psychoterapie pro agresora neznamená, že je „odpuštěno“?
Psychoterapie není odpuštění. Je to odpovědnost. Agresor si nezaslouží trest, ale potřebuje pomoc - stejně jako oběť. Pokud se jeho chování nezmění, šikana se jen přesune. Tresty způsobují, že dítě se učí, že násilí je způsob, jak řešit problémy. Psychoterapie ho učí, že existují lepší způsoby.
Jak poznám, že dítě je obětí šikany?
Změny v chování: náhlý pokles výkonu, odmítání jít do školy, problémy se spánkem nebo jídlem, časté nemoci, sebepoškozování, ztráta přátel, nechuť mluvit. Oběť často mluví o „nikdo se mnou nechce být“ nebo „všichni mě nenávidí“. Tyto příznaky nejsou „fáze“ - jsou varovným signálem.
Je školní psycholog dostatečně kvalifikovaný?
V Česku je problém s počtem, ne s kvalitou. Psychologové, kteří pracují ve školách, jsou vyškolení. Ale na 1 200 žáků připadá jen jeden - zatímco doporučený poměr je 1:250. To znamená, že většina psychologů má příliš mnoho žáků, aby mohli dělat kvalitní individuální práci. Potřebujeme více lidí, nebo jiný systém.
Co dělat, když škola odmítne zapojit psychologa?
Podle školního zákona (č. 561/2004 Sb.) má škola povinnost mít program prevence násilí. Pokud ho nemá, můžeš napsat žádost na ředitele. Pokud i to selže, obrať se na regionální úřad školství nebo na organizaci Sikana.org, která poskytuje návody, jak postupovat. Dítě nemá právo čekat, dokud škola „najde čas“.