Může psychoterapie ublížit? Rizika a vedlejší účinky, které o nich mnoho lidí neví

Psychoterapie se často zobrazuje jako zázračný lék na všechny duševní potíže. Když někdo řekne, že chodí na terapii, většina lidí předpokládá, že se mu to jenom zlepšuje. Ale co když to naopak zhorší? Co když terapie, která měla pomoci, vás přivede do ještě hlubšího stavu úzkosti, deprese nebo dokonce závislosti na terapeutovi? Toto není vzácný případ. Výzkumy ukazují, že psychoterapie může ublížit - a to nejenom v extrémních případech, ale i v běžné praxi.

Co se může stát, když terapie škodí?

Není to jenom o tom, že někdo neprošel dobrým terapeutem. Negativní účinky psychoterapie jsou komplexní a často vznikají z kombinace faktorů: jak terapeutovy kompetence, tak vašich osobních charakteristik a dokonce i toho, jak je terapie organizovaná.

Nejčastější problémy, které klienti hlásí:

Zhoršení emocionálního stavu - například zvýšená úzkost, depresivita nebo pocit, že se „zakopáváte“ ve vlastních emocích
Závislost na terapeutovi - když terapie přestane být nástrojem a stane se životním oporou, kterou neumíte ztratit
Shodou okolností se rozpadne vztah - někdo se v terapii začne hluboce ptát na vztahy a případně se rozvede, aniž by to byl plánovaný cíl
Přehlédnutí fyzického onemocnění - někdy se příznaky jako únavnost, bolesti hlavy nebo problémy se spánkem považují za psychické, když ve skutečnosti jde o štítnou žlázu, anémiu nebo nádor
Terapeutický vztah se zhorší - když terapeut přestane být bezpečnou osobou a začne být kritický, nevěřitelný nebo dokonce manipulativní

Podle studie z časopisu Psychoterapie (2018) až 10 % klientů zažívá výrazné zhoršení během prvních 12 sezení. To znamená, že v každé desítce lidí, kteří začnou terapii, se jeden z nich během prvních týdnů cítí hůř. A to i přes to, že se snaží zlepšit.

Kdo je v největším riziku?

Není všechny lidé stejně zranitelní. Některé skupiny mají vyšší šanci zažít negativní účinky.

Klienti se závislým osobnostním stylem - ti, kteří mají tendenci předávat rozhodování jiným, často vytvářejí silnou závislost na terapeutovi. Pro ně je terapie nejen léčba, ale i způsob, jak se cítit „potřebný“.
Lidé s chronickými problémy - ti, kdo trpí dlouhodobě, často hledají rychlé řešení. Když ho terapeut neumí poskytnout, mohou se cítit zklamáni a ještě více ztrácet důvěru v sebe.
Staří klienti - některé studie (např. Saxon et al., 2016) ukazují, že u lidí nad 60 let je riziko zhoršení vyšší, možná proto, že jsou méně přizpůsobiví nebo mají méně sociální podpory.
Klienti s nízkou sociální podporou - když nemáte nikoho, kdo by vás poslouchal mimo terapii, terapeut se stává jediným zdrojem emoce. A když ten zdroj selže, zůstáváte sami.

Naopak, lidé s pevnou podporou, jasnými cíli a schopností reflektovat své pocity mají mnohem nižší riziko. Terapie jim pomáhá, nebojí se návratu k bolesti - protože vědí, že na to mají někoho, kdo je podpoří.

Typy terapie a jejich rizika

Není všechna psychoterapie stejná. Některé metody mají vyšší riziko, pokud nejsou provedeny správně.

Expoziční terapie - například při léčbě PTSD - může být velmi účinná, ale jen pokud je aplikována postupně a v bezpečném prostředí. Pokud terapeut příliš rychle otevře traumata, může klient zažít panický útok, náhlou deprese nebo se začne vyhýbat všemu, co ho připomíná terapii.

