Nejde o to, jestli jsi silný nebo slabý. Jde o to, jestli ještě držíš. Když se ti každý den zdá, že se probudíš do těžšího dne než ten předchozí, když se snažíš přežít, ale už nežít, když tě něco drží v posteli, i když víš, že bys měl jít ven - krizová pomoc není poslední možnost. Je to první krok, který může znamenat rozdíl mezi tím, abys přežil, a tím, abys začal znovu žít.

Co je krizová pomoc a kdy ji hledat?

Krizová pomoc není terapie, která trvá měsíce nebo roky. Je to rychlá, intenzivní a bezplatná podpora, která tě vezme přes okamžik, kdy se ti zdá, že to už nezvládneš. Není to o tom, že bys měl něco „nepřežít“. Je to o tom, že tě někdo slyší, když už nikdo jiný nechce nebo neumí.

Hledat krizovou pomoc znamená přiznat, že něco je špatně. A to je vlastně nejsilnější věc, kterou můžeš udělat. Nečekáš, až se ti všechno rozbije. Nečekáš, až se ti někdo zeptá: „Co se ti děje?“ Když se ti začne zdát, že život nemá smysl, že se bojíš spát, že tě neustále trápí úzkost, že máš náhlé myšlenky na sebevraždu nebo sebevražedné plány - to je čas.

Nečekáš, až to trvá tři měsíce. Nečekáš, až tě někdo přesvědčí, že to „není tak špatné“. Pokud se cítíš přetížený, bezmocný, zoufalý, pokud tě trápí neustálá únava, problémy se spánkem nebo stravou, pokud se ti zdá, že se nechceš vůbec vzbudit - to je signál. Nejsi jediný. A nejsi zvláštní. Jen jsi v krizi. A krize se řeší, ne ignoruje.

Které signály neignorovat?

Některé příznaky jsou jasné. Některé jsou tiše. Ale všechny jsou důležité.

• Myšlenky na sebevraždu nebo sebevražedné plány - i když jen jednou za týden, i když to není „plný plán“, ale jen „proč to nezkončit?“ - to je červená značka.
• Neustálá úzkost - srdce ti buší, nemůžeš dýchat, máš pocit, že tě něco začne pohltit, i když nic nebezpečného není.
• Ztráta zájmu o všechno - už tě nezajímají přátelé, hudba, jídlo, koupel, věci, které dřív dělaly radost.
• Problémy se spánkem - nebo spíš, že spíš neusneš vůbec, nebo se probouzíš v 3 ráno s myšlenkami, které tě zničí.
• Halucinace - slyšíš hlasy, které nikdo jiný neslyší, vidíš věci, které neexistují. To není „představivost“. To je varování.
• Závislosti - alkohol, drogy, přílišné používání internetu, jídla, pohybu - to všechno může být pokus o utlumení bolesti.
• Sociální izolace - nechceš mluvit, nechceš odpovídat, nechceš ani vstát z postele, protože se bojíš, že ti někdo řekne: „Co se ti děje?“
• Problémy s koncentrací a pamětí - nechápeš, co ti lidé říkají, zapomínáš na jednoduché věci, jako když jsi v kuchyni a nevíš, proč jsi tam.

Pokud tyto příznaky trvají déle než dva týdny a znemožňují ti normální život - není to „jen fáze“. Je to krize. A krizi se řeší pomocí odborníků, ne tím, že se budeš snažit „překonat“ sám.

Kde najít krizovou pomoc v ČR?

V České republice funguje jen několik krizových center s 24h provozem. Ale to stačí. A jsou zdarma. Plně hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Neplatíš nic. Neříkáš své jméno. Nechceš vědět, kdo to je. Stačí, že někdo bude s tebou.

• Linka první psychické pomoci: 116 123 - volání 24/7, včetně svátků a nocí. Můžeš volat z pevné linky i z mobilu. Není potřeba předchozí registrace. Operátoři jsou vycvičení, nejudí, nekárají, neříkají „to je všechno v hlavě“. Poslechnou tě. Někdy 47 minut. A pak ti pomohou najít další krok.
• Chatová podpora - dostupná úterý, středa, čtvrtek od 13 do 18 hodin, a také pátek, sobota, neděle, pondělí a státní svátky. Více informací na narovinu.net/krize.
• Krizová centra - v ČR jsou jen čtyři s nonstop provozem. Jedno z nich je Krizové centrum RIAPS (tel. 222 586 768). Můžeš tam přijít bez předchozího objednání, kdykoliv, i v noci. Nabízejí i krátkodobý pobyt na lůžku, pokud je to potřeba.
• 112 - pokud se cítíš v nebezpečí sebevraždy nebo násilí, vol 112. Bezpečnostní služby tě převezou do psychiatrické pohotovosti.

