Poporodní deprese není jenom „nějaký smutek“ po porodu. Je to vážný duševní stav, který postihuje 10-15 % nových matek. Nejde o dočasný pocit unavy nebo přehnanou úzkost. Je to stav, kdy se žena cítí, jako by ji někdo vyčerpal zevnitř - když se dívá na dítě, nevnímá radost, ale vinení. Když se snaží vstát z postele, cítí se jako kdyby měla na zádech kámen. A když se snaží říct někomu, že to nevydrží, obvykle řekne: „To je normální, všichni to procházejí.“

Co je poporodní deprese - a co není

Velká část žen prožívá takzvané „poporodní blues“ - krátkodobý pocit smutku, pláče nebo únavy, který přichází několik dní po porodu a během dvou týdnů odeznívá. To je normální. Poporodní deprese je něco jiného. Trvá déle než dva týdny, často se zhoršuje, a někdy se projevuje i jako intenzivní úzkost. Některé ženy se cítí jako „neživé“, jiné se neustále viní, že nejsou dobré matky. Někdo má kolotoč černých myšlenek: „Nemám právo mít toto pocity“, „Dítě by bylo lépe bez mě“, „Všichni mě vidí jako selhání.“

Tento stav není známkou slabosti. Není to „přehnaná reakce“. Je to biologická odpověď na extrémní změny - hormonální, fyzické, emocionální. V mozku se změní úroveň serotoninu a dopaminu. Tělo se snaží přežít, ale mozek je přetížený. A když se to nezvládne, začne se rozpadat.

Kdy je čas hledat psychoterapii?

Nečkejte, až se to „přejde“. Nečkejte, až se vám „vyspí“. Nečkejte, až vás někdo zeptá: „Co je s tebou?“

Když symptomů trvá déle než dva týdny - a zvláště když se zhoršují - je čas zavolat. Není potřeba, abyste měli myšlenky na sebevraždu. Stačí, když:

• Už nemůžete vstát z postele, i když víte, že dítě potřebuje jídlo
• Nejste schopná se soustředit na nic - ani na to, jak dát dítěti prsa
• Cítíte, že to „není vy“ - že se podívejete do zrcadla a neznáte tu ženu
• Nejste schopná říct manželovi, co cítíte, protože se bojíte, že vás nepočuje

Největší chyba, kterou ženy dělají, je čekání. Každý měsíc, kdy se léčba odloží, se riziko, že deprese přejde v chronický stav, zvyšuje o 15 %. A to znamená, že pokud nezačnete léčit do šesti měsíců po porodu, může trvat rok i déle, než se vrátíte k sobě. A to má dopad i na dítě - studie ukazují, že děti, jejichž matky trpí nelečenou poporodní depresí, mají vyšší riziko problémů se spánkem, vývojem a emocionální regulací.

Proč psychoterapie - a ne jen léky?

Léky mohou pomoci. Antidepresiva, jako jsou SSRI, mohou zvýšit hladinu serotoninu v mozku a pomoci vám se znovu připojit k životu. Ale léky sama o sobě neřeší, proč jste se cítila takhle. Neřeší, jak se naučit říct: „Potřebuju pomoct.“ Neřeší, jak se zbavit viny, že nejste dokonalá. A neřeší, jak znovu najít svou identitu, když jste se staly „maminkou“ a ztratily jste se.

Psychoterapie je tam, kde léky skončí. Je to místo, kde můžete říct všechno - aniž by vás někdo soudil. Můžete plakat. Můžete se na někoho rozzlobit. Můžete říct: „Nechci to.“ A někdo vás slyší. A neříká vám: „To je normální.“ Říká: „To je vážné. A ty jsi nevina.“

Nejúčinnější je kombinace. Podle studií z Centra duševního zdraví v Praze má kombinace psychoterapie a léků úspěšnost 85 % v úplném vyléčení. Psychoterapeutka vám pomůže naučit se dechovým technikám, které zklidní nervový systém. Pomůže vám rozpoznat, kdy vaše myšlenky jsou jenom deprese - a ne pravda. A pomůže vám najít způsob, jak se opět spojit se svým tělem, svým životem, svým sebou.