Psychodynamická terapie - zaměřená na hluboké pocity a minulost - může vést k tomu, že klient začne hledat „všechny důvody“ svých problémů v dětství, i když většina problémů vzniká dnes. Výsledek? Ztráta důvěry v sebe, pocit, že „jsem poškozený navždy“.

MDMA-assistovaná terapie - nový přístup, který se testuje v klinických studiích - má při správném použití velmi dobré výsledky. Ale v nekontrolovaném prostředí, bez terapeuta a v domácím prostředí, může vést k závažným psychickým poruchám. V klinice je to bezpečné - venku je to nebezpečné.

Na druhou stranu, kognitivně-behaviorální terapie (CBT) má nižší riziko zhoršení, protože je strukturovaná, zaměřená na konkrétní problémy a má jasné cíle. Ale i ona může škodit, pokud terapeut ignoruje emocionální potřeby klienta a chová se jako „návod na opravu mysli“.

Osoba závislá na terapeutovi, zatímco kolem ní padají rozbité fotografie a lékařské nástroje.

Proč to vůbec vůbec vzniká?

Největší příčina škodlivé terapie není zlý terapeut - je to neznalost.

Neznalost diagnostiky - terapeut si myslí, že klient má úzkost, když ve skutečnosti má hypotyreózu.
Slepá důvěra v metodu - „Všechny lidé potřebují prohloubit svou minulost“ - to není pravda. Někdo potřebuje jen přestat se kritizovat, a ne vracet se do dětství.
Neznalost etiky - některí terapeuti neinformují klienty o rizicích. Neříkají: „Může se stát, že se vám bude během prvních týdnů hůř. To je normální, ale pokud se to zhorší, musíme to zkontrolovat.“
Nezkušenost - mnoho lidí se stává terapeuty po krátkém kurzu. V ČR je výuka psychoterapie nejednotná. Některé školy trvají 2 roky, jiné 5. A neexistuje systém, který by kontroloval kvalitu.

Podle analýzy České lékařské komory (2022) pouze 15 % terapeutů systematicky monitoruje, zda se klientovi zhoršuje stav. Většina se spoléhá na „pocit“, že „všechno bude v pořádku“. To není dostatečné.

Co můžete dělat, abyste se ochránili?

Nejde o to, abyste se vyhýbali terapii. Jde o to, abyste ji začali s očima otevřenýma.

Požádejte o informace o rizicích - před prvním sezením se zeptejte: „Jaké mohou být negativní účinky? Když se mi bude hůř, co se stane?“
Požádejte o nástroje pro monitorování - někteří terapeuti používají Outcome Rating Scale (ORS), který každý týden měří, jak se klientovi daří. Pokud se číslo zhorší, terapeut musí reagovat.
Nebojte se otázky: „Co se stane, když to nefunguje?“ - dobrý terapeut má plán B. Nejenom „dělejte to víc“.
Dejte si čas - pokud se vám během prvních tří týdnů hůř, neznamená to, že terapie nefunguje. Ale pokud se to zhoršuje po 6-8 sezeních, je čas zvážit změnu nebo přestat.
Nezapomeňte na lékaře - pokud máte fyzické příznaky (únavu, bolesti, změny v hmotnosti), nechte si je prozkoumat. Psychoterapie není náhrada za lékaře.

Tři lidé sledují digitální tabuli s indikátory zhoršení stavu během psychoterapie.

Co se děje v ČR a kam směřujeme?

V České republice neexistuje žádný centrální systém, který by sledoval, kolik lidí zhoršilo stav kvůli terapii. Není to jako u léků, kde se hlásí vedlejší účinky. Většina terapeutů to prostě nezaznamenává.

Ale něco se mění. V roce 2022 začala Česká psychologická společnost pilotní projekt, který má do konce roku 2024 zavést standardizované hlášení negativních účinků. Vědci na Masarykově univerzitě vyvíjejí digitální nástroj, který v reálném čase sleduje, jak se klientovi daří - a varuje terapeuta, když se stav zhoršuje.

