Každý člověk má právo na sexuální život - i ten, který má autismus. Přesto se o tom mluví málo. Mnoho lidí předpokládá, že osoba s poruchou autistického spektra (PAS) nemá zájem o blízkost, nebo že její sexuální potřeby nejsou důležité. To je chyba. Skutečnost je jiná: lidé s autismem jsou sexuální bytosti, kteří často potřebují jiný přístup, aby pochopili, co je souhlas, jak vytvářet hranice a jak navazovat vztahy, které je naplňují.

Proč standardní sexuální terapie často selhává

Tradiční sexuální terapie předpokládá, že klient ví, jak číst emocionální signály, jak se chovat v blízkosti druhé osoby a jak říct „ne“, když se necítí dobře. Pro mnoho lidí s autismem to ale není pravda. Někteří nechápou, proč někdo, kdo se k nim usmívá, pak odmítne fyzický kontakt. Jiní neví, kde končí jejich tělo a začíná tělo druhého. Výsledek? 68 % případů, kdy se použije běžná terapie, končí neúspěchem - podle průzkumu České psychologické společnosti z roku 2021.

Proč? Protože nepracuje s tím, co je skutečný problém. Není to o tom, že by někdo nechtěl být v partnerském vztahu. Je to o tom, že neví, jak se tam dostat. Neví, co znamená „souhlas“, když se mu někdo dotkne ramene. Neví, jak poznat, že někdo chce ukončit blízkost. A neví, jak to říct.

Co je psychoterapie intimity a hranic

Toto je speciální forma terapie, která se zaměřuje přesně na tyto mezery. Nejde o to, aby se osoba s autismem „napodobovala“ neurotypické chování. Jde o to, aby pochopila své vlastní potřeby, naučila se je vyjadřovat a naučila se respektovat potřeby druhých - včetně těch, které nejsou řečené slovy.

Terapie začíná základy: co je tělo, co je soukromí, kde jsou hranice. To zní jednoduše, ale pro někoho s autismem to může být jako učení se nového jazyka. Používají se vizuální pomůcky - obrázky, sociální příběhy, časové osy. Například: „Když mi někdo řekne ‚ne‘, znamená to, že se mi nechce dotýkat. A já to musím respektovat.“

Průměrná terapie trvá 8,7 měsíce. Během toho se klienti učí rozpoznávat emoce - vlastní i druhých. Procvičují si, jak říct „chci se dotknout“ nebo „to mi nevyhovuje“. Používají role-play - simulace reálných situací, jako je první rande, dotek v trolejbusu nebo to, co dělat, když partner chce více blízkosti, než on.

Rozdíl mezi „ne“ a „nechápu“

Jedním z nejčastějších problémů je, že lidé s PAS často nechápou, co znamená „ne“. Ne proto, že jsou neohleduplní, ale protože neznají signály. Někdo se může usmívat, ale zároveň se stahovat. Někdo může přijít blíž, ale zavřít ruce. Pro neurotypického člověka je to jasné. Pro někoho s autismem to může být záhadou.

Podle studie Karlovy univerzity z let 2018-2022 se u klientů, kteří prošli touto terapií, snížilo riziko sexuálního zneužití o 63 %. Proč? Protože se naučili rozpoznávat nebezpečné situace - i ty, které nevypadají jako nebezpečné. Naučili se, že „souhlas“ je aktivní, jasný a opakovaný. A že „ne“ nemusí být křik. Může být ticho, zpět, odvrácený pohled.

Co se děje u žen a dívek s autismem

Ženy s autismem často „maskují“ své příznaky. Učí se napodobovat chování ostatních, aby vypadaly „normálně“. To znamená, že jejich potřeby jsou ještě méně viditelné. Mnohé z nich prožívají silné sexuální pocity, ale neví, jak je vyjádřit. Nebo se bojí, že je budou považovat za „divné“.

Výsledek? Mnohé ženy s PAS jsou vystaveny většímu riziku sexuálního zneužití - protože se snaží být „vstřícné“ i když se necítí dobře. Terapie jim pomáhá naučit se, že jejich „ne“ je platné, i když to zní jemně. A že nemusí být „hezká“ vždycky. Může být jen sebou.

