Přichází oba partneři nebo jen jeden? Jaký formát párové terapie opravdu pomáhá

Nejčastější otázka, kterou si lidé kladou, když se rozhodnou pro párovou terapii: musí přijít oba? Nebo stačí jen jeden? Odpověď není jednoduchá. Neexistuje univerzální správný způsob. Vše záleží na tom, co vás trápí, jak se vztah rozpadá a kdo je připravený se zapojit. Většina lidí předpokládá, že párová terapie znamená, že oba sedíte na křeslech s terapeutem a snažíte se mluvit klidně. To je jen jeden z mnoha způsobů, jak to funguje. V praxi se terapeuti dnes nejčastěji setkávají s pary, které už nejsou schopné mluvit spolu. A právě v těchto případech začíná být důležitý rozdíl mezi společnými a individuálními sezeními.

Co je vlastně párová terapie?

Párová terapie není rozhovor o tom, kdo má pravdu. Je to proces, který pomáhá párům pochopit, jak jejich vzájemné chování vytváří cykly konfliktů. Někdy je problém v tom, že jeden partner stále kritizuje a druhý se uzavírá. Někdy je to strach z blízkosti, který vznikl z dětského zážitku. Nebo prostě už jste si zvykli na to, že se neptáte, co druhý cítí, protože to vždy skončí hádkou. Terapie se snaží tyto vzorce rozpoznat a změnit. A k tomu potřebuje různé nástroje.

Nejčastější přístup v České republice je kombinace společných a individuálních sezení. Podle průzkumu Institutu párové terapie z roku 2022 ho používá 76 % terapeutů jako standard. To znamená, že nejde jen o to, jak se pár chová spolu, ale i o to, co se děje uvnitř každého z nich. Jeden z partnerů může mít skryté obavy z toho, že ho druhý neuvěří. Nebo se cítí vinen za něco, co nemůže říct nahlas. V takovém případě individuální sezení poskytují bezpečný prostor, kde se tyto věci dají vyjádřit.

Formát 1: Pouze společná sezení

Tento přístup je nejjednodušší - oba partneři přicházejí spolu, sedí v terapeutické místnosti a hovoří přímo k sobě. Terapeut je jako moderátor, který pomáhá vytvářet klidnější rozhovor. Je to vhodné, pokud problémy jsou především v komunikaci: například když se oba cítí nepochopeni, ale nejsou zásadně od sebe odtržení. Pokud máte společný cíl - například zlepšit, jak se bavíte o penězích, nebo jak se rozdělujete o péči o děti - může to stačit.

Problém je v tom, že když je napětí vysoké, jedna osoba může zůstat tichá. Nebo naopak - přetíží druhého slovy. V takovém případě terapeut nevidí celý obraz. Neví, co se děje uvnitř toho, kdo mlčí. Podle studie Mgr. Veroniky Dacerové z Masarykovy univerzity z roku 2019 se v 40 % případů, kde byla použita pouze společná sezení, jeden z partnerů zdržoval projevy, protože se bál reakce druhého. To znamená, že terapie se stává jen simulací - vypadá to, že se mluví, ale vnitřní překážky zůstávají nezpracované.

Prof. Martin Jelínek z Univerzity Karlovy tvrdí, že pro 60 % párů to stačí. A má pravdu - pokud je váš vztah ještě stabilní a oba chcete zlepšit komunikaci, pak společná sezení mohou být účinná. Ale pokud už se cítíte jako dva cizí lidé, kteří se jen náhodou stále potkávají, pak vám to pomůže jen zčásti.

Formát 2: Kombinovaný přístup - společná + individuální sezení

To je ten formát, který se dnes používá nejčastěji. Většina terapeutů v Česku ho považuje za nejúčinnější. Podle průzkumu organizace O děti postaráno z.s. z roku 2021 ho 72 % párů preferuje. A 85 % terapeutů, kteří ho používají, říká, že je nejúčinnější pro většinu klientů.

