Co se stane, když se pokusíte mluvit s někým o jeho závislosti a skončí to křikem a zavřenými dveřmi?

Nejste sami. Každý rok se v Česku stává tisícekrát, že někdo z rodiny, přítele nebo partnera se snaží promluvit s člověkem, který trpí závislostí. A každý rok se to skončí stejně: obranným postojem, lhaním, odmítnutím nebo úplným odstoupením. Většina lidí dělá jednu chybu - začínají výrokem: „Ty jsi alkoholik.“ Nebo: „Už to nemůžeš dál dělat.“ Tento přístup nevede k pomoci. Vede k uzavření.

Podle dat Národního monitoringového centra pro drogy z roku 2022 se 68 % rodinných příslušníků pokusilo o konfrontaci bez předchozí přípravy. V 85 % případů to skončilo negativně. Závislá osoba se nezhroutí, když ji obviňujete. Zhroutí se, když se cítí odsouzená. A právě to je ten rozdíl: mezi tím, když říkáte „ty jsi problém“, a když říkáte „mě to bolí, že jsi změněný“.

Nejprve se naučte mluvit jinak - nepoužívejte nálepky

Závislost není identita. Je to stav, který člověk trpí. Neříkejte „alkoholik“, „narkoman“ nebo „hráč“. Tyto slova nejsou popisem - jsou značkou. A lidé se brání značkám. Psychoterapeutka Zdeňka Košatecká to říká jasně: „Když mluvíte s někým, kdo propadl alkoholu, máte tendenci ukazovat na jeho závislost. Následuje obranný postoj.“

Místo toho používejte neutrální jazyk. Řekněte: „Člověk se závislostí na alkoholu“ nebo „někdo, kdo má problém s drogami“. Toto není jen politicky správné - je to terapeutické. Když člověk slyší „ty jsi závislý“, slyší: „Ty jsi špatný.“ Když slyší „máš problém se závislostí“, slyší: „Můžeš se zlepšit.“

Podle průzkumu Českého společenství pro závislosti z roku 2022 92 % závislých osob uvádí, že stigmatizace je jedním z hlavních důvodů, proč nejdou hledat pomoc. Když se cítí odsouzení, zavřou se. A když se zavřou, už se s nimi neřeší nic.

Připravte si konkrétní příklady - ne obecné obvinění

Neříkejte: „Vždycky jsi se chováš špatně.“ To je prázdná výzva. Nikdo se nezmění, když mu řeknete, že je špatný. Ale když mu řeknete: „V pátek večer jsi nešel na večeři, i když jsi slíbil. A když jsem tě zavolala, řekl jsi, že jsi na práci. Ale já jsem viděla, jak jsi vstupoval do baru.“ - to je jiné.

Klíč je konkrétnost. Mějte připravené tři až pět případů, kdy jste si všimli změny v chování. Například:

• Ztráta zájmu o aktivity, které dříve miloval - třeba fotbal, cestování, hraní s dětmi.
• Časté lhaní o tom, kde byl, co dělal, kolik peněz utratil.
• Fyzické znaky: zarudlé oči, výrazné výkyvy hmotnosti, neustálá únava.
• Zhoršení výkonu ve škole nebo na práci - zpoždění, chyby, odvolání.
• Neustálé podráždění nebo apatie - náhlá změna nálady, kdy se z něj stane člověk, kterého už neznáte.

Podle dat Národního monitoringového centra pro drogy z roku 2022 tyto příznaky se objevují u 78 % lidí se závislostí. Když je uvedete konkrétně, přestane být věc „o tom, že jsi závislý“ a stane se „o tom, co se stalo“.

Používejte „já“-výroky, ne „ty“-výroky

Zaměňte všechny „ty jsi“ za „mě to dělá“.

Neříkejte: „Ty jsi vždycky opilý a neřešíš rodinu.“

Řekněte: „Mě to dělá starosti, že jsi v poslední době často nepřišel na večeři. Myslím na to, jak jsem kdysi čekal na tebe, když jsme se bavili o plánech na víkend. Teď to nechápu.“

Proč to funguje? Protože „ty“-výroky obviňují. „Já“-výroky vyjadřují cit. A když člověk slyší, že někdo trpí, ne že je špatný, začíná poslouchat. Podle materiálů Národní linky pro odvykání je to jedna z nejúčinnějších technik v terapii rodinných vztahů.

Uživatelka Markéta z fóra chciodvykat.cz popisuje: „Když jsem poprvé mluvila se svým manželem o jeho závislosti, začala jsem křičet a obviňovat ho. Bylo to katastrofální. Až když jsem přestala říkat ‚ty jsi alkoholik‘ a začala jsem mluvit o tom, jak mi chybí, když jsme se smáli spolu, začal o tom uvažovat.“

Nechte ho vědět, že ho milujete - i když nechápete jeho chování

Závislost neznamená, že člověk je zlý. Znamená, že je bolestně zraněný. Mnozí lidé s závislostí se k ní dostanou kvůli bolesti, ztrátě, traumatu. Ne proto, že jsou slabí.

