Mentální anorexie není jenom problém s jídlem. Je to vážná psychická porucha, kdy člověk se svým tělem bojuje jako s nepřítelem. Nejde o pasivní odmítnutí jíst - jde o aktivní, návykovou návykovou kontrolu, která se zakotvuje v hlavě. A tu nemůže léčit žádná injekce, žádná tableta ani žádná výživová dávka. Jediná cesta ven je psychoterapie.

Co vlastně mentální anorexie je?

Mentální anorexie se projevuje třemi hlavními věcmi: úmyslným podvýživovým stavem, nekontrolovatelným strachem z přibývání na váze a zkresleným vnímáním vlastního těla. Dívka, která váží 45 kg, se v zrcadle vidí jako „obézní“. Jídelníček je plánovaný jako vojenská operace - každý kalorie se počítá, každý kousek jídla je nepřátelstvím. A přestože tělo slábne, mysl je zcela ovládána tím, že „musí být tenká“.

Tato porucha není nová. Poprvé ji popsal britský lékař Richard Morton už v 17. století. Ale až v 90. letech 20. století byla uznána jako samostatná diagnóza v mezinárodních klasifikacích ICD-10 a DSM-IV. V České republice trpí poruchami příjmu potravy 3-5 % populace. Z nich je 9 z 10 pacientek dívky ve věku 14-18 let.

Proč léky nestačí?

Mnozí si myslí, že stačí podat antidepresivum - třeba fluoxetin - a vše bude v pořádku. To je nebezpečná iluze. Farmakoterapie může pomoci, pokud je přítomná deprese. Ale sama o sobě nereši anorexii. Podle studie z Psychiatrie pro praxi (2003) pacientky, které dostávaly jen léky, dosáhly jen 35 % remise. Ty, které prošly psychoterapií, měly 65 %. Rozdíl je obrovský.

Farmakoterapie neřeší, proč se člověk bojí jíst. Neřeší, proč si myslí, že jeho tělo je „špatné“. Neřeší, proč se cítí hodný jen tehdy, když se omezí. Tyto otázky se řeší jen v terapii.

Kognitivně behaviorální terapie - nejúčinnější nástroj

Kognitivně behaviorální terapie (KBT) je nejvíce prokázaná forma psychoterapie pro mentální anorexii. Podle metaanalýzy Fairburna z roku 2009 dosahuje KBT úspěšnosti 40-60 %. To je výrazně víc než u jiných přístupů.

Co dělá KBT jinak? Neříká: „Jez víc!“ Neříká: „Buď šťastnější!“ Místo toho pomáhá pacientce pochopit, jaké myšlenky ji drží v pasti. Například: „Když sním sladkost, znamená to, že jsem neúspěšná.“ Nebo: „Když zvětším kalorie, ztratím kontrolu a budu tlustá.“ Tyto myšlenky se nevyskytují náhodně - jsou vytvořené, opakované, silně zakotvené.

V terapii se tyto myšlenky analyzují, testují, překlápějí. Pacientka se učí: „Co kdyby to nebyla pravda? Co kdybych mohla být hodná i s tím, že jsem snědla chléb?“ Každé sezení trvá 50 minut, obvykle 1-2x týdně. Intenzivní fáze trvá 2-3 měsíce. A až pak přichází fáze udržení - kdy se učíte, jak žít s tím, že jídlo už není nepřítel.

Rodinná terapie - klíč pro děti a mladistvé

Když je pacientka dítě nebo mladistvá, rodina není jen podporou - je součástí onemocnění. V mnoha případech rodina nevědomky podporuje poruchu: „Ne, nejez to, to je kalorie!“, „Máš být tenká, to je hezké!“, „Jsi zodpovědná, když se omezíš.“

Rodinná terapie to mění. V průměru probíhá 15-20 sezení, kde terapeut pomáhá rodině pochopit: „Nejste vinní, ale můžete být součástí léčby.“ Místo toho, aby rodiče kontrolovali jídlo, se učí podporovat autonomii. Dívka se učí, že jídlo není boj, ale život. A rodiče se učí, že jejich láska není podmíněná tělem.

Podle studie Janoušové (2019) je rodinná terapie zvláště účinná u dětí do 18 let. V některých případech je to jediná cesta, jak se dostat z hlubokého úpadku.

