Stud není jen pocity viny. Je to hluboká, tichá věc, která ti říká: „Nejsi dobrý.“ A když jsi závislý, tento hlas zní ještě hlasitěji. V léčbě závislosti se často zaměřujeme na přestání užívat, na detoxikaci, na plánování dnů. Ale co když se po týdnech nebo měsících stále cítíš jako člověk, který si zaslouží trest? To je práce se studem. A to je ta část léčby, která mění životy - ne proto, že ti někdo řekl, že jsi v pořádku, ale protože jsi sám začal věřit, že jsi.

Co je stud a proč je v léčbě závislosti tak důležitý?

Stud není to, že jsi něco udělal špatně. To je vina. Stud je to, že jsi špatný člověk. „Nikdy jsem nebyl dostatečně dobrý.“ „Rodina mě zklamala.“ „Nikdo mě nemůže milovat, když ví, co jsem dělal.“ Tento pocit se neodpoutá od závislosti. Ona ho vytváří. A když ho nezpracuješ, vrátíš se zpět. Výzkumy z České adiktologické společnosti ukazují, že 67,3 % klientů, kteří neprošli prací se studem, začne užívat znovu během prvních 12 měsíců po ukončení léčby. Proč? Protože se nevrátili k alkoholu nebo drogám - vrátili se k sobě. A oni si mysleli, že si to zaslouží.

Stud se neřeší slovy „přestaň se cítit špatně“. Neřeší se výčitkami. Neřeší se tím, že ti někdo řekne: „Ale ty jsi v pohodě!“ To jen posílí ten hlas uvnitř: „On to říká jen proto, že je vychovávaný.“

Jak se stud pracuje v české adiktologii?

V Česku se práce se studem už od roku 2017 používá ve 61,8 % rezidenčních léčeben. Je to standard, ne výjimka. A funguje na základě čtyř technik, které nejsou jen „hovory“ - jsou to procesy, které ti pomáhají přežít sebe sama.

• Narativní rekonstrukce životního příběhu: Nejde o to, co jsi udělal, ale jak jsi se začal vnímat. Kdo jsi byl před závislostí? Kdo jsi se stal? Kdo chceš být? Tento proces trvá průměrně 8-12 sezení. Není to příběh o drogách. Je to příběh o tom, jak jsi ztratil sebe.
• Reflektivní dialog: Terapeut ti neříká, co cítíš. Ptá se: „Když říkáš, že jsi zklamal rodiče, co se děje v těle? Kde to cítíš? Co ti to říká o tobě?“ Tím se stud přesouvá z hlavy do těla - a pak ho můžeš přijmout, nebo ho odmítnout.
• Terapeutické zrcadlo: Tady ti terapeut ukáže, jak tě vidí jiní - ne tak, jak si myslíš, že tě vidí. Ne jako „nemocného“, ne jako „slaboch“, ale jako člověka, který bojuje. Tohle je ten okamžik, kdy se začne měnit tvůj vztah k sobě.
• Dopisy sobě samému: Napiš dopis člověku, který jsi byl před závislostí. Napiš dopis člověku, který jsi se stal. A pak napiš dopis člověku, kterého chceš být. Tento dopis neodesíláš. Přečteš ho, zapálíš ho, nebo ho uložíš. Ale už ho neříkáš nikomu. Je to tvoje.

Proces trvá průměrně 28,3 sezení. Je to dlouho. Je to náročné. Ale výsledky to odůvodňují. Klienti, kteří prošli touto cestou, mají o 23,5 % vyšší šanci zůstat abstinentní po roce než ti, kteří prošli jen tradičními 12-krokovými programy.

Kdo z toho má největší prospěch?

Ne každý klient potřebuje práci se studem. Ale ti, kteří ji potřebují, ji potřebují opravdu.

Nejúspěšnější je u lidí s duální diagnózou - tedy kdo má závislost a zároveň například depresi, úzkost nebo poruchu příjmu potravy. U těchto lidí je úspěšnost 76,2 %. Proč? Protože stud u nich není jen o závislosti. Je to o tom, že se cítí jako „příliš mnoho“ nebo „příliš málo“. A práce se studem jim pomáhá přijmout, že nejsou „chybní“. Jsou jen lidé, kteří přežili.

Stejně silný efekt je u lidí, kteří měli suicidální pokus. Úspěšnost tam dosahuje 68,9 %. To není náhoda. Stud je často ten hlas, který říká: „Nikdo nechce, abys žil.“ Když ho překonáš, život přestane být trestem.

Ale pokud máš krátkodobou závislost - třeba jsi začal pít po rozvodu a užíváš už dva roky - práce se studem je méně účinná. Tam je úspěšnost jen 42,3 %. Proč? Protože stud tam není hluboký. Tam je problém v situaci, ne v identitě. Tam pomůže jiná terapie.

Co se stane, když to nezvládneš?

