Stává se vám, že přijdete na první sezení s terapeutem, sednete si, začnete mluvit o svých bolestech, starostech, strachu - a pak se cítíte… nejistě. Ne jako kdybyste mluvili s přítelem. Ne jako kdybyste mluvili s lékařem. Ale jako kdybyste mluvili s někým, kdo vás nevidí. Nebo možná naopak - jako kdybyste mluvili s někým, kdo vás vídá příliš dobře. A to je ten rozdíl.

Co je vlastně terapeutický vztah?

Není to jen schůzka každý týden. Není to jen to, že vám terapeut dá nějaké cvičení nebo vysvětlí, proč se cítíte takhle. Je to něco, co se děje mezi vámi a ním - nebo ní - v tichosti, v přestávkách, v těch okamžicích, kdy mlčíte a přesto se něco děje. Vztah s terapeutem je ten největší faktor, který rozhoduje, zda terapie pomůže. Podle výzkumů zahrnuje až 30-40 % úspěchu celé terapie. To je víc než jakákoli metoda, technika nebo teorie. Důvěra, bezpečí, přijetí - to všechno se rodí v tomto vztahu.

Nejde o to, jestli terapeut zná všechny teorie zpaměti. Jde o to, jestli se cítíte, že vás vidí. A ne jen jako případ, ne jako diagnózu, ale jako člověka. Carl Rogers, zakladatel klient-centrované terapie, to řekl už před 70 lety: potřebujete tři věci - bezpodmínečné přijetí, empatické porozumění a autentičnost. Dnes to zní jako základní lidská potřeba. Ale v terapii to je životní otázka.

Proč se někdo rozhodne přestat chodit?

V České republice každý rok přeruší terapii téměř třetina lidí. A ne proto, že už se cítí dobře. Ne proto, že nemají čas nebo peníze. Ale proto, že se necítí bezpečně. Protože cítí, že terapeut je „příliš profesionální“, „nepřístupný“, „nepochoval“, „neodpovídal na jejich potřeby“. Podle dat České lékařské komory z roku 2022 je to jedna z nejčastějších příčin předčasného ukončení terapie.

Je to jako jít na lékaře s bolestí v hrudi a ten vám řekne: „Máte artrózu, vezměte tyto tablety.“ A nezeptá se, jestli jste v posledních měsících ztratili někoho, jestli jste se báli spát, jestli vás někdo znevážil. Když se terapeut nezajímá o vás jako o člověku, ale jen o vašich příznacích, vztah se zhroutí. A s ním i všechna naděje.

Co se děje ve vaší hlavě, když sedíte s terapeutem?

Nejste jen klient. Jste člověk, který přináší všechny své minulé vztahy - s rodiči, partnery, učiteli, šéfem - a vkládá je do tohoto nového vztahu. To se jmenuje přenos. A terapeut to ví. Dobrý terapeut neříká: „To je jen přenos.“ Říká: „Co se tu právě děje?“ A pak se ptá: „Jak se to projevuje mezi námi?“

Je to jako hrát divadlo. Vy hrajete svou roli. Terapeut hraje svou. Ale nejde o to, kdo má pravdu. Jde o to, co se děje mezi vámi. Když se něco zhroutí, neříkáte si: „To je moje chyba.“ Neříkáte si: „To je jen jeho teorie.“ Říkáte si: „Co se právě stalo?“ A to je právě to, co dělá terapii silnou.

Co hledat při výběru terapeuta?

Nechte se vést svým tělem. Ne svým rozumem. Když se poprvé sejdete, všimněte si:

• Cítíte se klidně, když vás terapeut poslouchá? Ne jako kdybyste měli předstírat, že jste v pořádku?
• Je terapeut schopen mlčet? Nebo vás okamžitě „napravuje“?
• Cítíte, že vás přijímá takového, jaký jste - ne takového, jaký byste měli být?
• Je terapeut schopen říct: „Nevím.“ a ne se pokoušet mít všechny odpovědi?
• Je terapeut schopen říct: „To jsem z toho nevěděl.“ a ne se chovat jako expert na vaši duši?

