Fyzické zneužívání není jen zlomená ruka nebo modřina na boku. Je to hluboká rána v mozku, která mění, jak člověk vnímá svět, sebe sama a ostatní. Když dítě zaznamenává násilí od těch, kteří by měli chránit, jeho nervový systém se přestaví na režim přežití. A to se neodstraní jen tím, že přestane být násilí přítomné. Potřebuje čas, bezpečí a odborná pomoc.

Co se skrývá za modřinami a škrábanci?

Fyzické zneužívání je víc než fyzické poškození. Je to systémové násilí, které často přichází spolu s psychickým týráním - hrozbami, znevažováním, izolací. Dítě se učí, že svět je nebezpečný, že jeho tělo není bezpečné a že jeho city nejsou důležité. Výsledkem může být posttraumatická stresová porucha (PTSD), chronická úzkost, depresivní stavy, nebo dokonce problémy s identitou a sebevědomím v dospělosti.

V České republice se každoročně hlásí přes 12 000 případů domácího násilí, z nichž 43 % zahrnuje fyzické zneužívání dětí. Ale to je jen vrchol ledovce. Mnoho případů zůstává skrytých - děti se bojí mluvit, dospělí je nesprávně interpretují jako „nevychované“ nebo „hyperaktivní“. Jak říká klinická psycholožka Jana Nováková: „Vyhýbavé chování je často považováno za špatnou výchovu, ale ve skutečnosti je to přežitkový mechanismus mozku.“

Co se děje v mozku po násilí?

Když se dítě setká s násilím, aktivuje se jeho amygdala - část mozku, která detekuje nebezpečí. V normálních podmínkách se potom zapne přední mozková kůra, která pomáhá vyhodnotit situaci a uklidnit tělo. U traumatisovaného mozku to nefunguje. Amygdala zůstává v přepínacím režimu. Každý hlas, který zní příliš hlasitě, každý náhlý pohyb, každá ruka, která se vztahuje - může vyvolat úzkost, která je stejně silná jako ten původní útok.

To je důvod, proč některé děti zůstávají „zamrznuté“ nebo se „vypínají“ v situacích, které pro ostatní jsou běžné. To není nevychovanost. To je neurologická reakce. A tohle nelze „vychovat“ nebo „vysvětlit“. Potřebuje léčbu, která pracuje s tělem i s mozkem.

Které psychoterapeutické metody skutečně pomáhají?

Není jedna metoda vhodná pro všechny. Ale některé se ukázaly jako nejúčinnější v české praxi.

• EMDR (Eye Movement Desensitization and Reprocessing) - metoda, při které klient sleduje pohyb prstů terapeuty nebo poslouchá střídavé zvuky, zatímco se vrací k traumatu. Toto „přeprogramování“ pomáhá mozku zpracovat vzpomínky, které se „zasekly“. Podle dat centra Hedepy dosahuje EMDR 82 % úspěšnosti u 70 % klientů během 12-20 sezení.
• Kognitivně-behaviorální terapie (CBT) - zaměřuje se na přeměnu škodlivých myšlenek: „To se stalo, protože jsem to zasloužil“ nebo „Nikdy nebudu bezpečný“. CBT pomáhá vytvořit nové, realistické vzorce myšlení. Úspěšnost je kolem 65 % při redukci PTSD symptomů.
• Rodinná terapie - pokud je to možné, zapojení celé rodiny je klíčové. Nejen proto, že agresor může být členem rodiny, ale protože i ostatní členové často nevědí, jak reagovat. Rodinná terapie zvyšuje pravděpodobnost trvalé změny o 40 % ve srovnání s individuální terapií. Úspěšnost u zlepšení vztahů je 78 %.
• Somatická terapie - pracuje s tělem, ne jen s myšlenkami. Dítě se učí vnímat, kde v těle cítí strach, jak se napětí uvolňuje, jak dýchat, když se cítí přetížené. Pro děti, které neumí slovy popsat, co cítí, je to často jediná cesta k vyjádření.

Ve všech případech je první krok stabilizace. Nejde o to hned začít vyprávět traumata. Nejprve se klient učí, jak se uklidnit, jak najít „bezpečné místo“ ve své představivosti, jak rozpoznat příznaky záchvatu, jak se „vrátit do současnosti“. Bez tohoto základu se zpracování traumatu může stát znovu-traumatizací.

Proč některé terapie selhávají?

