ADHD není dětská porucha. I když se o ní mluví jako o problému, který se děti „vyrůstají“, mnoho dospělých žije s tím, že jim něco neustále uniká. Zapomínají na schůzky, nezvládají plánování, cítí se „líní“ nebo „zmatení“, i když se snaží. A pak jednoho dne zjistí, že to všechno není jejich vina - je to ADHD. A to až v 30, 40 nebo 50 letech.

Co vlastně znamená ADHD u dospělého?

ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou) není jen „nemůžu sedět klidně“. U dospělých se projevy často mění. Hyperaktivita se přeměňuje ve vnitřní neklid - těžko se uvolníte, máte pocit, že „vás něco drží“, i když jste na židli. Impulzivita se projevuje jako přerušování lidí, náhlé rozhodování, nebo neschopnost čekat. Ale hlavní problém je porucha pozornosti: ztrácíte se v detailech, nemůžete začít úkol, dokončíte ho jen zřídka, a když ano, je to v poslední chvíli.

Podle DSM-5, který používají čeští psychiatři, musí mít dospělý alespoň šest z devíti příznaků poruchy pozornosti nebo hyperaktivitních/impulzivních chování. A klíčové je: tyto příznaky musely být přítomny ještě před 12. rokem života. To znamená, že když jste ve škole měli problémy s organizací, zapomínali jste domácí úkoly, byli jste označováni za „nepozorného“ nebo „líného“, a to i přes to, že jste se snažili - možná to bylo ADHD.

Proč je pozdní diagnóza tak běžná?

V Česku je průměrný věk při diagnóze ADHD u dospělých 32,7 roku. To znamená, že lidé žijí průměrně 20 let s nepoznanou poruchou. Proč?

První důvod: v dětství se ADHD často přehlíží. U dívek a chlapců bez hyperaktivity - tzv. ADD - se příznaky nevyskytují jako „rušení“ ve třídě. Místo toho jsou ti, kdo „sedí klidně, ale nic nezvládají“. Učitelé je označí za „nepřítomné“ nebo „nemají chuť učit se“. Rodiče si myslí, že „prostě není motivovaný“.

Druhý důvod: příznaky se maskují. Mnoho dospělých s ADHD má diagnózu úzkosti, depresí nebo poruchy spánku. Psychiatr léčí příznaky, ale ne příčinu. Jak říká prof. Jiří Raboch z 1. LF UK: „Mnoho lidí žije s diagnózou deprese, aniž by věděli, že jejich problémy vycházejí z ADHD.“

Třetí důvod: systém neumí reagovat. V Česku je pouze 28 certifikovaných specialistů na ADHD u dospělých. Čekací doba na psychiatra je průměrně 6,2 měsíce. V některých krajích je to více než rok. A když konečně dostanete termín, mnoho lidí zjistí, že nejsou připravení - nemají školní vysvědčení, nemají svědectví rodičů, nevědí, co si pamatují z dětství.

Co se stane, když konečně dostanete diagnózu?

Pro mnoho lidí je to okamžik osvětlení. Na fóru ADHD.CZ, které má 15 000 uživatelů měsíčně, 82 % respondentů říká, že diagnóza jim „vysvětlila všechno z minulosti“. Jeden uživatel, Martin_42, napsal: „Po 38 letech jsem pochopil, proč jsem vždycky měl problémy s organizací, proč jsem zapomínal důležité věci a proč jsem byl ve škole označován za líného, ačkoli jsem se snažil. Diagnóza mi změnila život.“

Není to jen emoce. Je to přesun z pocity viny do pocity pochopení. Když víte, že vaše „línost“ není morální selhání, ale neurologická skutečnost, změní se i vztah k sobě. Přestáváte se sám obviňovat. Začínáte hledat nástroje, ne výčitky.

Jak probíhá diagnóza?

Diagnóza začíná u psychiatra, který se specializuje na ADHD u dospělých. Není to krátký rozhovor. Je to hluboké vyšetření, které trvá 1-2 hodiny a často více než jedno setkání.

Psychiatr se zaměří na:

• Historii v dětství - jak jste se chovali ve škole, jak jste plnili úkoly, jak jste spolužáky vnímali
• Projevy v dospělosti - jak vypadá váš den, jak se vypořádáváte s prací, domácností, vztahy
• Vyloučení jiných příčin - úzkost, depresi, hypothyreózu, poruchy spánku, užívání látek

Používá se standardizovaný dotazník ASRS (Adult ADHD Self-Report Scale), který má 96% citlivost na kombinovanou formu ADHD. Ten si můžete stáhnout zdarma z portálu NZIP a vyplnit před návštěvou. To vám pomůže lékaři rychleji pochopit vaši situaci.

Největší překážkou je shromažďování důkazů z dětství. 63 % lidí nemá školní vysvědčení, žádné písemné komentáře učitelů ani rodičovské svědectví. To neznamená, že diagnóza není možná. Psychiatr se spoléhá na vaše vzpomínky, ale i na to, jak se vaše chování projevuje dnes. Pokud je to konzistentní s kritérii DSM-5, diagnóza může být stanovena i bez dokumentů.

Léčba: co funguje skutečně?

Neexistuje jedna „správná“ léčba. Nejúčinnější je kombinace dvou věcí: léků a terapie.