Jak najít správného psychoterapeuta?

Není všechny psychoterapeuty stejné. Někteří se specializují na děti, jiní na páry. Ale poporodní deprese vyžaduje někoho, kdo ví, co to znamená být nová matka v tomto světě.

V Česku je pouze 287 psychoterapeutů specializovaných na perinatální období. To je málo. Ale existují platformy, které vám pomohou najít ty správné:

• Hedepy.cz - má přes 160 ověřených terapeutů, kteří mají zkušenosti s porodem, kojením a emocionálními krizemi. Můžete si domluvit první schůzku do 72 hodin.
• Adiktio.cz - spojuje nejen terapeuty, ale i doulky a podporující skupiny. Velmi užitečné pro ženy, které chtějí komunitu.
• Úsměv mámy - komunita, kde 2 450 žen sdílí své příběhy. Někdy stačí přečíst něčí slova, abyste si řekli: „Já nejsem jediná.“

První schůzka by neměla být jako „test“. Neměla by vás zastrašovat. Pokud se cítíte, že terapeut vás soudí, nebo nechápe, co znamená „nemůžu se vyspat“ - hledejte jiného. Není potřeba se s ním „dostat na stejnou vlnu“. Stačí, aby vás slyšel.

Průměrná cena sezení je 800-1 500 Kč. Některé platformy nabízejí první konzultaci zdarma. A od října 2023 Ministerstvo zdravotnictví spustilo kampani „Nebuďte na to sami“ - ženy do šesti měsíců po porodu mají nárok na bezplatnou první schůzku s psychoterapeutem.

Co dělat, když se bojíte?

Největší překážka není cena. Není čas. Není nedostatek terapeutů. Je to vina. Je to stud. Je to myšlenka: „Kdybych byla silnější, nepotřebovala bych to.“

Řekněte si to: „Potřebuju pomoct - a to je znamení síly, ne slabosti.“

Začněte s někým, komu důvěřujete. S manželem. S matkou. S kamarádkou. Řekněte: „Mám problém. Potřebuju poradit.“ Neříkejte: „Je to jenom smutek.“ Řekněte: „Cítím se, jako bych se rozpadala.“

Partner má klíčovou roli. Není jeho úloha „řešit vaše problémy“. Je jeho úloha: naslouchat. Nosit dítě. Uvařit jídlo. Neříkat: „To je normální.“ Říkat: „Jsem tady. Co potřebuješ?“

Co se stane, když začnete?

Začnete tím, že se zazděte. Přijedete na první schůzku a nevíte, co říct. Možná budete plakat. Možná budete mlčet. To je v pořádku.

Po pěti sezeních se můžete začít ptát: „Proč jsem si myslela, že jsem špatná?“

Po deseti sezeních se můžete znovu podívat do zrcadla a říct: „To jsem já.“

Po třech měsících se můžete znovu usmívat, když se dítě směje. A pak si říct: „To jsem já. A já jsem v pořádku.“

Podle dat Světové zdravotnické organizace je 95 % žen plně vyléčeno do jednoho roku, pokud začnou léčit. Nejde o to, že se vám „všechno vyřeší“. Jde o to, že se naučíte žít s tím, co je. A že se znovu naučíte mít radost - i když je malá. I když je v noci. I když je dítě ještě nevyspalé.

Co je další krok?

Nečkejte na „ideální čas“. Nečkejte, až vás někdo zeptá. Nečkejte, až vám to přijde jako „vážný problém“.

Když se cítíte, že to nevydržíte - zavolejte. Když se cítíte, že to nevydržíte - napište. Když se cítíte, že to nevydržíte - zavolejte někoho, kdo vás slyší.

Poporodní deprese není vaše chyba. A vy nejste sami. Léčba existuje. A ona funguje.