Nechceš volat? Nechceš mluvit? Pošli SMS nebo napiš chat. Není důležité, jak to uděláš. Důležité je, že to uděláš.

Co se stane, když zavoláš?

Nikdo tě neosoudí. Nikdo tě nevyhodí. Nikdo tě neřekne, že „to není tak špatné“. Když zavoláš na 116 123, někdo tě vezme za ruku - ne fyzicky, ale slovy. Přečte ti, že tě slyší. Zeptá se: „Co se právě děje?“ A pak ti dá prostor. Bez času. Bez spěchu. Bez předsudků.

Většinou to skončí tím, že ti pomohou najít další krok: ambulantní psychologa, psychiatra, nebo tě přesměrují na krizové centrum, kde ti mohou nabídnout i pár hodin klidu na lůžku. Není to „léčba“. Je to stabilizace. A stabilizace je první krok k tomu, abys mohl začít léčit.

Co krizová pomoc není?

Není to „zázrak“. Není to „vyřeší to všechno“. Není to náhrada za dlouhodobou terapii. Je to most. Most mezi tím, když tě něco zničilo, a tím, když se začneš opět učit žít.

Krizová intervence trvá obvykle 1 až 6 sezení. Cílem není zjistit, proč jsi takhle zraněný. Cílem je zastavit krvácení. A pak ti řeknou: „Teď ti pomůžeme najít někoho, kdo ti pomůže zjistit, proč to vůbec krvácí.“

Není to „slabost“. Je to inteligence. Je to odvaha. Je to zodpovědnost vůči sobě.

Co dělat, když ti to nejde?

Někdy se stane, že zavoláš a není nikdo na druhém konci. Nebo je dlouhá čekací doba na lůžko. To je bohužel pravda. V ČR je stále málo krizových center. Více než 60 % lidí hodnotí přístup jako „dobrý“, ale 28 % mělo problémy s dostupností o víkendech.

Ale to neznamená, že máš dát pokoj. Zavolej znovu. Zkus chat. Napiš na fórum Nevypusť duši. Najdi někoho, kdo tě slyší. I když to není profesionál. I když to je jen někdo, kdo ti napsal: „Jsem tady.“

A pak - zavolej znovu. Zítra. Za dva dny. Za týden. Krizová pomoc není jednorázová věc. Je to cesta. A cestu začínáš tím, že krok uděláš.

Co se změnilo v posledních letech?

V roce 2020 bylo na linku 116 123 voláno 28 500krát. V roce 2022 to bylo 41 900krát. To znamená, že lidé začínají hledat pomoc. A že se stigmatizace snižuje. Více mužů, více seniorů, více lidí z LGBTQ+ komunity - všechny začínají hledat pomoc. A to je změna.

Od roku 2023 funguje specializovaná linka pro seniory (800 123 123). Od května 2023 bude spuštěna linka pro LGBTQ+ komunitu. Ministerstvo zdravotnictví plánuje otevřít tři nová krizová centra do roku 2025, hlavně na venkově, kde je péče nejvíc omezená.

A největší změna? Lidé už neříkají: „To je všechno v hlavě.“ Říkají: „Potřebuji pomoct.“ A to je začátek.

Co dělat dál?

Když se ti podaří přežít tu krizi, neznamená to, že jsi „vyléčený“. Znamená to, že jsi přežil. A teď je čas na další krok. Krizová pomoc ti dala náhled na to, že život ještě nemusí být špatný. Teď je čas najít někoho, kdo ti pomůže pochopit, proč to vůbec bylo tak špatné.

Zkus hledat psychologa. Nebo psychiatra. Nebo obě. Není to „větší problém“. Je to přirozený krok. Není to slabost. Je to zodpovědnost.

A pokud se ti to ještě nechce - nech to. Ale nezapomeň na 116 123. Zavolej, když budeš potřebovat. Nejen když budeš v nebezpečí. I když budeš jen trochu unavený. I když budeš chtít jen někoho, kdo ti řekne: „Jsi v pořádku.“