Komunikační terapie není o tom, jak něco říct. Je to o tom, co se skutečně stane, když něco řeknete. A to je přesně ten bod, kde se odlišuje od všech ostatních přístupů. Paul Watzlawick, americký psycholog rakouského původu, který pracoval v Palo Altu od roku 1960, neříkal, že lidé komunikují špatně. Říkal: nemůžete nekomunikovat. Každé chování, každý pohyb, každá ticho, každá unavená pohled - to všechno je komunikace. A to je jen začátek.

Co je to pragmatika lidské komunikace?

Knihy jako Pragmatika lidské komunikace (1967) nejsou jen teoretickými texty. Jsou návodem, jak číst to, co lidé neříkají. Watzlawick, spolu s Jane Beavin Bavelas a Donem D. Jacksonem, vytvořil přístup, který se dnes nazývá paloaltská škola. Místo toho, aby se zaměřoval na to, co jednotlivec „vnitřně cítí“, zkoumal, co se děje mezi lidmi. Komunikace podle něj není přenos informace - je to hra, kterou hrají dva nebo více lidí. A v této hře se často stává, že hrají pravidla, která si vůbec neuvědomují.

Knihu v roce 2024 znovu vydalo nakladatelství Portal, což je jasný signál: tato práce stále funguje. V České republice ji v roce 2023 vypůjčovala knihovna Vysoké školy ekonomické 237krát. To je více než jakákoliv jiná odborná publikace z psychologie. Proč? Protože se týká každého, kdo někdy mluvil s rodinou, kolegou, partnerem nebo dítětem.

Pět axiomů, které všechno mění

Watzlawick zformuloval pět základních pravidel, která popisují, jak komunikace vlastně funguje. A každý z nich je jako klíč k něčemu, co jste možná nikdy neviděli.

• První axiom: Nemůžeme nekomunikovat. Neexistuje taková věc jako „nemluvím“. Když se mlčíte, vaše mlčení říká: „Nechci“, „Nemám sílu“, „Nechci to říct“, nebo „Nemůžu to říct“. V rodinné terapii to znamená, že i když někdo říká „Nic mi nevadí“, jeho tělo, hlas, pohled - vše říká něco jiného.
• Druhý axiom: Každá komunikace má obsahovou a vztahovou stránku. Obsah je to, co říkáte: „Můžeš mi půjčit 500 korun?“ Vztahová stránka je, jak to říkáte: „Můžeš mi půjčit 500 korun?“ - řečeno s úsměvem, s pohledem na strop, nebo s pěstí na stole. Vztahová stránka určuje, jak bude obsah interpretován. Když partner řekne „Jsi v pořádku?“ a zároveň se obrátí zády, obsah je otázka, ale vztah je odmítnutí.
• Třetí axiom: Komunikace je digitální nebo analogová. Digitální je slovo - přesné, jasné, může být zapsáno. Analogová je tón, pohyb, výraz, dotek. Když řeknete „Jsem šťastný“ a vaše oči jsou prázdné, vaše slova nejsou pravda. Když řeknete „Nechci“ a vaše ruka se dotýká jeho paže, vaše tělo říká něco jiného. Komunikace funguje, jen když se tyto dvě strany shodují.
• Čtvrtý axiom: Komunikace může být symetrická nebo komplementární - nebo dvojná vazba. Symetrická je, když oba jednají stejně: „Ty mě nechceš, já tě nechci.“ Komplementární je, když jeden vládne, druhý podřizuje: „Ty to dělej, já ti to řeknu.“ Dvojná vazba je hrozivá. Představte si dítě, které matka říká: „Miluji tě“ - ale zároveň ho drží tak pevně, že nemůže dýchat. Nebo partner, který říká: „Můžeš být, kdo chceš“ - ale každý krok směrem k tomu, co chce, je zablokován. Dvojná vazba vytváří paradox, který nemá výstup. A to je, kde se začínají objevovat symptom - ospalost, neznalost jazyka, zapomínání, únavy.
• Pátý axiom: Interakce se opakuje. Komunikace není jednorázová. Je to cyklus. Když jedna osoba vždy začíná hádku, druhá vždy utíká - to je vzorec. A ten vzorec se opakuje, dokud ho někdo nezmění. Terapie neřeší „problém“, ale tenhle vzorec.

Co se děje v terapii?