Farmakologická léčba: Základem jsou stimulancia - methylfenidát (Ritalin, Concerta) a amfetaminy (Adderall). Tyto léky nejsou „přímořské“ - fungují jako „regulátor pozornosti“. U 70-80 % lidí výrazně zlepšují schopnost se soustředit, plánovat a dokončovat úkoly. V březnu 2024 byl v Česku uveden nový preparát Jornay PM - prodrúg methylfenidátu, který se podává večer a účinkuje až 16 hodin. To je revoluce pro lidi, kteří mají problém s denními dávkami.

Alternativou je atomoxetin - není stimulanc, ale antidepresivum, které pomáhá, když stimulancia nejsou vhodná (např. při závislosti nebo srdečních problémech).

Nefarmakologická léčba: Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) je klíčová. Nejde o „problémovou psychoterapii“, ale o výuku praktických nástrojů:

• Jak si vytvořit systém pro pamatování termínů (např. kalendář s notifikacemi)
• Jak rozložit úkol na kroky, které nejsou příliš velké
• Jak se vyhnout „prokrastinaci“ pomocí technik jako Pomodoro
• Jak řídit emoce, když se vše zhroutí

Podle studií z Masarykovy univerzity 30 % lidí dosáhne významného zlepšení jen pomocí KBT. U ostatních kombinace léků a terapie zvyšuje úspěšnost na 70-80 %.

Digitální nástroje: vaše nové pomocníky

Největší změna v posledních letech je digitální podpora. Mnoho lidí s ADHD nezvládá papírové plány. Ale mobilní aplikace? To je jiná hra.

Mezi nejčastěji používané patří:

• ADHD Focus - aplikace s funkcemi pro plánování, blokování odvádějících webových stránek a sledováním produktivity. Prémiová verze stojí 199 Kč/měsíc, ale zdarma je základní verze.
• Pomodoro Timer - jednoduchá aplikace, která vás učí pracovat 25 minut a pak si dát 5 minut odpočinku. Zvýšila produktivitu u 68 % diagnostikovaných dospělých.
• Google Kalendář + notifikace - nejzákladnější nástroj. Nastavte notifikace 1 hodinu, 15 minut a 5 minut před každou schůzkou.

Nemusíte kupovat nic. Stačí začít s tím, co máte. Zkuste si každý den zapsat tři nejdůležitější úkoly a nastavit na ně tři notifikace. To už je velký krok.

Co vás čeká, když začnete léčit?

Nejsou to okamžité zázraky. První týdny mohou být těžké - léky mohou způsobit neklid, suchost v ústech nebo problémy se spánkem. KBT vyžaduje pravidelnou praxi. Ale po 3-6 měsících se většina lidí začne cítit jinak.

Studie z Masarykovy univerzity ukazuje, že po pěti letech léčby 78 % lidí dosáhlo významného zlepšení v práci i v osobních vztazích. Bez léčby to je jen 32 %.

Není to o tom, že se stanete „perfektními“. Je to o tom, že přestanete být v boji se sebou samotným. Můžete začít plánovat, dokončovat, mít čas pro sebe. Můžete přestat se cítit jako „selhávající“ člověk a začít být tím, kým jste vlastně - schopný, inteligentní, kreativní, jen jinak fungující.

Co dělat, když nemůžete dostat termín?

Čekací doba na psychiatra je dlouhá. Ale neznamená to, že musíte čekat nečinně.

• Stáhněte si ASRS a vyplňte ho. To vám dá jasný obraz toho, co potřebujete.
• Začněte s aplikacemi - Pomodoro, kalendář, seznam úkolů. I malé změny pomáhají.
• Pročtěte si knihy - např. „You Mean I’m Not Lazy, Stupid or Crazy?!“ od Kate Kelly a Peggy Ramundo. Je přeložená i do češtiny.
• Připojte se k komunitě - fórum ADHD.CZ je bezplatné a plné lidí, kteří prošli tím samým.
• Zvažte soukromou diagnózu - za 3 500 Kč můžete získat vyšetření za 4-6 týdnů. Je to investice, která se vyplatí.

Nečekání neznamená pasivitu. Je to příprava. A každý krok, který uděláte dřív, vás přiblíží k životu, ve kterém už nebudete vysvětlovat, proč jste „tak zmatení“.

Je to skutečně ADHD? Nebo jen moderní výmluva?

Existují kritici. Někteří odborníci, jako prof. Tomáš Kačer, varují před nadměrnou diagnostikou. A má to svou pravdu. ADHD se někdy přehlíží jako výmluva pro nedostatek disiplíny. Ale to neznamená, že všechny diagnózy jsou falešné.

Problém není v tom, že je ADHD přeháněn. Problém je v tom, že je přehlížen. V roce 2023 vzrostl počet diagnostikovaných dospělých v Česku o 237 %. To znamená, že systém konečně začíná vidět to, co už desítky let bylo skryté. Ne všichni, kdo si myslí, že mají ADHD, ho mají. Ale většina lidí, kteří ho mají, ho ještě neví.

Největší riziko není přehánění. Je to ignorování. A to může zničit život - pracovní kariéru, vztahy, sebevědomí. Když se někdo v 40 letech konečně dozví, že jeho problémy nejsou jeho chybou, ale neurologickým rozdílem, změní se všechno. Ne jen život. I vztah k sobě.