Role rodiny a vzdělávání od dětství

Nikdo nemůže být sexuálně zdravý, pokud se mu o tom nikdy neřeklo. A právě to se stává - mnoho dětí s autismem nedostává žádnou sexuální výchovu. Nebo dostává jen nesprávnou: „Nedotýkej se sebe“, „Nemluv o tom“.

Pravda je jiná. Sexuální výchova by měla začít už ve věku pěti let. Ne o pohlavním styku. Ale o těle, o soukromí, o doteku. Kdo může tebe dotknout? Kde je tvoje tělo soukromé? Co znamená „chci si to zkusit“? Tyto věci se učí pomocí obrázků, příběhů, hry.

Podle průzkumu Ministerstva školství z roku 2022 má pouze 23 % českých škol vhodné materiály pro výuku těchto témat. To je katastrofa. Když dítě s autismem nezíská tyto základy, bude se v dospělosti potýkat s nejzákladnějšími věcmi - jako je pochopení souhlasu.

Nejúčinnější je, když se do terapie zapojí i rodina. Klienti, jejichž rodiče nebo partneri porozuměli těmto principům, mají 3,2krát vyšší šanci, že se naučené dovednosti přenese do každodenního života.

Co se děje v Česku - a co chybí

V Česku je odhadovaných 120 000 lidí s autismem. A máme jen 17 certifikovaných terapeutů, kteří se specializují na jejich sexualitu. To znamená, že na jednoho terapeuta připadá více než 7 000 lidí. Většina z nich čeká měsíce, nebo roky, než se dostane ke kvalifikované pomoci.

Naštěstí se něco děje. V roce 2022 Ministerstvo školství schválilo první standardizované kurikulum pro sexuální výchovu osob s PAS. V roce 2023 byl spuštěn první certifikační program pro terapeuty - a v prvním roce vycvičil 32 nových specialistů. Od 1. ledna 2023 je sexuální výchova pro osoby se zdravotním postižením součástí Národní strategie, což znamená vyšší financování.

Stále ale chybí jedna věc: trpělivost. Mnoho terapeutů, kteří nejsou specializovaní, přisuzuje problémy klientům „nedostatečné motivaci“. To je škodlivé. Lidé s autismem nejsou líní. Jsou zmatení. A potřebují jasný plán, ne kritiku.

Reálné příběhy - co říkají lidé

Na fóru Neurodiverzita.cz napsal uživatel „Autista2022“: „Po 14 měsících terapie jsem poprvé pochopil, co znamená souhlas. Dříve jsem nechápal, proč mi ženy odmítají fyzický kontakt, i když se ke mně usmívaly.“

Na druhou stranu, na Redditu uživatel „ASDinCZ“ popisuje, jak jeho synovi byla nabídnuta terapie, která se snažila jeho sexuální projevy potlačit - místo aby mu pomohla je pochopit. To je stále běžné. Některé terapie se zaměřují na „normalizaci“, ne na „pochopení“.

Podle průzkumu organizace Freya z roku 2023: 63 % klientů po terapii lépe rozpoznává hranice. 28 % má lepší komunikaci ve vztazích. Ale 41 % stále narazilo na terapeuty, kteří nechápali autismus a mysleli si, že problém je v „nedostatku snahy“.

Cesta dopředu - co se může změnit

Budoucnost této oblasti závisí na třech věcech: počtu terapeutů, vzdělávání a financích.

Plán Ministerstva zdravotnictví z roku 2023 říká, že všechny terapeuty, kteří pracují s lidmi s PAS, musí mít základní školení o sexualitě. To je krok vpřed. Ale pokud se to nezavádí rychle, bude to příliš pozdě. 78 % lidí s autismem závisí na státní podpoře. Bez trvalého financování se tyto služby mohou zhroutit.

Technologie pomáhá. 68 % nových programů využívá aplikace, videa nebo interaktivní nástroje. To je dobré - ale nemůže nahradit lidský kontakt. Potřebujeme víc terapeutů, kteří znají autismus, nejen psychologii.

A potřebujeme víc lidí, kteří budou mluvit o tom. Ne o tom, že „autisté nemají sex“. Ale o tom, že mají - a mají právo na to, aby to bylo bezpečné, respektované a naplňující.