Psychoterapie není jedna metoda, která funguje stejně pro všechny. To, co pomůže dítěti, může být pro seniora zcela neúčinné, a naopak. Základní pravidlo je jednoduché: psychoterapie se přizpůsobuje věku, vývojové úrovni a životnímu kontextu klienta. V Česku je to stále příliš často přehlíženo. Většina lidí si představuje psychoterapii jako rozhovor na křesle - ale u dětí to je hra s pískem, u seniorů paměťová cesta k fotkám z mládí, a u dospělých práce s hlubokými vzory myšlení. Jak to vlastně funguje v praxi?

Psychoterapie pro děti: Hra jako jazyk

Dítě neříká: „Mám úzkost“ nebo „Cítím se opuštěné“. Dítě se chová jinak - zlobí se ve škole, nechce spát, přestává mluvit, nebo se stahuje do sebe. A právě tady začíná psychoterapie. Nejde o to, aby dítě umělo popsat své city - jde o to, aby se mohlo vyjádřit přirozeným způsobem. Pro děti do 6 let je hlavní nástroj hra. Terapeut sleduje, jak dítě hraje s figurkami, kreslí, nebo staví věže z písku. Každá hra je příběhem, který říká to, co slova neumí. Výzkumy ukazují, že 78 % dětí pod 8 let lépe reaguje na hru než na rozhovor. Když dítě vytvoří scénu, kde matka opouští dům a dítě zůstává s neznámou postavou, terapeut neříká: „Co se stalo?“ Ale pozoruje, jak se scéna vyvíjí. A pak pomáhá dítěti najít jiný konec - bez toho, aby muselo slovy vysvětlovat, proč se bojí, že ho rodiče opustí.

Pro děti ve věku 7-11 let se přidávají příběhy, rolové hry a kreslení. Terapeut může říct: „Představ si, že tvoje úzkost je zvířátko - jak by vypadalo? Co by dělalo?“ Tím se vytváří bezpečná vzdálenost od problému. Dítě neřeší „já jsem špatný“, ale „to zvířátko je trochu špatné, ale já ho můžu ovládat“. Významná je také role rodičů. Psychoterapie dítěte není jen o dítěti - je to o celé rodině. Pokud rodiče nechápou, proč se dítě chová tak, jak se chová, terapie nemá šanci. Proto je běžné, že rodiče navštěvují samostatné sezení, aby se naučili, jak reagovat jinak. Podle dat České společnosti pro klinickou psychologii trvá průměrná terapie dítěte 8,2 měsíce při týdenních sezeních. Cena sezení je kolem 950 Kč, ale důležitější je, že 42 % rodičů uvádí jako hlavní výhodu práci s celou rodinou.

Psychoterapie pro dospělé: Hledání vzorců a změna

Dospělí přicházejí do terapie s jasným cílem: „Chci přestat být na sebe špatný.“ „Chci přestat hádat se s manželem.“ „Chci přestat mít paniku před prací.“ Většina z nich má výbornou verbální komunikaci - a to je jejich největší nástroj. Terapie se stává dialogem, ale ne obyčejným. Jde o to, najít opakující se vzorce: „Vždycky se cítím opuštěný, když někdo kritizuje.“ „Vždycky se snažím být dokonalý, jinak nejsem hodný.“

Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) je nejpopulárnější volbou - 78 % dospělých klientů ji volí. Proč? Protože je strukturovaná, má jasný plán a dává výsledky rychleji než jiné metody. Průměrně je potřeba 22 sezení, aby se dosáhlo stabilní změny. KBT neřeší minulost - řeší, co děláte teď, co myslíte teď a jak to ovlivňuje vaše chování. Ale není to jediná cesta. Někteří dospělí potřebují hlubší práci - s úrazy z dětství, s identitou, s cítěním, že život nemá smysl. Pak se používají humanistické nebo psychodynamické přístupy. Důležité je, že dospělí jsou sami iniciátory terapie. To znamená, že terapeut nemůže „donutit“ k účasti. Je třeba respektovat jejich autonomii. Profesní tajemství je zde absolutní. Pokud klient neohrožuje sebe nebo druhé, terapeut nemůže mluvit s rodinou, školou nebo zaměstnavatelem - ani kdyby chtěl pomoci. To je rozdíl oproti dětské psychoterapii, kde rodiče jsou nezbytnou součástí procesu.

Psychoterapie pro seniory: Paměť, ztráty a smysl

Senioři se do psychoterapie dostávají pozdě - a to ne proto, že nechtějí pomoci. Ale protože si myslí, že „to je normální ve věku“. „Samota? To je jen starost.“ „Úzkost? No, když jsi 75, máš co mít.“ Výsledek? Podle Českého statistického úřadu trpí 32,7 % seniorů depresemi nebo úzkostí, ale jen 12,4 % z nich hledá odbornou pomoc. A když ji konečně najdou, často je to po 2,7 letech od vzniku prvních příznaků. To je nejdelší zpoždění mezi všemi věkovými skupinami.