Není to záležitost „přežiješ“ nebo „nepřežiješ“. Je to záležitost „přijmeš“ nebo „přetížíš“.

16,6 % klientů hlásí, že když se práce se studem začala příliš brzy - do prvních 30 dnů léčby - bylo to příliš silné. Výsledkem bylo předčasné ukončení léčby. To není selhání klienta. Je to selhání terapie. Stud se nesmí vynucovat. Musí se objevit. Jako mlha, která se postupně rozptýlí.

Největší chyba terapeutů? Zaměnit stud za vinu. „Měl jsi zůstat doma.“ „Měl jsi se zdržet.“ To je vina. Stud je: „Jsem špatný člověk, protože jsem to neudělal.“ A když terapeut řekne: „Nech to, to je vina,“ - klient si řekne: „On to nechápe.“ A zavře se.

Proto se v Česku používá diagnostický nástroj „Studový index“ (SI-15). Je to dotazník, který pomáhá terapeutovi poznat, jestli klient skutečně prochází studem, nebo jen vínou. Má reliabilitu 0,87 - což znamená, že je spolehlivý. A je to první krok, který musí každý terapeut udělat před tím, než začne.

Je to jen pro některé? A co ti, kteří nemají přístup?

Práce se studem není luxus. Je to základní součást léčby. A od ledna 2024 je v Česku povinná certifikace pro terapeuty, kteří ji chtějí používat. To znamená, že se to začíná standardizovat. Do roku 2025 bude tato metoda součástí 75 % rezidenčních programů. To je výrazný nárůst oproti 61,8 % v roce 2017.

Ne všechno ale jde jen o peníze. Je to i o kvalitě terapeuta. Musí mít minimálně 2 roky zkušeností v adiktologii, certifikaci v motivačním rozhovoru a 120 hodin specializovaného školení. V Česku je registrováno 47 certifikovaných supervizorů. To je málo. Ale roste. A každý rok se konají 4 workshopy, kde se 120 terapeutů učí, jak to dělat správně.

A pokud nemáš přístup k rezidenční léčbě? Výzkumný projekt „Stud a sebepřijetí“ vytvořil aplikaci „Sebepřijetí“, kterou používá 8 542 lidí. Je to neoficiální, ale podporovaná digitalizace některých technik. Některé léčebny už integrují terapii se studem i do telemedicíny. Takže i doma můžeš začít. Nejde o to, jestli máš peníze. Jde o to, jestli chceš sám sebe slyšet.

Cesta k sebepřijetí je 7 kroků

Podle nejnovějšího výzkumu Univerzity Karlova z roku 2023 je cesta k sebepřijetí jasně definovaná. Není to náhoda. Je to proces.

1. Rozpoznání studu: „Tady je ten hlas. Neříká mi, co jsem udělal. Říká mi, kdo jsem.“
2. Separace studu od identity: „Tohle není já. Tohle je jen návyk, který jsem se naučil.“
3. Přijetí emocí: „Můžu se cítit špatně. A stále jsem stále hodný člověk.“
4. Rekonstrukce životního příběhu: „Kdo jsem byl? Kdo jsem se stal? A kdo můžu být?“
5. Vytvoření nové identity: „Jsem člověk, který se zotavuje. A to je dost.“
6. Integrace do společnosti: „Můžu být s lidmi, aniž bych se musel skrývat.“
7. Udržení sebepřijetí: „Když se stud vrátí, nebudu ho bát. Vím, že je to jen věc, která přichází a odchází.“

Tento proces není lineární. Vrátíš se zpět. Víš, že se stud vrací i po 6 měsících? To je normální. 63,2 % lidí to prožívá. Ale to neznamená, že jsi zpět na začátku. Znamená to, že jsi větší. A víš, že to jde.

Co říkají ti, kteří to prošli?

Na fóru adiktologických klientů na adiktologie.cz napsal uživatel „Petr_45“:

„Až když jsem začal pracovat se studem za to, že jsem zklamal rodiče, mohl jsem přijmout, že jsem nemocný, ne slaboch.“

A na Facebookové skupině „Cesta k sebepřijetí po závislosti“ je nejčastější rada od administrátora:

„Nerušte se, pokud se stud vrací i po 6 měsících léčby - podle statistik se to stává 63,2% klientům a je to normální část procesu.“

Tyhle věty nejsou z teorie. Jsou z života. A jsou pravdivé.

Je to možné?

Ano. Je to těžké. Je to dlouhé. Je to největší výzva, kterou můžeš přijmout. Ale když přijmeš stud - ne jako trest, ne jako důkaz, že jsi špatný - ale jako signál, že jsi člověk, který potřebuje léčbu - pak se změní všechno.

Nejde o to, abys byl dokonalý. Nejde o to, abys se omluvil. Nejde o to, abys někdo jiný řekl, že jsi v pořádku.

Jde o to, abys si řekl: „Jsem zde. Jsem nemocný. A to je v pořádku.“

A to je sebepřijetí.