V praxi se komunikační terapie neřeší „problémy“. Řeší se interakce. Když rodina přijde kvůli dítěti, které „nemluví“, terapeut se neptá: „Co mu chybí?“ Ptá se: „Když se dítě zamlčí - co se děje mezi rodiči?“

Studie z let 2018-2022 ukázaly, že pacienti v terapii využívající Watzlawickovy principy dosáhli 67% zlepšení komunikačních schopností po 12 týdnech. Ve standardní terapii to bylo 42%. Proč? Protože se nezaměřují na to, co chybí - ale na to, co se opakuje.

Terapeuti v České republice potvrzují: největší výzvou je naučit klienty rozpoznat implicitní vzorce. To trvá průměrně 8-10 sezení. A to nejsou jen rozhovory. Jsou to domácí úkoly: „Pozoruj, co říkáš, když se tvůj partner dotkne tvé ruky.“ „Zapiš, jak se změnila tvoje reakce, když jsi přestal odpovídat.“

„Neměl bych nic proti tomu s vámi komunikovat, ale něco mi v tom brání“

Watzlawick popsal jev, který se dnes nazývá komunikace pomocí symptomu. Když někdo trpí „neznalostí jazyka“, „osplaveností“ nebo „zapomínáním“, nemusí to být nemoc. Může to být zpráva.

Představte si muže, který každý den říká: „Nemůžu se dnes soustředit.“ Všechno se mu nedaří. Všechno ztrácí. Když ho terapeut zeptá: „Co by se stalo, kdybys to mohl?“ odpoví: „Pak bych musel říct, co opravdu cítím.“

On nemá ztrátu pozornosti. Má strach. A jeho tělo mu vytvořilo „symptom“, který mu umožňuje: „Nemůžu se bavit - to není moje vina, je to moje tělo.“

Toto je důležité: lidé nejsou „nemocní“. Oni si vytvářejí způsoby, jak přežít. A terapie je nezničit. Je je přeformulovat.

Proč to stále funguje? A proč to někdo kritizuje?

V roce 2022 provedla Univerzita Karlova analýzu pěti komunikačních teorií. Watzlawickův přístup dosáhl 89% úspěšnosti při identifikaci komunikačních paradoxů v rodinách. Tradiční modely, jako Schrammův kruh nebo Berlova SMCR, dosahovaly jen 63%. Proč? Protože tyto modely považují komunikaci za přenos informace - jako když posíláte e-mail. Watzlawick ví: komunikace je jako taneční pár. Když jeden krokne dopředu, druhý krokne dozadu. A ta choreografie je důležitější než to, co říkají.

Ale není to dokonalé. 35% českých terapeutů v průzkumu z roku 2021 označilo Watzlawickovu teorii za příliš rigidní. V kulturách s vysokým kontextem - kde se věci „rozumí bez řeči“ - může být jeho přístup příliš „západní“. Někdo si říká: „Co když to, co říkám, není myšlenka? Je to návyk? Je to tradice?“

Watzlawick neřešil kulturu. Řešil vzorce. A to je jeho síla i slabost.

Co děláme dnes?

Už v roce 2023 začal Ústav teorie informace a automatizace AV ČR spolupracovat s Fakultou sociálních věd UK. Cílem? Testovat Watzlawickovy axiomů v digitálním prostředí. Co když „nemůžeme nekomunikovat“ v chatu? Co když „vztahová stránka“ je emoji? Co když „dvojná vazba“ je „likuj, ale neodpovídej“?

92% českých psychoterapeutů používá alespoň jeden z Watzlawickových axiomů. 87% používá první: „Nemůžeme nekomunikovat.“ 78% používá druhý: „Obsah a vztah.“ To není náhoda. To je pravda, kterou každý, kdo kdy mluvil s někým, zná.

Co si z toho odnést?

Nechte si toto na paměť: Když někdo říká „Nemám co říct“, nevěřte mu. Když někdo říká „To jsi to řekl špatně“, nevěřte mu. Když někdo říká „Nechci to říct“, nevěřte mu. Všechno to je komunikace. A ona je vždycky víc než slova.

Největší chyba, kterou lidé dělají: věří, že to, co řekli, je to, co druhý slyšel. Ale on slyšel něco jiného. A on nevěděl, že to říkáte. A vy jste nevěděli, že to slyšel.

Watzlawick neříkal, jak komunikovat lépe. Řekl: pozoruj, co se děje, když komunikujete. A to je všechno, co potřebujete.