Panická porucha není jenom náhodný záchvat strachu. Je to panická porucha - opakující se, neočekávané panické ataky, které přijdou bez varování. Tělo reaguje jako by se dějila katastrofa: srdce buší jako běžec na finále, dech se zadrhne, nohy se zatřásou, a hlava říká: „Umřu.“ Většina lidí, kteří to zažijí, nejprve běží k lékaři s podezřením na infarkt, selhání srdce nebo nádor. A potom, když všechny vyšetření prokážou, že tělo je v pořádku, přijde pravda: to není fyzická choroba. To je psychická. A na to existuje řešení - a není to lék.
Co se vlastně děje v těle a mysli?
Když nastane panický záchvat, váš mozek si myslí, že jste v nebezpečí. Ne v reálném světě - ale ve svém vnitřním systému. Váš tělesný alarm, který by měl reagovat na skutečnou hrozbu (například na medvěda v lese), se zapne bez důvodu. Srdce buší, dýchání se zrychluje, pot se vylučuje. A pak přijde ten nejhorší krok: vy si to vysvětluješ jako „něco zlého“. „To je infarkt!“, „Ztrácím kontrolu!“, „Nemůžu to zvládnout!“ - a tím to jen zhoršujete. Strach ze strachu se stává větším problémem než samotná panika.Kognitivně behaviorální terapie: proč je to metoda první volby
Podle všech českých odborníků - od terapeuta Vacéka přes NEO Centrum až po psychology z AdiCare - je kognitivně behaviorální terapie (KBT) nejúčinnější metoda. A to ne proto, že je „moderní“, ale protože funguje. KBT není o tom, jak se cítíte. Je o tom, jak myslíte a jak reagujete. První krok je vždy edukace. Terapeut vám vysvětlí, co se děje. Ne jako lékař, který říká „to je jen úzkost“, ale jako průvodce, který ukáže: „Tvoje tělo teď dělá to, co dělá, když běžíš před medvědem. Jenže žádný medvěd tě nepronásleduje. To je jen falešný alarm.“ Druhý krok: naučíte se rozpoznat první příznaky. Zrychlený tep? To není infarkt. To je tělo, které se připravuje na útěk. Dušnost? To je přebytečný vzduch, který tělo vypouští příliš rychle. Když to poznáte, přestáváte se bojovat. A když přestanete bojovat, panika ustupuje. Třetí krok: expozice. To zní strašidelně, ale je to jednoduché. V terapii se vystavíte těm tělesným pocity, které vás děsí - ale v bezpečném prostředí. Zrychlíte dýchání, abyste získali závratě. Zkuste se rychle otočit, abyste pocítili ztrátu stability. A pak se naučíte: „To je jen pocity. To mě nezabije. To projde.“ Když to uděláte párkrát, vaše mozek přestane považovat tyto pocity za hrozbu. A s tím přestane panika.Proč léky nejsou řešením
Léky - jako benzodiazepiny nebo SSRI - mohou pomoci. Ale jen dočasně. Benzodiazepiny, které se často předepisují, vytvářejí závislost. A když je přestanete užívat, panické ataky se často vracejí ještě hůř. SSRI a SNRI fungují lépe, ale jejich účinek se objeví až po týdnech - a i když zmírní příznaky, neřeší jejich příčinu. Psychoterapie řeší kořen. A to je rozdíl mezi „překrýváním“ a „vyléčením“. Když vezmete lék, zastavíte příznak. Když projdete KBT, změníte systém, který příznak vůbec vytváří. Podle výzkumů z NEO Centra a terapeutos.cz má KBT úspěšnost 70-90 %. Farmakoterapie má jen 50-60 %, a to s vysokým rizikem návratu příznaků po ukončení léčby. Více než 85 % lidí, kteří dokončí celý cyklus KBT, hlásí výrazné zlepšení kvality života. Jen 45 % těch, kteří terapii přeruší, se cítí lépe.Jak probíhá terapie - co vás čeká
Terapie nejsou náhodné rozhovory. Jsou strukturované, cílené a často těžké - ale výsledky stojí za to. - Sezení: Obvykle jednou týdně, 50 minut. Trvají 12-20 sezení, tedy 3-6 měsíců. První výsledky se objeví už po 6-8 týdnech. - Domácí úkoly: Každé sezení má domácí úkol. Může to být zápis myšlenek, záznam tělesných reakcí, nebo vystavování se situaci, kterou jste dříve vyhýbali (například návštěva supermarketu, jízda výtahem, nebo vystoupání na nádraží). - Expozice: To je klíč. Pokud jste se vyhýbali všemu, co vás může vyrušit - výtahy, doprava, návštěvy, veřejné místa - terapeut vás postupně vede zpět. Ne hned. Ale krok za krokem. Až přijde okamžik, kdy si řeknete: „Včera jsem jel výtahem a nic se nestalo.“ To je okamžik, kdy se změní všechno.
Co způsobuje panickou poruchu?
Panická porucha není náhodná. Vzniká z dlouhodobého psychického vyčerpání. Z opakujících se myšlenek: „Musím být dokonalý.“ „Nemůžu se vysvětlit.“ „Jestli někdo vidí, že jsem nervózní, budou mě odmítat.“ Z dětství, kdy jste se naučili, že emoce jsou nebezpečné. Z situací, kdy jste museli být silní, když jste cítili, že se rozbijete. Moderní terapie už neřeší jen „jak se zvládnout paniku“. Řeší, proč jste se vůbec naučili, že se panika musí vyhnout. A to je hlubší práce. Některé terapeuti dnes kombinují KBT s ACT (akceptační a zasvěcenou terapií) nebo mindfulness. Cílem není „odstranit úzkost“. Cílem je naučit se s ní žít - bez boje.Co dělat, když se vám terapie nezdá?
Někteří lidé projdou šest měsíců terapie, ale nevidí výsledky. Proč? Často proto, že terapeut nebyl specializovaný. Někdo vás jen uklidňuje: „To je jen úzkost, bude to lepší.“ Ale to nepomůže. Potřebujete někoho, kdo vás vede k tomu, co se bojíte. Kdo vás vede do výtahu, kdo vás naučí zrychlovat dech, kdo vás nepřestává vyzývat, když se vyhýbáte. Jeden pacient na Redditu napsal: „Můj první terapeut mě šest měsíců uklidňoval. Teprve když jsem změnil terapeuta na KBT specialistu, začal jsem vidět výsledky.“ Nejčastější chyba? Vyhýbání se. Vyhnout se situacím, které vás děsí, vám dává dočasnou úlevu. Ale dlouhodobě to paniku jen posiluje. Když se vyhýbáte, váš mozek říká: „To bylo nebezpečné. Musel jsem utéct.“ A pak to opakuje.Kdo může pomoci - a jak najít správného terapeuta
V Česku je přibližně 400 certifikovaných klinických psychologů, kteří se specializují na úzkostné poruchy. Většina z nich pracuje v soukromých kancelářích, některé jsou i v veřejných klinikách. Hledáte terapeuta s přímou zkušeností s panickou poruchou a KBT. Otázky, které byste měli položit:- Pracujete s panickou poruchou? Jak často?
- Používáte kognitivně behaviorální terapii? Můžete mi ukázat, jak vypadá jedno sezení?
- Co děláte, když klient vyhýbá situacím?
- Je možné kombinovat terapii s léky? Kdy je to vhodné?