Ne každý, kdo řekne „dělám psychoterapii“, je schopen pomoci oběti násilí. Nejčastější chyby:

• Spěch - pokus o zpracování traumatu ještě před stabilizací. Výsledek: klient se zavře ještě víc.
• Opakovaný kontakt s agresorem - pokud dítě stále žije s pachatelem nebo ho vidí při návštěvách, terapie je zbytečná. Bezpečí musí být první.
• Nedostatek specializace - ne každý terapeut je školený v trauma-fokusaní metodách. V ČR chybí 217 certifikovaných trauma-terapeutů.
• Chybějící koordinace - policie, soudy, sociální služby a terapeuti často nekomunikují. V případě 6leté dívky z dokumentu proFem byl její strach a neschopnost mluvit označen za „nevychovanost“, což vedlo k zrušení trestního stíhání. To je sekundární trauma.

Co je dostupné v ČR?

V roce 2023 existuje 87 registrovaných center pro oběti domácího násilí, z nichž 32 poskytuje kompletní psychoterapeutickou péči. Většina je v Praze nebo ve velkých městech. V regionech je dostupnost nízká. Průměrná doba čekání na první schůzku je 3,2 měsíce.

Finančně je to těžké. Průměrná cena jednoho sezení je 1 200 Kč. Zdravotní pojišťovny hradí jen 300 Kč za sezení - pouze pokud je PTSD oficiálně diagnostikováno. To znamená, že mnoho rodin musí platit z vlastní kapsy - což není možné, pokud jsou už v důsledku násilí finančně zničené.

Naštěstí se něco mění. V roce 2022 Ministerstvo zdravotnictví schválilo povinné školení pro terapeuty pracující s traumatem. Projekt „Trauma bez hranic“ z EU má za cíl zřídit 15 nových center v regionech do roku 2025. Teleterapie se používá u 42 % klientů - což zvyšuje přístupnost, zejména v venkovských oblastech.

Bezplatná Linka důvěry (116 123) zaznamenala v roce 2022 přes 23 000 hovorů týkajících se domácího násilí - o 18 % více než v roce 2021. To ukazuje, že lidé začínají hledat pomoc. Ale systém se ještě nesetkává s jejich potřebami.

Co říkají ti, kteří prošli terapií?

Na portálu Terapie.cz má 4,3 z 5 hvězdiček průměrné hodnocení terapeutů specializujících se na trauma. Recenze jsou silné:

• „Po 18 měsících terapie jsem poprvé za posledních 12 let spala bez nočních můr.“ - AnnaK, 34, Praha
• „Terapie mi dala slova k tomu, co jsem cítil. A pak jsem pochopila, že nejsem vinna.“ - Pavel, 29, Brno
• „Trvalo 24 sezení, než jsem začala vidět změny. Ale když jsem poprvé řekla: ‚To se nestalo, protože jsem špatná‘ - cítil jsem, že se něco zlomilo.“ - TraumaSurvivor, Reddit

Největší překážka? Čas. Terapie není rychlá. Trvá od šesti měsíců do dvou let. Ale to není slabost - to je pravda. Trauma se neodstraní za týden. Ale může se zpracovat. Může se přeměnit.

Co můžete udělat, pokud jste obětí nebo znáte někoho, kdo je?

Nečekáte na „správný čas“. Nečekáte, až „to přejde“. Pokud se někdo cítí zničený, ztracený, nebezpečně zatímco je bezpečný - potřebuje pomoc.

1. Ujistěte se, že je bezpečný. Pokud je stále v kontaktu s agresorem, terapie není možná. Kontaktujte sociální služby nebo občanskou poradnu.
2. Najděte specializované centrum. Použijte seznam na webu Ministerstva práce a sociálních věcí nebo zavolejte Linku důvěry.
3. Nezatěžujte se s tím sám. Není vaše povinnost „vše vyřešit“. Terapeut je odborník.
4. Přijměte, že to trvá. Pokrok není lineární. Jsou dny, kdy se vše zhorší. To je normální.
5. Podpořte dítě - nevyžadujte, aby mluvilo. Některé děti se vyjádří kreslením, hrou, pískem. To je také hovor.

Nejde o to, aby se člověk „vyléčil“. Jde o to, aby se naučil žít s minulostí, aniž by ji musel přežívat znovu každý den. A to je možné. Více než 80 % lidí, kteří dokončí kompletní terapii, přestane trpět PTSD. Mnozí se naučí vytvářet zdravé vztahy. Někteří se dokonce stávají podporou pro jiné.

Fyzické zneužívání může zničit tělo. Ale ne duši. Duše je odolnější, než si myslíme. Jen potřebuje někoho, kdo ji bude poslouchat - bez soudů, bez spěchu, bez „měl bys to překonat“.