Průběh je jednoduchý: začínáte společným sezením. Terapeut sleduje, jak spolu komunikujete. Potom máte jedno individuální sezení s každým z vás - zvlášť. Tam můžete říct věci, které byste ve společném sezení nikdy neřekli. Například: „Myslím, že mě nechceš.“ Nebo: „Mám strach, že když se otevřu, tak mě zase opustí.“ Nebo: „Vzpomínám si, jak mě můj otec kritizoval, a teď jsem přesně takhle kritický k tobě.“

Potom se opět setkáte spolu. Terapeut vám pomůže přenést to, co jste zjistili ve svém individuálním sezení, do dialogu. Ne tak, že byste někoho „vyzradili“, ale tak, že byste se naučili říct: „Když říkáš, že jsem líný, já slyším, že mě nechceš. A já se zavírám, protože se bojím, že ti nejsem dostatečně dobrý.“

Tento přístup je jako dvojí zrcadlo. Jedno zrcadlo ukazuje, jak se chováte spolu. Druhé zrcadlo ukazuje, co se děje uvnitř vás. A terapeut vám pomáhá spojit obě zrcadla. Výzkum Institutu párové terapie z roku 2023 ukazuje, že 78 % klientů, kteří prošli kombinovaným formátem, považuje terapii za úspěšnou - oproti jen 53 % u párů, kteří měli pouze společná sezení.

Je to ale náročnější. Vyžaduje to více času, více peněz a větší důvěru. A někteří klienti se cítí zmatení: „Po pěti společných sezeních jsme měli jen individuální - cítili jsme se, jako bychom měli dvě různé terapie místo jedné pro náš vztah.“ To je reálné riziko. Ale pokud terapeut ví, co dělá, tak toto riziko minimalizuje. Klíč je v tom, že individuální sezení nejsou cílem - jsou jen mostem k lepšímu společnému sezení.

Formát 3: Terapie s týmem terapeutů

Tento přístup je vzácný, ale má svůj důvod. Místo jednoho terapeuta přicházíte ke dvěma - jednomu muži a jedné ženě. Je to vhodné, pokud problémy vztahu jsou silně spojené s pohlavím. Například pokud žena cítí, že muži nechápou emoce, a muž cítí, že žena ho stále kritizuje. Nebo pokud je vztah ovlivněn traumatem, který je spojen s pohlavím - například sexuální násilí, genderová diskriminace nebo zážitky z rodiny, kde byla jedna role převládající.

Tým terapeutů může ukázat, jak se muži a ženy chovají v různých situacích. Když žena řekne: „Nemám pocit, že mě slyšíš“, může mužský terapeut ukázat, jak to zní z jeho pohledu. A ženský terapeut může pomoci ženě pochopit, proč muž odpoví tichým mlčením - ne protože ho nezajímá, ale protože se bojí, že ho to zase „zatlačí“.

Ve 18 % případů se tento formát používá. Je ale drahý - průměrná cena sezení je 2800 Kč, oproti 1600 Kč za jednoho terapeuta. A není snadné najít terapeuty, kteří spolu pracují. V Česku je jich málo. Ale pro některé páry je to jediný způsob, jak překonat hluboké pohlavní bariéry.

Formát 4: Terapie jen s jedním partnerem

Je to možné? Ano. Ale ne jako „párová terapie“ - spíš jako „terapie pro jednoho, který má problém ve vztahu“. Pokud druhý partner odmítá přijít, nebo je fyzicky nepřítomen (například žije jinde, nebo je v nemocnici), terapeut může pracovat jen s jedním. To není ideální, ale je lepší než nic.

Terapeut vám pomůže pochopit, co děláte, co cítíte, a jak to ovlivňuje váš vztah. Můžete se naučit, jak lépe komunikovat, jak nastavit hranice, jak se neztratit ve stresu. A pak můžete zkusit zavolat druhého partnera a říct: „Přemýšlím o tom, jak bychom mohli být blíž. Zkusíme to?“

Podle průzkumu O děti postaráno z.s. z roku 2021 se takto pracuje v 7 % případů. A někdy to funguje. Například uživatel s přezdívkou VztahoveZazitky na Redditu napsal: „Prošli jsme kombinovaným formátem a individuální sezení s každým zvlášť mi pomohla pochopit, proč reaguji tak, jak reaguji na partnerovu kritiku - něco, co bych ve společném sezení nikdy neřekl.“

Problém je v tom, že bez druhého partnera nevíte, jak on reaguje. A můžete se naučit mluvit jinak - ale on může zůstat stejný. Proto je to poslední volba. Ale ne ztracená. Někdy je to jen první krok k tomu, aby se druhý partner vůbec rozhodl přijít.

