Kdy je čas přejít od ambulantní léčby k intenzivnímu programu?

Chcete, aby vaše dítě nebo blízká osoba přestala ztrácet váhu, přestala se vracet k purgacím nebo přestala být nafoukaná strachem z jídla? Pokud už jste vyzkoušeli pravidelné schůzky s psychologem, změnili jste jídelníček, ale nic se nezlepšuje - možná je čas zvážit intenzivní program (IOP). Není to žádná extrémní opatření. Je to prostě léčba, která je dostatečně silná, aby zastavila pokračující poškozování těla a mysli.

Intenzivní program není náhradou za ambulantní terapii. Je to přeskok, kdy ambulantní přístup už nestačí. A to se stává častěji, než si lidé myslí. Pokud pacient ztrácí více než 0,5 kg týdně, nemůže jíst ani s rodinou, má závažné fyzické příznaky nebo se odmítá účastnit jakékoli terapie, je to jasný signál. V takovém případě čekání znamená zhoršování.

Co přesně znamená, že je potřeba IOP?

Neexistuje jednoduchý test, který by řekl: „Ano, jdi do IOP.“ Je to komplexní rozhodnutí, které bere v úvahu tři věci: tělo, mysl a chování.

• Fyzické kritérium: Hmotnost pod 85 % ideální tělesné hmotnosti, nízký krevní tlak, pomalý tep, výrazná slabost, amenorea (přestání menstruace) u dívek, elektrolytové poruchy, zvýšené hladiny enzymů jater nebo ledvin. Tyto příznaky nejsou jen „nepříjemné“ - mohou vést k selhání orgánů.
• Psychologické kritérium: Silný strach z hubnutí, narušené vnímání vlastního těla (např. vidění sebe jako „tucatého“ i při extrémních chudobách), úzkostné chování kolem jídla, opakované vymětování, přehnané cvičení, sebevražedné myšlenky.
• Chování: Selhání ambulantní terapie, opakované přerušování léčby, odmítnutí jíst i s podporou rodiny, izolace od společnosti, nezvládnutelné emocionální výbuchy.

Není důležité, zda máte diagnózu anorexie, bulimie nebo jinou poruchu příjmu potravy. Je důležité, zda se stav zhoršuje. Pokud ano - IOP není volba, je to nutnost.

Co se děje v intenzivním programu?

Intenzivní program není hospitalizace v běžné nemocnici. Je to zaměřená, strukturovaná péče, která probíhá v specializovaných zařízeních, jako jsou Lázně Jablonec nebo Centrum Anabell. Tam se nejedná jen o to, aby pacient jídl. Jde o to, aby se naučil znovu žít.

Program trvá obvykle 2-4 týdny, ale někdy i déle. Každý den je naplněný: jídla, terapie, cvičení, psychoedukace. Nejde o to, aby se pacient „zotavil za dva týdny“. Jde o to, aby se mu podařilo zastavit pokračující škodlivé chování a začít si věřit.

Pracuje na tom tým: psycholog, psychiatr, nutriční terapeut, někdy i fyzioterapeut. Všechny schůzky jsou plánované. Jídla se konají v klidné atmosféře - bez telefonů, bez TV. Každé jídlo je podporované, ale ne násilné. Cílem je, aby se pacient naučil jíst znovu, nejen proto, že to musí, ale proto, že to chce.

Ve většině případů se používá kognitivně-behaviorální terapie (KBT), ale nejen ona. Rodinná terapie je zásadní, zejména u dospívajících. Pokud je dítě mladé, rodiče nejsou jen pozorovateli - jsou aktivními členy léčby. V některých programech se schází celé rodiny, aby společně pochopily, jak porucha funguje a jak ji mohou podpořit.

Co vás čeká při jídle?

Největší strach u pacientů není tělo - je to jídlo. V IOP se jídlo stává terapeutickým nástrojem.

Den je rozdělený na 4-6 jídel, včetně svačin. Každé jídlo trvá 20-30 minut. Během jídla se nesmí používat elektronické zařízení. Není to kvůli „pravidlům“ - je to kvůli tomu, že odvádění pozornosti od jídla zvyšuje strach a zhoršuje vnímání sytosti.

Na začátku se může zdát, že jídlo je nebezpečné. Může být nemožné se na něj podívat. Ale postupně, s podporou terapeuta, se to mění. V jednom případě z Lázní Jablonec se 15letá dívka s anorexií, která ztrácela 0,5 kg týdně po třech letech, během deseti dní zastavila úbytek hmotnosti a začala přibývat. Ne proto, že jí někdo násilně krmil. Protože se naučila, že jídlo nemusí být nepřítel.