Řekněte mu: „Nechápu, proč to děláš. Ale nechápu, jak jsi se mohl změnit takhle. A já tě stále mám rád.“

Uživatel Petr z Facebookové skupiny „Podpora pro rodiny závislých“ popsal: „Když jsem přestal říkat ‚jsi alkoholik‘, ale začal mluvit o tom, jak mi chybí, když jsem s ním mohl hrát fotbal, začal reagovat jinak.“

Nikdy neříkejte: „Když se nevyléčíš, přestanu tě milovat.“ To je vyhrůžka. A vyhrůžky nevedou k změně. Vede k něčemu jinému - k většímu odstoupení. Místo toho řekněte: „Nechápu, proč to děláš. Ale já tě neopustím. A když budeš chtít pomoct, budu tady.“

Připravte si cestu ven - ne jen rozhovor

Nemluvte jen o problému. Mějte připravenou cestu ven. Neříkejte: „Měl bys jít k terapeutovi.“ Řekněte: „Mám připravený kontakt na Adicare v Brně. Mají bezplatnou konzultaci. Mohu ti ho poslat? Nebo ti ho zavolám spolu s tebou?“

Podle dat Národní linky pro odvykání je klíčové mít připravené kontakty. Ne jen nějaké. Konkrétní. S názvem, číslem, místem. Například:

• Národní linka pro odvykání: 800 350 000 (bezplatná konzultace 24/7)
• Adicare: 8 poboček po celé ČR, speciální programy pro rodiny
• Sanatorium Moniky Plocové: specializované centrum pro závislosti a rodinnou terapii
• Chciodvykat.cz: online konzultace a materiály od 1. ledna 2023

Podle průzkumu Českého národního monitoringového centra pro drogy z roku 2022 62 % rodin závislých osob neví, kam se obrátit. Když jim dáte přesný krok, nejen slova, zvyšujete šanci na pomoc.

Dejte mu čas - a připravte se na odmítnutí

Nečekáte, že po jednom rozhovoru bude člověk „vyléčený“. Nečekáte, že se vzdá alkoholu hned večer. Podle dat Národního monitoringového centra pro drogy z roku 2022 67 % závislých osob odmítne pomoc při prvním přístupu. Ale 43 % z nich přijme pomoc při třetím až pátém pokusu.

Neznamená to, že máte být trpěliví až do nekonečna. Znamená to, že nezavírejte dveře po prvním neúspěchu. Pokud se závislý odmítne, neříkejte: „Tak to bylo.“ Řekněte: „Vím, že to teď nechceš slyšet. Ale když se to změní, já jsem tady.“

Uživatelka Lucie na Redditu popisuje: „Mluvila jsem s otcem o jeho závislosti, připravila jsem si všechno, ale on začal lhat a popírat. Nakonec jsem se musela obrátit na Národní linku pro odvykání, která mi pomohla najít speciálního terapeuta.“

Někdy je vaším úkolem nechat ho, ale neopustit ho. A někdy je vaším úkolem najít pomoc pro sebe.

Nezapomeňte na sebe

Nejste terapeut. Nejste lékař. Nejste spasitel. Jste člověk, který má rád někoho, kdo se ztratil.

Podle Adicare.cz se u rodinných příslušníků často mísí strach se vztekem, lítost s nedůvěrou a opětovným zklamáním. To vás vyčerpá. A když budete vyčerpaní, nebudete schopni pomoci nikomu.

Národní linka pro odvykání zaznamenala v roce 2022 celkem 15 342 hovorů od rodinných příslušníků - 38 % všech hovorů. To znamená: nejste sami. A existuje pomoc pro vás.

Nezapomeňte: pokud se rozhodnete hledat pomoc pro sebe, neznamená to, že jste „vzdali“. Znamená to, že jste schopní udržet sebe, abyste mohli být tam, kde je potřeba.

Co se děje v Česku dnes? Změna přístupu začíná

Od 1. září 2023 jsou všechny sociální služby v Česku povinny absolvovat školení v komunikaci s rodinami závislých - podle novelizace zákona č. 108/2006 Sb. Od 1. ledna 2023 je online konzultace přes chciodvykat.cz dostupná zdarma. Ministerstvo zdravotnictví spustilo kampani „Mluvme o závislosti bez předsudků“ a do roku 2025 budou všechny školy v Česku vyučovat komunikaci s blízkými závislými.

Změna není v daleké budoucnosti. Je tady. A začíná tím, že někdo v rodině přestane říkat „ty jsi alkoholik“ a začne říkat: „Mě to dělá starosti.“