Stojíte v kuchyni, připravujete kávu, a najednou si uvědomíte, že vaše mysl už hodiny běží v kruhu. Ruminace - ten nekonečný kolotoč myšlenek, který vás neustále vrací ke stejným otázkám: „Proč jsem to řekl?“, „Co kdyby se to stalo znovu?“, „Jsem vůbec schopný to zvládnout?“ - a nikdy nezískáte odpověď. Jen se točíte. A každý obrat vás vyčerpává více. Toto není jen „přemýšlení“. Je to patologický, nekontrolovatelný cyklus, který zhoršuje úzkost, zhluboka zasahuje do spánku, zničuje koncentraci a často vede k depresi. A nejhorší je: čím víc se snažíte zastavit tento kolotoč, tím silnější se stává.

Co je vlastně ruminace - a proč je tak škodlivá?

Ruminace není běžné přemýšlení. To je jako přečíst si novinu - informace přijímáte, zpracujete, pokračujete dál. Ruminace je jiná. Je to pasivní, opakující se zacyklení, kde vaše mysl neřeší problém, ale jen ho přehrává. Zkoumáte ho, analyzujete ho, zkoušíte ho z různých úhlů - a vždycky skončíte tam, kde jste začali. Neexistuje žádný pokrok. Jen únavu.

Podle výzkumů, jako je práce I. Poláčkové Šolcové (2012), je ruminace jednou z nejneefektivnějších strategií regulace emocí. Místo aby vám pomohla zvládnout stres, zvyšuje jeho intenzitu. Lidé, kteří trpí touto formou myšlenkového přetěžování, často popisují, že jejich hlava „exploduje“ od příliš mnoha myšlenek. A přesto nemohou zastavit ten tok. Je to jako běžet na běžeckém pásu - snažíte se dál, ale zůstáváte na stejném místě.

Co to vlastně způsobuje? Neurobiologicky je to spojeno s přetížením předních částí mozku - oblastí, které odpovídají za plánování a sebekontrolu. Když se tyto oblasti přetěžují, ztrácejí schopnost filtrovat myšlenky. Výsledek? Vnitřní „šum“, který nepřestává. A v důsledku toho se zvyšuje hladina kortizolu - stresového hormonu - což dále posiluje úzkost a snižuje schopnost relaxovat.

Katatymně imaginativní psychoterapie (KIP): Když myšlenky získají obraz

Když se snažíte zastavit ruminaci přes logiku - „nemysli na to!“ - skončíte v další smyčce. Protože ruminace není jen o myšlenkách. Je to o emocích, které tyto myšlenky udržují. A zde přichází na scénu Katatymně imaginativní psychoterapie (KIP) je hlubinná psychoterapeutická metoda, která využívá vedené imaginace k transformaci nekontrolovatelných myšlenkových cyklů v symbolické obrazy, které lze zpracovat emocionálně a výrazově.

KIP neodpovídá na otázku „Proč to dělám?“, ale spíše: „Co se děje uvnitř tebe, když to děláš?“ Terapeut vás nechá zavřít oči a v klidu, v bezpečném prostředí, vás vede k imaginaci - například k louce, potoku, nebo k postavě, která vám připomíná nějaký konflikt. A potom - a to je klíčové - vás nechá popsat, co vidíte, co cítíte, co se děje. Nemusíte mluvit o příčinách. Stačí, že popíšete obraz.

Proč to funguje? Protože ruminace je jazyk myšlenek. KIP je jazyk obrazů. A když se myšlenky promění v obraz - třeba v kámen, který vás tláčí, nebo v zvuk, který vás obklopuje - začínáte je vnímat jako něco, co můžete dotknout, změnit, dokonce i pustit. Někdy se pacienti během KIP setkají s vlastním dítětem, které pláče, nebo s temnou stínovou postavou, která jim vždycky říká „to není dost dobré“. Tyto obrazy nejsou náhodné. Jsou výrazem skrytých emocí, které ruminace předstírá, že je řeší, ale ve skutečnosti je jen zatajuje.

Terapeut vám v tomto procesu neříká, co máte dělat. Provází vás. Chrání vás, pokud se obraz začne zhoršovat. Podporuje vás, když se odvážíte pohledět do toho, co vás děsí. A potom - ve chvíli, kdy už nejsou myšlenky jen opakováním - vás vede k tomu, abyste tyto obrazy vytvořili znovu: změnili jejich barvu, přidali světlo, přidali hlas, který vám říká „jsem v bezpečí“.