Terapie pro seniory se liší v třech klíčových bodech. První: tempo. Sezení nejsou každý týden - často stačí jednou za tři týdny. Fyzické omezení, únavnost, potřeba odpočinku - to všechno ovlivňuje plán. Druhé: obsah. Zatímco dospělí hledají způsoby, jak změnit svůj život, senioři hledají, jak ho smysluplně ukončit. Práce se smrtí, ztrátou manžela, ztrátou nezávislosti, s citem, že „už nikdo nepotřebuje mě“ - to je hlavní téma. A tady přichází na řadu reminiscenční terapie. Když senior přinese fotky z mládí, když popisuje, jak se žilo v 60. letech, když se zasmeje na příběh o prvním autě nebo prvním tanci - to je terapie. Výzkum Univerzity Karlovy ukazuje, že 63,8 % seniorů lépe reaguje na tento přístup než na KBT. Třetí: koordinace. Senioři často užívají 5-7 léků denně. Terapeut nemůže pracovat v izolaci - musí komunikovat s lékařem, s péčovatelem, s rodinou. Bez toho může dojít k interakcím léků, které zhorší příznaky.

Průměrná délka terapie u seniorů je 18,7 sezení - o tři méně než u dospělých. A přesto je efektivita 68,2 %. To znamená, že když se seniorem pracuje správně, výsledky jsou skvělé. Jenže problém je v dostupnosti. V Česku je jen 8,9 % psychoterapeutů specializovaných na seniory. A 61 % recenzí na ePacient.cz uvádí jako hlavní problém: „Nemůžu najít terapeuta, který rozumí starým lidem.“

Co se liší mezi věkovými skupinami? Přehled

Proč se to vůbec liší? Co říkají odborníci

Prof. Eva Kantůrková z Univerzity Karlovy to shrnuje jednoduše: „U dětí je terapeut zprostředkovatelem mezi dítětem a jeho světem. U dospělých je terapeutický vztah sám o sobě léčivý. U seniorů se stává spojovacím článkem mezi klientem a systémem péče.“ To znamená, že u dětí terapeut pomáhá rodičům pochopit dítě. U dospělých pomáhá klientovi pochopit sebe. U seniorů pomáhá klientovi zůstat připojeným k lidem, kterým ještě něco znamená.

Dr. Martin Vacek varuje: „Stigma je největší překážkou pro seniory. Lidé si myslí, že psychické potíže jsou znamení „oslabení“. Ale úzkost u 70letého, který ztratil manželku, není známkou slabosti - je to lidská reakce.“ A právě proto je důležité, aby se terapeuti učili nejen technikám, ale i tomu, jak mluvit s lidmi, kteří žili v jiné době, kteří nevěří v „duševní zdraví“ jako věc, která se dá „vyřešit“.

Co dělat, když potřebujete pomoc?

Pokud hledáte psychoterapii pro dítě, začněte s pediatrem nebo školním poradcem. Ptajte se: „Máte doporučení terapeuta, který pracuje s hrou?“ Nechte se vést tím, co dítě dělá - ne tím, co říká. Pokud hledáte pomoc pro sebe nebo dospělého příbuzného, vyhledejte terapeuta se specifikací „kognitivně-behaviorální terapie“ nebo „humanistická terapie“. Zkuste si přečíst recenze - nejčastější pochvala je „profesionální přístup“, nejčastější kritika je „vysoká cena“. Pokud hledáte terapeuta pro seniora, hledejte konkrétně: „specializace na seniory“ nebo „reminiscenční terapie“. V Česku je stále málo takových lidí - ale v roce 2023 Ministerstvo zdravotnictví spustilo pilotní projekt „Digitální psychoterapie pro seniory“ - první krok k lepšímu přístupu. Pokud máte možnost, vyhledejte centrum, které spolupracuje s domovem pro seniory. Tam je terapeut často přítomen na místě - a to znamená, že není nutné cestovat.

Co se bude dít v budoucnu?

Počet lidí nad 65 let v Česku vzroste o 22,3 % do roku 2030. To znamená, že za pět let bude potřeba o 40 % více terapeutů specializovaných na seniory. Některá centra už začínají spolupracovat s domovy, vytvářet terapeutické skupiny, používat tabletové aplikace pro paměťové cvičení. Ale bez finančního krytí z pojišťovny - která nyní pokrývá jen 12 sezení ročně pro všechny věkové skupiny - se to nevyplatí. A tak zůstáváme v situaci, kde děti dostávají pomoc, dospělí se snaží zaplatit, a senioři - zůstávají sami.