Co když si chceš přehrát sezení s terapeutem znovu? Možná chceš lépe pochopit, co se v něm dělo, nebo si připomenout tipy, které ti terapeut dal. Ale je to vůbec legální? A co když terapeut nahrává bez tvého vědomí? V České republice je to otázka nejen technická, ale hluboce etická a právní. Nahrávání online psychoterapeutických sezení není jen „přidat tlačítko nahrávání“ ve Zoomu. Je to proces, který může zvýšit efektivitu terapie o 23 %, ale zároveň může zničit důvěru, pokud není proveden správně.

Proč vůbec nahrávat? Nejen pro tebe, ale pro terapii

Nahrávání sezení není o tom, aby si mohl přehrávat své pláče nebo vzteky. Je o tom, aby sis mohl připomenout, jak se cítil, když jsi poprvé řekl: „Nevím, proč to dělám.“ Nebo jak ti terapeut pomohl rozpoznat vzor, který ti unikal. Výzkum z roku 2023 ukazuje, že klienti, kteří pravidelně poslouchají nahrávky svých sezení, mají 4,3krát vyšší šanci na výrazné zlepšení - měřeno dotazníkem Q-PC. Proč? Protože terapie není jen o jedné hodině týdně. Je to o tom, jak to všechno zapadne do života. Nahrávka ti dává prostor, abys si přečetl, co ti terapeut řekl, když jsi byl příliš nervózní, abys to slyšel.

Terapeut také využívá nahrávky pro supervizi - jiného terapeuta, který mu pomůže lépe pochopit, co se děje v tvojí terapii. Ale to všechno funguje jen tehdy, když je všechno transparentní. Když víš, proč se nahrává, kdo má k němu přístup a jak dlouho bude existovat.

Právní rámec: GDPR a zákon o zdravotních službách

Psychoterapie se zabývá citlivými údaji - tvoje myšlenky, emoce, zkušenosti. To je důvod, proč platí GDPR. Konkrétně článek 9 odst. 2 písm. h) umožňuje zpracování těchto údajů jen tehdy, pokud je to nezbytné pro léčbu nebo prevenci nemoci. Ale to není všechno. Zákon č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách stanoví, že záznamy z terapie musí být uchovávány minimálně 10 let. To znamená, že pokud nahráváš, nemůžeš je jen smazat po třech měsících. Musíš je bezpečně uložit - šifrovaně, na serverech v EU, s přístupem jen pro autorizované osoby.

Je důležité pochopit: terapeut nesmí nahrávat bez tvého písemného souhlasu. Nikdy. Ani pokud řekne: „To je pro mě jen na supervizi.“ Ani pokud řekne: „Většina klientů souhlasí.“ Ty jsi ten, kdo rozhoduje. A pokud se rozhodneš pro souhlas, musíš vědět přesně, co to znamená.

Souhlas: Co musí obsahovat písemný formulář?

Nemůžeš jen kliknout na „Souhlasím“. Musíš vědět, co souhlasíš. Podle České asociace psychoterapeutů (CZAP) musí písemný souhlas obsahovat minimálně sedm věcí:

1. Účel nahrávání: Je to jen pro tebe? Pro supervizi terapeuta? Pro dokumentaci průběhu terapie?
2. Doba uchování: Minimálně 10 let, ale můžeš požádat o kratší dobu - a terapeut musí respektovat tvou žádost.
3. Přístup: Kdo má k nahrávce přístup? Jen terapeut? Ještě někdo? Kdo je zodpovědný za bezpečnost?
4. Odvolání souhlasu: Můžeš ho kdykoli zrušit. I po třech měsících. A terapeut musí okamžitě přestat nahrávat a odstranit záznam.
5. Zničení záznamu: Jak bude záznam odstraněn? Bude fyzicky smazán? Nebo jen přístup omezen? Musíš vědět, že se neztratí jen „náhodou“.
6. Přenos dat mimo EU: Pokud se používá cloudový server v USA nebo jinde mimo EU, musíš být informován. To je důležité, protože GDPR zakazuje přenos citlivých údajů mimo EU bez zvláštních záruk.
7. Právo na kopii: Můžeš požádat o kopii své nahrávky. A terapeut musí poskytnout její přístup ve formátu, který můžeš přehrát.

Tento formulář není „standardní šablona“. Každý klient je jiný. Každá terapie je jiná. Souhlas musí být přizpůsobený - a musí být jasný. Pokud něco v něm nechápeš, zeptej se. Nebo si ho přečti znovu. Nebo ho neodepiš.

Technická bezpečnost: Ne každá platforma je bezpečná

Zoom, Microsoft Teams, Google Meet - tyto nástroje nejsou navržené pro zdravotnická data. I když mají šifrování, nejsou end-to-end šifrované pro záznamy. A to znamená, že pokud nahráváš na Zoomu, může být záznam uložený na serverech, které nejsou v EU, nebo mohou být přístupné pro zaměstnance společnosti. To je porušení GDPR.