Realimentace a psychoterapie - neoddělitelné

Ještě jedna věc: psychoterapie nezačíná, když je pacientka podvýživová. Začíná, když je tělo dostatečně silné, aby mohlo zpracovat emocionální obsah. To znamená, že nutriční rehabilitace je předpokladem pro psychoterapii.

Podle MUDr. Martina Pácala z FN Brno: „Úprava stavu výživy je nutným předpokladem pro umožnění základní léčby.“ Pokud tělo nemá energii, mozek nemůže pracovat. Když je BMI pod 16, pacientka je vystavena riziku selhání srdce, ztráty kostní hmoty, poruchy menstruace. A v této fázi je psychoterapie téměř nemožná.

Proto se léčba většinou provádí v hospitalizaci. V Brně, Praze a Olomouci existují tři specializovaná centra, která kombinují výživovou podporu, psychoterapii, ergoterapii a fyzioterapii. Průměrně trvá léčba 6 měsíců - 2-3 měsíce v nemocnici, zbytek ambulantně. A až poté začíná opravdová práce: naučit se žít znovu.

Co když pacientka odmítá léčbu?

To je nejtěžší část. Mentální anorexie je jednou z mála poruch, kde pacient odmítá léčbu - a to je přesně součástí onemocnění. „Nemám problém,“ říkají. „Jen jsem zdravá.“

Podle NZIP (2023) je to jedna z hlavních komplikací: „Popírání obtíží, zatajování jídelních rituálů, odmítání léčby.“ A to znamená, že terapeut nemůže „pomoci“, pokud se pacientka nechce nechat pomoci.

Co dělat? V některých případech je nutná nucená výživa - například nazogastrická sonda. Ale to není léčba. To je záchraná opatření. Bez psychoterapie se výživa nezmenší. Pacientka se jen naučí obejít pravidla. A po výpisu se vrátí do stejného cyklu.

Podle anonymního příspěvku na fóru poruchprijmupotravy.cz: „Psychoterapie trvala 2 roky, ale bez hospitalizace a nutriční podpory byla neúčinná - po každém sezení jsem přemýšlela, jak obejít další doporučení terapeuta.“

Proč některé terapie selhávají?

Ne každá psychoterapie pomůže. Pokud je terapeut nekvalifikovaný, pokud není v týmu výživový poradce, pokud není zapojena rodina, pokud se nezačne s realimentací - terapie může být jen náročná, ale bez výsledku.

Podle průzkumu AdiCare (2022) 78 % klientů hlásí výrazné zlepšení po 6 měsících intenzivní psychoterapie. Ale 22 % říká: „Až když jsem dosáhla BMI 17,5, začala terapie fungovat.“ To znamená: bez fyzického základu nemůže fungovat psychologický proces.

Ještě jedna věc: v ČR je pouze 42 klinických psychologů specializovaných na poruchy příjmu potravy. To je 1 specialist na 750 pacientů. Doporučený poměr je 1:200. Znamená to: čekání na léčbu může trvat měsíce. A každý měsíc, co se nezačne léčit, se porucha zhoršuje.

Co se děje v ČR? A co se bude dít?

Centra jako FN Brno, FN Motol nebo AdiCare poskytují komplexní péči. Ale je jich málo. V soukromém sektoru stojí měsíční program 25 000-35 000 Kč. To je pro mnohé rodiny nemožné.

Naštěstí se něco mění. V roce 2023 spustilo AdiCare nový program s tělesnou a uměleckou terapií - v pilotní studii ukázal 15 % vyšší úspěšnost. Prof. Raboch plánuje do roku 2025 zvýšit počet specializovaných center na 8 a počet psychologů na 70. Také se začíná pracovat na prevenci ve školách - v Praze a Brně už některé školy dělají screeningové programy, aby se porucha zachytila dříve.

Co se stane bez psychoterapie?

Bez ní je to jen dočasné zlepšení. Podle dat FN Brno (2022) 85 % pacientek bez psychoterapie za 2 roky relapsuje. Zatímco s kompletní léčbou je to jen 35 %.

Představte si to takto: když se člověk naučí, jak se vyhnout jídlu, není to jen o hladu. Je to o tom, jak se vyhnout svému vlastnímu životu. Psychoterapie není o tom, jak jíst více. Je o tom, jak znovu začít žít.

První krok není váha. První krok je přiznání: „Potřebuji pomoct. A nejde jen o jídlo.“