Podle průzkumu společnosti MindTuber z února 2023 je 78 % lidí, kteří hledají terapeuta, především hledá pocit důvěry. Ne titul. Ne certifikát. Ne teorii. Důvěru. A to je to, co nejde koupit. Nejde získat přes internet. Nejde získat přes doporučení. To se musí zažít. Ve vaší vlastní kůži.

Je vztah důležitější než metoda?

Řekněme, že jste si vybrali kognitivně-behaviorální terapii. Nebo psychodynamickou. Nebo humanistickou. Každá metoda má své nástroje. Ale bez dobrého vztahu - jsou to jen slova. Jako kdybyste dostali návod na výrobu domu a nebylo tam žádné základní kámen. Všechno se zhroutí.

Ve skutečnosti se terapeuti různých směrů chovají překvapivě stejně. Většina z nich se během sezení ptá na vaše pocity, sleduje vaše tělo, čeká, kdy se otevřete. Neříkají: „To je špatně.“ Říkají: „Co se tu děje?“

Terapeutický vztah není nástroj. Je to prostor. Prostor, kde se můžete rozpadnout. Kde můžete být zlý, smutný, zlostný, zmatený. Kde nemusíte být silný. Kde nemusíte mít odpověď. A právě v tomto prostoru se mění věci. Ne proto, že vám někdo řekl, co máte dělat. Ale proto, že někdo vás neopustil, když jste se rozpadli.

Co když vám vztah nevyjde?

Nejste špatný klient. Terapeut není špatný odborník. Prostě se vztah nevydal. A to se stává. Často. Více než 30 % lidí změní terapeuta během prvních tří sezení. To není selhání. To je inteligentní rozhodnutí.

Pokud se cítíte, že:

• Terapeut vás vždycky převede na jeho teorii
• Nezaznamenává, když se změní váš hlas, když se zatváříte, když se zatřesete
• Je příliš vzdálený, nebo příliš přátelský
• Nezachovává důvěrnost - například se zmiňuje o vašem příběhu bez vašeho souhlasu

…pak je to čas se rozloučit. Ne s hanbou. Ne s vínou. Ale s důstojností. Vztah, který vás nezajišťuje, vás nezachraňuje. A vy máte právo na ten, který vás zabezpečí.

Co se děje v mozku, když se vztah podaří?

Neuropsychoterapeuti už teď dokážou vidět, co se děje v mozku, když klient cítí bezpečí. Pomocí fMRI se ukazuje, že když se člověk cítí přijatý, aktivuje se oblast mozku odpovědná za pocit bezpečí - a zároveň se uklidňuje oblast, která reaguje na hrozbu. To znamená: když se cítíte bezpečně u terapeuta, váš mozek přestává být v režimu „běž, bojuj, zůstaň“ a začíná přemýšlet. A přemýšlet je první krok k změně.

Terapeutický vztah není jen „dobrý“ pocit. Je to neurobiologický proces. Je to tichá změna, která se odehrává v vašich neuronách. A ta změna se nemůže stát, když se cítíte ohrožený.

Co je důležité pamatovat?

Terapie není o tom, aby vás někdo „vyhodnotil“ nebo „napravil“. Je to o tom, aby někdo stál vedle vás, když se vám všechno sypalo. A když to neudělá - nevadí. Nejste zodpovědný za to, že někdo neumí být terapeutem. Vy jste zodpovědný za to, abyste nalezli někoho, kdo umí.

Nejste špatný, když vám terapie nevyjde. Jste jen člověk, který hledá někoho, kdo ho opravdu vidí. A to je největší dovednost, kterou můžete vyvinout - nejen v terapii, ale v životě.

Pamatujte: není důležité, jak moc terapeut ví. Je důležité, jak moc vás počuje.