Co ovlivňuje volbu formátu?

Není to jen otázka preference. Je to otázka potřeb. Pokud máte nový problém - třeba se neumíte domluvit, jak rozdělit práce doma - může stačit pět společných sezení. Pokud máte dlouhodobé napětí, kdy jste se ztratili a nevěříte si navzájem, potřebujete kombinovaný přístup. Pokud máte trauma, které se týká vašeho pohlaví nebo vaší minulosti, může být vhodné i týmové sezení.

Terapeut by měl s vámi spolu rozhodnout, jaký formát je pro vás nejlepší. A měl by ho průběžně přehodnocovat. Podle nové vyhlášky Ministerstva zdravotnictví z roku 2022 musí terapeuti pravidelně posuzovat, zda formát stále dává smysl. Někdy se stane, že po deseti sezeních se ukáže, že individuální sezení přesahují svůj účel. A někdy se ukáže, že společná sezení nestačí.

Největší chyba je přístup „jedna velká pravda“. Někteří terapeuti trvají na tom, že jen společná sezení jsou „pravá párová terapie“. Jiní trvají na tom, že individuální sezení jsou nezbytná. Pravda je, že žádný formát není ideální pro všechny. Ideální je ten, který respektuje vaši situaci.

Co vás čeká v praxi?

Když se rozhodnete pro párovou terapii, první sezení bude většinou společné. Terapeut se vás zeptá: Jak se vztah začal měnit? Co se stalo, když jste se naposledy zlobili? Jak se cítíte, když se partner chová takhle? Potom vám řekne: „Chci se s vámi setkat zvlášť, abych lépe pochopil, co se děje uvnitř vás.“ To je normální. Neznamená to, že se vám něco skrývá. Znamená to, že terapeut chce vidět celý obraz.

Průměrná délka sezení je 60 minut. Frekvence je jednou týdně nebo jednou za dva týdny. Celková délka terapie se pohybuje od 5-10 sezení (krátkodobá) až po 50 a více (dlouhodobá). Většina párů potřebuje 20-30 sezení, aby se vztah zásadně změnil.

Mezi sezeními vám terapeut může dát domácí úkoly - například: „Dnes večer se zeptejte, co váš partner cítí, a neříkejte nic navíc.“ Nebo: „Napište si, co vás na partnerovi trápí, ale nechte to na stole, až se setkáte.“ Takové úkoly jsou už dnes používány v 32 % případů - a jejich podíl se do roku 2025 má zdvojnásobit.

Co když to nefunguje?

Někdy se stane, že terapie nepomůže. Ne proto, že jste „špatní“, ale protože formát neodpovídal vašim potřebám. Pokud cítíte, že terapeut nechápe, že se vám vztah rozpadá, nebo že vás nechává v nejistotě - změňte terapeuta. Nebo změňte formát. Pokud jste měli jen společná sezení a nic se nezměnilo - zvažte individuální sezení. Pokud jste měli jen individuální sezení a vztah se zhoršil - zvažte společné sezení.

Neexistuje „správná“ cesta. Existuje cesta, která vám pomůže. A to je ta, kterou najdete spolu s terapeutem - ne podle teorie, ale podle toho, co se děje mezi vámi.

Kam dál?

Nejprve se zeptejte: Co vás opravdu trápí? Je to to, že se neumíte domluvit? Nebo je to to, že se nechcete otevřít? Pokud je to první - začněte společným sezením. Pokud je to druhé - hledejte terapeuta, který nabízí kombinovaný formát. Nechte si vysvětlit, jak bude terapie probíhat. Nechte si říct, proč je určitý formát vhodný pro vás. A pak se rozhodněte. Ne podle toho, co je „správné“, ale podle toho, co vám pomůže.

Párová terapie není záchrana. Je to práce. A jako každá práce - vyžaduje čas, odvahu a ochotu se změnit. Ale pokud se rozhodnete začít, může být to nejlepší rozhodnutí, které jste kdy učinili ve svém vztahu.