Interkulturní páry čelí jedinečným výzvám - a terapie je tu, aby pomohla

Když se česká žena a indický muž setkají za kávou v Praze, nejde jen o lásku. Jde o to, jak se dva lidé, kteří vyrůstali v úplně jiných světech, naučí mluvit stejným jazykem - nejen slovy, ale i emocemi, zvyky a očekáváními. V posledních letech se takové páry stávají běžnějšími. Podle Českého statistického úřadu se počet mezikulturních manželství mezi lety 2010 a 2022 zvýšil o 80 %. A s nimi roste i potřeba pomoci, která neřeší jen konflikty, ale i hluboké kulturní nedorozumění.

Proč se kulturní rozdíly vztahům tak těžko vyhnout?

Nemusíte být z jiné země, abyste věděli, že rodina a vztahy fungují jinak. V některých kulturách se rozhoduje o svatbě celá rodina. V jiných je to výhradně věc dvou lidí. Někde se o penězích mluví otevřeně, jinde je to tabu. Někde se děti vychovávají s důrazem na poslušnost, jinde na nezávislost. Tyto rozdíly nejsou jen „zajímavé“ - mohou být zdrojem neustálého napětí, kdy oba partneři cítí, že jejich způsob „je správný“ a druhý „je špatný“.

Představte si, že český muž chce v neděli zůstat doma, protože je to jeho čas na odpočinek. Jeho žena z Thajska si myslí, že rodina by měla být spolu - a když nejsou, je to známka, že ho neváží. On vidí v jejím chování nátlak. Ona vidí v jeho chování odmítání. A nikdo z nich neví, že to není o lásce. Je to o tom, jak byli vychováni.

Co dělá interkulturní párová terapie jinak?

Standardní párová terapie se zaměřuje na komunikaci, citovou blízkost nebo opakující se konflikty. Interkulturní terapie jde dál. Neřeší jen to, co říkáte - řeší, proč to říkáte. Terapeut nejen naslouchá, ale pomáhá partnerům pochopit, jak jejich kulturní pozadí tvaruje jejich reakce.

Tady je, jak to v praxi vypadá:

1. Aktivní naslouchání: Každý partner má 45-60 minut na to, aby vysvětlil, jak vypadá jeho rodina, jak se v ní vyjadřuje láska, jak se řeší konflikty - a bez přerušování. Terapeut zaznamenává, kde se objevují „černé díry“ - místa, kde se oba nerozumí, protože mají jiné „kulturní předpoklady“.
2. Narrativa ponoření: Partneři vyprávějí příběhy z dětství: jak oslavovali svátky, jak se chovali k rodičům, co se dělo při návštěvě domu. Tento přístup snižuje stereotypy o 63 %, jak ukazuje výzkum Couples Analytics. Když uvidíte, že váš partner plakal, když mu babička zrušila svátek, už ho nevidíte jako „nepohodlného“. Vidíte ho jako člověka, který ztratil něco důležitého.
3. Společné řešení: Místo aby někdo „vzdal“ svou kulturu, vytvářejí společný rámec. Například česko-čínský pár po 10 měsících terapie vytvořil společný kalendář - na Vánoce se jeli navštívit rodinu v Česku, na Čínský nový rok se jeli do Číny. Obě strany se cítily viděné a respektované.
4. Přeformulování rozdílů jako síly: Terapeut pomáhá najít, jak rozdíly mohou být výhodou. Když jeden partner je přímý a druhý je indirektní, může to znamenat, že spolu vytvářejí vyváženější komunikaci - jeden říká pravdu, druhý ji zabalí do lásky.

Které terapeutické metody se používají?

Interkulturní terapie není jedna metoda - je to směs. Terapeuti kombinují přístupy podle potřeby páru:

• Kolaborativní párová terapie (CCT): Učí páry, že problém není druhý partner, ale situace. „Nejsme proti sobě - jsme proti tomu, co nás dělí.“
• Gottmanova metoda: Zaměřuje se na empatii a malé kroky k přiblížení - například každý den říct něco, co partnera osloví.
• Vztahová terapie Imago: Spojuje psychologii s duchovním pojetím vztahu. Pomáhá pochopit, že často hledáme v partnerovi to, co jsme potřebovali od rodičů.
• Vývojový model: Zohledňuje, že lidé se vztahu rozvíjejí - a někdy se rozvíjejí jinak. To není chyba. To je lidské.

Co potřebuje terapeut, aby to šlo?

Není to jen o tom, že znáte jazyk. Je to o tom, že rozumíte tomu, co se říká mezi řádky. Terapeut musí mít:

• Kulturní humilitu: Uznání, že neví všechno. Že nemůže všechno pochopit z knihy. Musí být ochoten se učit od klientů.
• Schopnost pracovat v třetím jazyce: Pokud partneři mluví anglicky mezi sebou, terapeut musí být schopen sledovat nejen obsah, ale i emocionální náboj. Někdy se v třetím jazyce řekne méně - ale cítí se víc.
• Odolnost proti esencialismu: Neříkat: „To je typické pro Asiaty.“ Ale: „Co tvoří tvoje zkušenosti?“

Problém? V Česku má pouze 28 % psychoterapeutů specifickou přípravu pro práci s interkulturními páry. A jen 12 % z nich je oficiálně certifikováno pro tuto specializaci. To znamená, že mnoho párů najde terapeuta, který má dobrou intenci, ale chybí mu znalosti.

Co dělá úspěch?

Podle výzkumu dr. Petry Vackové z roku 2021 páry, které absolvují alespoň 12 sezení, hlásí:

• 67 % zlepšení komunikace
• 54 % snížení konfliktů spojených s kulturou

Největší faktory úspěchu:

• 76 %: Terapeut má zkušenosti s konkrétní kulturou (např. zná thajské rodinné hodnoty)
• 68 %: Umí pracovat v třetím jazyce
• 82 %: Nepřiznává jednu kulturu za „lepší“

Naopak, když terapeut převádí všechno na stereotypy - „Všechny Asiatky jsou závislé“, „Češi jsou chladní“ - terapie selže. A to i když se partneri snaží.

Co dělat, když nemůžete najít správného terapeuta?

Nejste sami. A není to vaše chyba.

• Podívejte se na Institut mezikulturních studií v Praze - nabízejí kurzy pro terapeuty, ale někdy i konzultace pro páry.
• Požádejte o doporučení od organizací, které pomáhají cizincům v Česku - často znají terapeuty s tímto zkušenostním profilom.
• Pokud se vám terapeut nezdá, řekněte to. Není to zradu. Je to zodpovědnost.
• Podívejte se na online platformy, které kombinují osobní sezení s digitálními nástroji - například platformy, kde si partneři mohou sdílet příběhy, videa z domova nebo otázky, které se bojí položit hlasem.

Je to výdaj, který se vyplatí

Průměrná cena jednoho sezení je 1 500-2 500 Kč - o 20-30 % více než standardní párová terapie. Ale když se podíváte na náklady neúspěchu - rozpad vztahu, emocionální únavu, izolaci, stres na děti - je to investice, která může zachránit celý život.

Interkulturní páry nejsou „exotické“. Jsou to vztahy, které se stávají normou. A terapie, která je podporuje, není luxus. Je potřeba.

Co se bude dít dál?

Do roku 2030 by měla být mezikulturní kompetence součástí standardního vzdělávání všech psychoterapeutů v Česku. Projekt „Mezi kulturami“ od Ústavu pro výzkum rodiny už teď vytváří první český standard pro tuto terapii. A s každým novým párem, který se rozhodne pro terapii, se mění i to, co považujeme za „normální“ vztah.