Stojíte před volbou terapeuta a nevíte, co vlastně hledat? Všichni říkají, že jejich metoda je „dokázaně účinná“, ale co to vlastně znamená? Proč některé terapie mají název jako „kognitivně-behaviorální“, jiné „psychodynamická“ a třetí „person-centrovaná“? A která z nich opravdu pomůže vám? Tady není místo pro hádání nebo slova jako „vždycky se to dělalo tak“. Pokud chcete vědět, co skutečně funguje - a proč - potřebujete rozumět psychoterapii založené na důkazech.

Co je psychoterapie založená na důkazech?

Psychoterapie založená na důkazech není nový směr jako například gestalt nebo transakční analýza. Je to způsob, jak vybírat a používat terapeutické metody. Základ je jednoduchý: místo toho, abyste se spoléhali jen na to, co terapeut „cítí“ nebo co „se vždy dělalo“, používáte nejlepší dostupné vědecké důkazy. To znamená studie, které ukazují, že určitá metoda skutečně pomáhá lidem s konkrétními problémy - například depresí, úzkostí nebo PTSD.

Tento přístup se nevyvinul v Česku náhodou. V 90. letech 20. století se v medicíně začalo používat to, co se nazývá Evidence-Based Medicine. V psychoterapii to přišlo o deset let později, kolem roku 2010. Organizace jako dbterapie.cz a některé univerzity začaly terapeuty učit, jak rozlišovat mezi tím, co je jen „populární“, a tím, co je vědecky ověřené.

Není to o tom, že byste měli používat jen jednu metodu. Je to o tom, abyste věděli, proč ji používáte. Když terapeut řekne: „Tuto techniku doporučuji, protože 12 klinických studií ukázalo, že pomáhá lidem s úzkostnými poruchami“, je to jiné než když řekne: „Tohle je moje oblíbená metoda.“

Jak se hodnotí, zda terapie funguje?

Vědecké důkazy nejsou všechny stejné. Některé studie jsou silnější než jiné. Nejvyšší úroveň důkazů mají tzv. randomizované kontrolované studie (RCT). Ty fungují takto: lidé s podobnými problémy jsou náhodně rozděleni do dvou skupin. Jedna skupina dostane testovanou terapii, druhá buď nic, nebo jinou metodu. Pak se sleduje, kdo se zlepšil a o kolik. Pokud se výsledky opakují ve více studiích, můžeme říct, že metoda má „důkaznou podporu“.

Ale ne všechno lze měřit čísly. Kvalitativní výzkum - tedy hluboké rozhovory s klienty - ukazuje, že klíčem k úspěchu je často terapeutický vztah. Lidé se zlepšují, když se cítí slyšení, pochopení a bezpečně. To nejde změřit na škále 1-10, ale je stejně důležité. V Česku se to stále více uznává. Mnoho terapeutů říká: „Důkazy mi říkají, jak začít, ale klient mi říká, jak pokračovat.“

Proč je to důležité? Protože některé metody, které se šíří jen díky populárnosti, nemají žádnou vědeckou podporu. Například některé „energetické“ nebo „spirituální“ přístupy nemají žádné kvalitní studie, které by ukázaly jejich účinek. To neznamená, že jsou špatné - ale pokud hledáte účinnost, potřebujete vědět, co je podloženo důkazy a co ne.

Které metody mají nejvíce důkazů?

Některé terapeutické přístupy mají silnější důkazovou základnu než jiné. Podle mezinárodních příruček a českých průzkumů (např. z psychosom.cz) jsou nejvíce podložené tyto:

• Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) - nejvíce studií, účinná u úzkostných poruch, depresí, fobií a PTSD. U depresivních pacientů je účinnost srovnatelná s léky, ale trvá déle a má méně vedlejších účinků.
• Interpersonální terapie (IPT) - zaměřená na vztahy a sociální kontext. Důkazy ukazují, že je účinná u depresí, zejména u lidí, kteří mají problémy ve vztazích.
• Acceptance and Commitment Therapy (ACT) - kombinuje mindfulness a behaviorální techniky. Studie ukazují, že pomáhá u chronické bolesti, úzkosti a OCD.
• Psychodynamická terapie (krátkodobá) - dříve se věřilo, že funguje jen dlouho. Ale nové studie ukazují, že i 12-20 sezení může být účinné u úzkostí a poruch osobnosti.

Na druhou stranu, metody jako „energetická psychologie“, „hypnóza v terapii“ nebo „kreslení emocí“ nemají dostatek kvalitních studií. To neznamená, že někdo nezaznamenal zlepšení - ale pokud chcete vědět, že to funguje pro většinu lidí, nejen pro některé, potřebujete důkazy.

Proč se některé metody přesto používají?