Evropská federace psychologických asociací (EFPA) už v roce 2023 vyhlásila, že do roku 2027 budou všechny členské země EU vyžadovat systematické monitorování vedlejších účinků psychoterapie. Česko se musí přizpůsobit. To znamená, že budoucí terapeuti budou muset absolvovat školení o rizicích, dokumentovat změny a informovat klienty - nejen o tom, co se může zlepšit, ale i o tom, co se může zhoršit.

Je psychoterapie stále dobrý nápad?

Ano. Ale jen když je provedena správně.

Psychoterapie je silný nástroj. Ale jako každý nástroj - když ho použijete špatně, může vás zranit. Nejde o to, jestli terapie „funguje“ nebo „nefunguje“. Jde o to, jestli je bezpečná.

Nejde o to, abyste se báli terapie. Jde o to, abyste se jí nevzdávali, když se vám zhorší. Jde o to, abyste se zeptali: „Co se děje?“, „Je to normální?“, „Můžeme to zkontrolovat?“

Nejlepší terapie není ta, která vás nechává jenom cítit se lépe. Je to ta, která vás naučí rozpoznat, kdy se vám špatně, a máte pravomoc říct: „Zastavme to. Zkusíme něco jiného.“

Může psychoterapie zhoršit mé pocity nebo způsobit úzkost?

Ano, může. V prvních týdnech terapie, zejména při práci s traumaty nebo hlubokými emocemi, je běžné, že se pocity zhorší. To se nazývá „terapeutický výbuch“. Některé studie ukazují, že až 5-10 % klientů zažívá výrazné zhoršení v prvních 12 sezeních. Pokud se vám však hůře stále, a to i po několika týdnech, je důležité to s terapeutem otevřeně probrat. Není to selhání - je to signál, že je potřeba upravit přístup.

Je závislost na terapeutovi skutečný problém?

Ano, a není to jenom „příběh z internetu“. Závislost na terapeutovi je jedním z nejčastějších negativních účinků, zejména u lidí se závislým osobnostním stylem nebo bez sociální podpory. Když terapie přestane být nástrojem a stane se vaším jediným zdrojem bezpečí, může to vést k tomu, že se nebudete cítit schopni žít bez sezení. Dobrý terapeut to ví a pracuje na tom, aby klient postupně získal samostatnost - ne aby ho závislým udržoval.

Proč některé terapie zhoršují vztahy?

Některé terapie se zaměřují na to, aby klient přehodnotil vztahy - například proč je vždycky „přemýšlí“ o rodičích nebo partnerovi. Pokud se to děje bez dostatečné podpory, může klient začít vidět všechny vztahy jako „špatné“ nebo „zneužívající“. To může vést k odtržení od blízkých, i když to nebylo cílem. Dobrý terapeut vám pomůže pochopit, kdy je to realita a kdy je to projekce - a nebude vás nutit k rozvodu jen proto, že jste „v terapii“.

Jak vím, že je můj terapeut kvalitní?

Kvalitní terapeut vás informuje o rizicích ještě před prvním sezením. Ptá se vás, jak se cítíte, a používá nástroje jako Outcome Rating Scale. Neříká: „To je normální, pokračujte.“ Ptá se: „Co se stalo? Co se změnilo? Co potřebujete?“ Pokud se vám zdá, že vás poučuje, nebo že nebere váš pocit vážně, je čas hledat jiného. Kvalita se měří nejen titulem, ale tím, jak vás slyší.

Může psychoterapie překrýt fyzické onemocnění?

Ano, a to je velmi nebezpečné. Některé příznaky, jako únavnost, ztráta chuti k jídlu, bolesti hlavy nebo problémy se spánkem, mohou být způsobeny štítnou žlázou, anémií, cukrovkou nebo dokonce nádorem. Pokud terapeut nezajde o to, abyste se nejprve podrobili lékařskému vyšetření, může vás věčně léčit „psychickými“ příčinami, když je problém fyzický. Vždy si nechte zkontrolovat tělo, než začnete hlubokou psychoterapii.