Je důležité pochopit: IOP neřeší jen hmotnost. Řeší vztah k jídlu. A to je ten pravý cíl.

Je farmakoterapie součástí IOP?

Ano, ale ne jako hlavní nástroj. Léky nejsou „čarodějné pilulky“, které vyřeší poruchu příjmu potravy. Jsou pomocným nástrojem.

Nejčastěji se používají SSRI (např. fluoxetin), které pomáhají udržet rovnováhu serotoninu. To zlepšuje náladu, snižuje úzkost a může pomoci s komorbidní depresí. V některých případech se zvažuje i hormonální substituce, ale pouze pokud je to potřeba pro obnovu menstruace nebo kostní hmotnosti.

Léky nejsou pro každého. Pokud pacient nemá deprese, nebo nejsou příznaky dostatečně silné, léky nejsou nutné. Důležitější je psychoterapie, psychoedukace a podpora.

Co je psychoedukace a proč je tak důležitá?

Porucha příjmu potravy není jen „nepříjemná návykovost“. Je to závažné duševní onemocnění, které má fyzické i psychologické kořeny. A většina rodin o tom nemá představu.

Psychoedukace je výuka o tom, co se děje v těle a mysli. Jak se vysvětluje, že strach z jídla je neurologický, ne morální problém. Jak se vysvětluje, že purgace neodstraní všechny kalorie. Jak se vysvětluje, že „být tenká“ není zdravé.

V IOP se psychoedukace provádí nejen pro pacienta, ale i pro rodinu. Rodiče se učí, jak reagovat, když dítě odmítá jíst. Jak neříkat: „Proč to nechceš?“ ale: „Vím, že to je těžké. Jsem tady.“

Dnes se psychoedukace často podává i online: přes weby jako idealni.cz, přes SMS připomínky, přes internetové poradenství. Ale nejúčinnější je, když se to děje osobně - v klidu, v bezpečí, v přítomnosti týmu, který ví, co dělá.

Co se stane po IOP?

Intenzivní program není konec. Je to začátek.

Po návratu domů se pacient nevysvobozuje z terapie. Naopak - začíná další fáze: ambulantní podpora, pravidelné kontroly, možná pokračování ve skupinové terapii. Někteří pacienti navštěvují „kluby pro rodiče“ nebo online skupiny, kde sdílí zkušenosti.

Největší chybou je myslet, že po IOP je vše vyřešené. To není pravda. Porucha se nevyskytne jen v jednom týdnu. Vrací se, když je člověk unavený, stresovaný, izolovaný. Proto je důležité mít plán na dlouhodobou podporu.

U některých se zlepšení projeví rychle - za několik týdnů. U jiných to trvá měsíce. Ale každý krok, který se dělá, je důležitý. I když se hmotnost zvýší jen o 100 gramů, je to vítězství.

Co se nestane v IOP?

Nikdo vám neřekne: „Budeš tenká.“

Nikdo vám neřekne: „Ztratíš 10 kg.“

Nikdo vám neřekne: „Budeš šťastná, jakmile přibereš.“

Nejde o vzhled. Nejde o číslo na váze. Jde o to, abyste se naučili žít bez strachu. Bez kritiky. Bez toho, že byste si museli „dokazovat“ hodnotu jídlem.

Největší výsledek IOP není zvýšení hmotnosti. Je to získání důvěry - ve své schopnosti se zotavit, ve své hodnotě, ve své možnosti mít život, který není o jídle.

Co dělat, pokud máte podezření?

Nečekat. Neříkat: „Je to jen fáze.“ Neříkat: „Zatím se to zvládne.“

První krok je jednoduchý: kontaktujte lékaře pro děti a dorost. Nebo svého praktického lékaře. Necháte si vypracovat základní vyšetření - hmotnost, hladiny elektrolytů, funkce štítné žlázy. Pokud se ukáže, že je něco špatně, lékař vás přesměruje na specializovanou ambulanci.

Nebojte se. Nejste sami. V Česku je několik zařízení, která mají zkušenosti s IOP. A každý, kdo se rozhodne pro něj, má šanci - opravdu šanci - na zotavení.

Je IOP pro vás?

Pokud se vám zdá, že jste už všechno vyzkoušeli a nic se nezlepšilo - ano, je to pro vás.

Pokud se vaše dítě bojí jíst s rodinou, ztrácí váhu, přestalo mít menstruaci, mluví o tom, že je „tucaté“ i když je kost a kůže - ano, je to pro něj.

Pokud jste už měli několik pokusů o ambulantní terapii a každý skončil stejně - ano, je to pro vás.

Největší chyba není jít do IOP. Je čekat, až bude příliš pozdě.