Je to jako s léky. Některé léky se používají i když nejsou dokázaně nejlepší - protože jsou levné, známé nebo terapeut je naučil. V psychoterapii je to stejné. Mnoho terapeutů se učilo v 80. nebo 90. letech, kdy nebyly žádné standardy. Dnes už víme, že terapeutický vztah je důležitější než konkrétní metoda. Ale to neznamená, že metoda nezáleží.

Studie z České psychologické společnosti z roku 2022 ukazují, že 68 % terapeutů v Česku používá evidence-based přístup. Ale 42 % z nich říká, že musí přizpůsobovat protokoly - protože každý klient je jiný. Někdo potřebuje strukturu, někdo volnost. Někdo potřebuje vědět, proč se dělá to, co děláme. A právě to je síla evidence-based přístupu: není to „jedna metoda pro všechny“. Je to „nejlepší důkaz + klinická zkušenost + potřeby klienta“.

Co terapeut musí umět?

Není to jen o tom, znát nějakou metodu. Je to o tom, umět číst a hodnotit výzkum. Terapeut musí umět odpovědět na otázky jako:

• Byla studie provedena na lidech s podobným problémem jako můj klient?
• Byla studie provedena v reálné praxi nebo jen v laboratoři?
• Byli výsledky statisticky významné a klinicky důležité?
• Byl výzkum publikován v recenzovaném časopise?

Podle manuálu dbterapie.cz z roku 2021 potřebuje terapeut průměrně 120 hodin specializovaného školení, aby uměl kriticky hodnotit studie. To není malá výzva. V Česku je často problém, že terapeuti nemají čas, peníze ani podporu na kontinuální vzdělávání. I když Ministerstvo zdravotnictví od roku 2020 preferuje evidence-based přístupy při financování, mnoho terapeutů stále pracuje v podmínkách, kde nemají přístup k českým studiím - protože jich je jen 12 % z celkového množství publikovaných výzkumů.

Co si klient může všimnout?

Když jste klient, nejste jen „objekt“ terapie. Můžete si položit tyto otázky:

• Proč doporučujete právě tuto metodu?
• Máte nějaké studie nebo příručky, které to podporují?
• Co se stane, pokud metoda nefunguje? Budete ji měnit?
• Jak budeme měřit, že se zlepšuji?

Někteří klienti říkají: „Oceňuji, že mi terapeut vysvětlil, proč používá KBT. Nebylo to jen: ‚Děláme to tak, protože je to dobré‘.“

Ale jiní se obávají, že přílišný důraz na důkazy může terapii udělat „chladnou“ nebo „technickou“. To je reálné riziko. Pokud terapeut ignoruje vaše city, vaše zkušenosti, vaše kulturu - důkazy samy o sobě nestačí. Nejlepší terapie je ta, která kombinuje vědu s lidskostí.

Jaký je stav v Česku dnes?

Číslo hovoří samo za sebe: počet certifikovaných terapeutů, kteří používají evidence-based přístup, vzrostl z 320 v roce 2018 na 785 v roce 2023. To je nárůst o 145 %. Změny v zdravotním pojištění od roku 2020 podporují tyto metody - insurance začínají platit jen za terapie s důkazy.

Ale ještě je daleko. Většina výzkumů je v angličtině. Není to jen o jazyce - je to o kontextu. Co funguje v USA, nemusí fungovat v Česku. Lidé tu mají jiné zkušenosti s rodinou, autoritou, smrtí, ztrátou. Proto Ministerstvo školství v roce 2023 vyčlenilo 42 milionů Kč na výzkum efektivity terapií právě v českém kontextu. Cílem je vytvořit národní databázi výsledků - tak, aby terapeuti mohli vědět, co funguje u nás.

Co budeme dělat dál?

Budoucnost psychoterapie založené na důkazech v Česku závisí na třech věcech:

1. Kvalitativní důkazy - nejen čísla, ale i příběhy lidí. Co cítili? Co se změnilo v jejich životě?
2. Technologie - aplikace, které pomáhají sledovat progres, posílají domácí úkoly, umožňují větší přístup k výzkumům.
3. Adaptace - metody, které fungují pro děti, seniory, romské komunity, lidé s posttraumatickým stresem z války - nejen pro „průměrného českého klienta“.

Prof. Jan Průda z Ústavu postgraduálního vzdělávání v Praze říká: „Klíčovým milníkem bude národní databáze klinických výsledků.“ Bez ní budeme stále hádat, co funguje. S ní budeme vědět.

Psychoterapie založená na důkazech není o tom, aby všechno bylo „vědecké“. Je o tom, aby vám terapeut neříkal: „To je moje metoda.“ Ale: „Tohle funguje pro lidi jako vy. A tady je důkaz. A já budu sledovat, zda to funguje i na vás.“