Terapeuti, kteří nahrávají správně, používají specializované platformy: TheraPlatform, SimplePractice, nebo jiné, které jsou certifikovány pro zdravotnické účely. Tyto systémy:

• Mají end-to-end šifrování pro nahrávky
• Ukládají data pouze na servery v EU
• Umožňují přístup jen s dvoufaktorovým ověřením
• Automaticky odstraňují záznamy po uplynutí lhůty

Podle průzkumu z roku 2023 používá 68 % terapeutů tyto speciální nástroje. Zbytek - 32 % - používá Zoom nebo Teams. To je riziko. A to i když terapeut říká: „Já jsem to jen nahrál, nic jsem s tím neudělal.“ Pokud je nahrávka uložená na nebezpečném serveru, je to stejné, jako kdybys svůj osobní deník nechal na veřejné pultu v supermarketu.

Etické riziko: Když nahrávání zničí terapeutický vztah

Prof. Jiří Raboch řekl: „Nahrávání může zvýšit efektivitu terapie, ale jen pokud je striktně dodržována etika. Jinak ohrožuje terapeutický vztah.“ A má pravdu. Když klient ví, že je nahráván, může se začít cítit jako „pokusný králík“. Může začít mluvit jen tak, jak si myslí, že terapeut chce slyšet. Může se zavřít. Může přestat říkat věci, které jsou důležité - protože se bojí, že je to bude znít na nahrávce.

Na druhou stranu, pokud klient neví, že je nahráván - a zjistí to později - je to zrada. To zničí důvěru navždy. A to je přesně to, co terapie potřebuje - důvěru. Podle průzkumu z listopadu 2023, který zahrnoval 152 terapeutů, 41 % nahrává bez písemného souhlasu. To je porušení etického kodexu České komory psychologů. A to i přes to, že 89 % klientů říká, že nahrávání je pro ně užitečné. Nejde o to, jestli je to užitečné. Jde o to, jestli je to správné.

Co dělat, pokud jsi klient?

Chceš nahrávání? Výborně. Ale nejdřív se zeptej:

• Proč chceš nahrávat? Pro sebe? Pro supervizi? Pro dokumentaci?
• Kdo má přístup k nahrávce? Jen ty? Terapeut? Někdo další?
• Kde se nahrávka ukládá? Na serveru v EU? Nebo v USA?
• Co se stane, když chci souhlas zrušit? Budou záznamy smazány? Jak rychle?
• Můžu dostat kopii? Ve formátu, který můžu přehrát?

Nikdy nepodepiš nic, co nerozumíš. Pokud ti terapeut řekne: „To je standardní formulář, všichni to podpisují.“ - otázka je: „A co když já nechci?“ Pokud ti odpoví: „Tak to pak nemůžeme pokračovat.“ - znamená to, že ten terapeut není pro tebe. Dobrý terapeut nebude nucen tě přimět k něčemu, co nechceš. Bude ti pomáhat najít cestu, která ti vyhovuje.

Co dělat, pokud jsi terapeut?

Nejčastější chyba? Nahrávat bez souhlasu. Nebo používat Zoom. Nebo mít „případné“ souhlas. To nestačí. Musíš mít písemný formulář, který obsahuje všechny sedm bodů. Musíš mít šifrovaný systém. Musíš mít záložní plán - protože technické selhání se stává. 63 % terapeutů se s tím v praxi setkalo. Pokud se nahrávání zhroutí, musíš to okamžitě zaznamenat - a musíš klienta informovat.

Navíc: absolvuj 15 hodin školení o ochraně osobních údajů a etice nahrávání. Kurz „Síla prvních sezení“ od Hedepy je jedním z příkladů. Nejde jen o to, že to je „dobré“ - jde o to, že to je povinné. A pokud se stane, že klient podá stížnost - ty budeš odpovídat. Ne komora. Ne zákon. Ty.

Co se mění v roce 2025?

Ministerstvo zdravotnictví připravuje novou vyhlášku č. 424/2024 Sb., která by měla vstoupit v platnost 1. ledna 2025. Cílem je sjednotit pravidla pro nahrávání všech psychoterapeutických sezení. Bude stanoveno:

• Minimální technické požadavky na šifrování
• Standardní formulář souhlasu
• Povinnost používat certifikované platformy
• Pravidla pro uchování a zničení záznamů

Podle odhadů České komory psychologů by tato vyhláška měla snížit etické stížnosti o 40 % do roku 2026. To je dobrá zpráva. Ale to neznamená, že můžeš čekat až do ledna 2025. Teď už je tvoje odpovědnost dodržovat platné zákony a etické kodexy. Ne čekat na nové pravidlo.

Závěr: Nahrávání je nástroj, ne řešení

Nahrávání sezení není zázračný lék. Není to „víc dat = lepší terapie“. Je to nástroj. A jako každý nástroj - může pomoci nebo poškodit. Když je použit správně - s transparentností, s respektem, s bezpečností - může změnit život. Když je použit špatně - bez souhlasu, bez bezpečnosti, bez etiky - zničí to, co terapie má být: bezpečný prostor, kde můžeš být sám se sebou.

Takže pokud jsi klient: zeptej se. Požádej o písemný souhlas. Nechte si vysvětlit všechny body. Pokud jsi terapeut: neříkej „všichni to dělají“. Udělej to správně. Ne proto, že to vyžaduje zákon. Ale proto, že to vyžaduje důvěra. A důvěra je to, co v psychoterapii opravdu počítá.