Proč KIP funguje, kde jiné metody selhaly

Nejčastější terapie pro úzkost a ruminaci je kognitivně-behaviorální terapie (KBT) metoda zaměřená na identifikaci a změnu negativních myšlenek a chování, která často používá techniky jako zápis myšlenek a jejich kognitivní přehodnocení. KBT vám pomáhá rozpoznat, že vaše myšlenky „všechno zničím“ nebo „nikdo mě nechce“ jsou nesprávné. A pak vás učí, jak je nahradit. To je užitečné - ale má hranici. Když je ruminace příliš hluboká, když se váže k traumatu, k ztrátě, k pocity viny, kterým nerozumíte - KBT často selhává. Protože nepracuje s tím, co je pod myšlenkami. Jen s tím, co je na povrchu.

KIP je jiná. Pracuje s tím, co je pod myšlenkami. S tím, co se skrývá za tím „proč jsem to řekl?“. A to je důvod, proč je KIP mezinárodně uznávaná metoda pro léčbu úzkosti, deprese, panických atak a psychosomatických obtíží. V České republice je KIP akreditována komisí, která zahrnuje Českou psychoterapeutickou společnost, Asociaci klinických psychologů, Psychiatrickou společnost a Ministerstvo zdravotnictví. To znamená, že není to jen „nápad“ - je to metoda s vědeckým základem, ověřená v praxi a podporovaná systémem.

Porovnejte to s psychodynamickou terapií, která také hledá nevědomé procesy. Ta se ale zaměřuje na hovory - na příběhy z dětství, na vztahy s rodiči. KIP se zaměřuje na obrazy - na to, co se děje uvnitř vaší mysli, když zavřete oči. A to je pro mnoho lidí mnohem přístupnější. Nemusíte mluvit o minulosti. Stačí, že se podíváte.

Co můžete dělat sami - a co je třeba terapeuta

Není potřeba, abyste si mysleli, že musíte začít s KIP hned teď. Některé techniky můžete vyzkoušet sami. Například Emotional Freedom Techniques (EFT) metoda, která kombinuje doteky akupresurních bodů s vizualizací emocionálních zážitků, aby přerušila negativní emocionální cykly. V ní vytváříte obraz toho, co vás trápí - třeba černý kouř - a pak ho „překrýváte“ obrazem něčeho klidného - třeba slunce na louce. Zároveň jemně dotýkáte určitých bodů na těle - často na tváři, na rukou. Toto může pomoci přerušit fyzickou souvislost mezi myšlenkou a úzkostí.

Nebo zkuste jednoduchý postup: když vás začne zachytit kolotoč, zapište si: „Co právě vidím?“ Ne „Proč to dělám?“, ale „Co se děje v mé hlavě?“. Třeba: „Vidím se, jak stojím před dveřmi, a nevím, jestli mám vstoupit.“ To je obraz. A ten už není jen myšlenka. Je to vstupní brána do vědomí toho, co se skrývá pod ruminací.

Ale když se točíte už měsíce - nebo roky - potřebujete terapeuta. KIP není metoda, kterou si můžete „přečíst“ a udělat sami. Vyžaduje kvalifikovaného terapeuta s výcvikem 2-5 let, akreditovaným v ČR. Proč? Protože když se začnete dívat do těch obrazů, může se stát, že vás to překvapí. Může vás to zasáhnout. Může vás to zcela vyčerpat. A potřebujete někoho, kdo vás drží. Kdo vás neopustí. Kdo ví, kdy zastavit, kdy pokračovat, kdy pomoci.

Co se děje po terapii - a proč to trvá

Největší mýtus je, že po několika sezeních „to přestane“. Ale to není pravda. KIP není „vypínač“. Je to proces. A proces, který může trvat měsíce. Protože ruminace nevznikla za týden. Vznikla postupně - z opakovaných zkušeností, z nesplněných potřeb, z ticha, které nikdo nevyplnil.

Co se ale děje, když se začnete vracet? Začnete si všímat, že když se něco stane - třeba vám někdo řekne „ne“ - vaše mysl už nehned běží do „všichni mě nenávidí“. Začnete si všimnout, že vaše mysl má vlastní zvuk. A že ten zvuk můžete změnit. Někdy se to projeví v kresbě, kterou uděláte po sezení. Někdy v písně, kterou slyšíte. Někdy v tom, že si najednou řeknete: „Tohle už nechci přemýšlet.“

A to je největší změna. Ne že byste přestali mít myšlenky. Ale že byste přestali být jejich otrokem.

Je KIP pro vás?

Nejste sám. Tisíce lidí v Česku trpí tímto kolotočem. A mnozí z nich už ho překonali. KIP není řešení pro každého. Ale pro ty, kteří už vyzkoušeli všechno - KBT, meditaci, léky, pohyby, psaní - a stále se točí - je to jedna z mála metod, která se obrací k tomu, co je pod vším. Když myšlenky přestanou být jen slovy, a začnou být obrazy - můžete je konečně pustit.

Není potřeba, abyste věděli, co je „správné“. Stačí, abyste se chtěli podívat. A mít někoho, kdo vás tam povede.