ADHD se tradicionalně přidávalo k chlapcům. Když se řekne „porucha pozornosti s hyperaktivitou“, většina lidí si představí malého kluka, který se neumí držet na židli, přerušuje učitele a rozhazuje školní potřeby. Ale co když se ADHD u dívek projevuje úplně jinak? Co když nekřičí, nevybíhá z třídy, ale jen sedí v koutě, ztrácí se v myšlenkách, zapomíná domácí úkoly a cítí, že je „příliš citlivá“ nebo „příliš roztržitá“? Tady je pravda: ADHD u dívek a žen je jednou z nejčastějších poddiagnostikovaných poruch v dospělosti, a to ne proto, že neexistuje, ale protože se projevuje jinak.

Proč se ADHD u dívek přehlíží už od dětství

V dětství je ADHD u chlapců diagnostikována tři až pětkrát častěji než u dívek. Ale to neznamená, že dívky ADHD nemají. Znamená to, že jejich příznaky nevypadají jako ty klasické. Když chlapec přeskočí ze židle, dělá šum, přerušuje ostatní - všichni to vidí. Když dívka sedí tiše, ztrácí se v knize, zapomíná, kde má školní batoh, nebo se ztrácí v myšlenkách během hodiny - vypadá to jako „příliš snášenlivá“ nebo „příliš zavřená“. Výsledek? Žádná diagnóza. Žádná pomoc. Jen výtky: „Proč to neumíš?“, „Proč jsi tak roztržitá?“, „Nemůžeš se jen trochu soustředit?“

Podle studie publikované v časopise Psychiatrie pro praxi z roku 2014 se poměr diagnostikovaných chlapců a dívek v dospělosti vyrovnává. To znamená, že tisíce dívek, které v dětství nebyly diagnostikovány, přešly do dospělosti s nevyřešeným ADHD. A tam se symptomy jen zhoršují.

Jak ADHD u žen skutečně vypadá - nejen „neklid“

U dospělých žen se ADHD často projevuje jako Attention Deficit Disorder - tedy bez fyzické hyperaktivity. To je klíčové. Nejde o to, že by se žena neuměla držet na židli. Jde o to, že se neumí držet na sobě.

Typické příznaky u žen:

• Chronické zapomínání schůzek, termínů, narozenin - ne proto, že jsou „zanedbávající“, ale protože jejich mozek nesprávně filtrovává informace
• Obrovská potřeba dělat všechno najednou - a přitom dokončit nic
• Vnitřní neklid, který se projevuje jako přetížená mysl, neustálé přemýšlení o minulosti nebo budoucnosti
• Emoční labilita - rychlé přechody mezi nadšením a úplným vyčerpáním
• Snaha o dokonalost, která vede k vyčerpání - žena se snaží kompenzovat své obtíže tím, že dělá víc než všichni ostatní
• Pocit, že „něco není v pořádku“, ale nevíte co - „proč jsem vždycky tak unavená?“, „proč se mi to všechno nezdá?“

Tyto příznaky se často překrývají s úzkostí, depresí nebo syndromem vyhoření. Výsledek? Žena dostane léky na úzkost, nebo jí doporučí psychoterapii na stres - ale ADHD zůstává nevyřešené. A tak se žije s pocitem, že jsi „rozbíjená“, že „něco v tobě není v pořádku“, že „nejsi dost dobrá“.

Klára Kubíčková: „Když nemáš diagnózu, mizerně se ti žije“

Klára Kubíčková, autorka knihy Roztěkané, byla diagnostikována s ADHD až ve věku 42 let. Předtím prošla řadou lékařů, kteří jí diagnostikovali infarkt, úzkostnou poruchu, chronické vyčerpání. Všechno to byla následná „kompenzace“ jejího nevyřešeného ADHD. „Když nemáš diagnózu a nevědomě svoje ADHD kompenzujete, tak tím přicházíte o strašně mnoho sil. Opravdu mizerně se vám žije,“ říká.

Její příběh není výjimka. V klinikách jako Adicare se často setkávají s ženami, které přišly s diagnózou úzkosti nebo depresí, ale po hlubší analýze zjistí, že základní problém je ADHD. Tyto ženy často popisují, že celý život „dělaly víc než ostatní“, aby „nevydaly“, že něco „nemají“. A když konečně dostanou diagnózu, cítí se jako „vysvobozené“ - ne proto, že se všechno okamžitě změní, ale protože konečně pochopí, že nejsou „líné“ nebo „neorganizované“. Jsou prostě neurotypicky jiné.

Diagnostika je složitá - ale možná

Diagnostika ADHD u žen není snadná. Klasická kritéria DSM-5 vyžadují, aby příznaky začaly před 12. rokem. Ale co když je v dětství byly maskované? Co když jste byli „dobrá dívka“, která se nevzepřela, nevypadala „neposlušně“, ale jen se „ztrácela“ v myšlenkách?

Klinika Klinická psychologie vysvětluje: „Důležitější je přetrvávání symptomů a jimi způsobené funkční postižení než prokázaná diagnóza v dětství.“

Co se dělá při diagnostice:

1. Základní rozhovor s odborníkem - nejen o dnešních obtížích, ale o celém životě
2. Plnění WHO testu pro dospělé (18 otázek - kladná odpověď na 6 nebo více naznačuje potřebu dalšího vyšetření)
3. Dotazníky o dětství - někdy je nutné se obrátit na rodiče, starší sourozence, učitele
4. Vyloučení jiných poruch - úzkost, depresivní porucha, porucha osobnosti, hypotyreóza

Je důležité pochopit: diagnóza ADHD u žen není „náhoda“. Je to výsledek systematického přehlížení. A právě proto je potřeba, aby lékaři věděli, jak hledat příznaky, které nejsou vidět.

Terapie, která skutečně pomáhá ženám

Léčba ADHD u žen se liší od léčby u mužů. Nejde jen o léky. Nejde jen o „zvýšení pozornosti“. Jde o to, aby žena konečně přestala bojovat proti sobě samotné.

Základní pilíře terapie:

• Medikamentózní léčba - stimulancia (např. methylfenidát) nebo ne-stimulancia (např. atomoxetin) mohou pomoci stabilizovat mozek. U žen se často potřebuje delší doba na nalezení správné dávky, protože hormonální cyklus ovlivňuje účinek.
• Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) - učí ženy, jak pracovat s jejich mozkem, ne proti němu. Například: jak vytvořit systém, který nevyžaduje dokonalost, jak rozdělit úkoly na kousky, jak si pamatovat termíny bez přetížení.
• Podpora v každodenním životě - organizace domácnosti, péče o děti, práce - všechno to může být nesnesitelné, když máte ADHD. Terapie pomáhá najít praktické nástroje: kalendáře, upomínky, delegování, „neříkat ano“.
• Skupinová podpora - mnoho žen říká, že první věc, která je změnila, bylo setkání s jinými ženami, které mají stejné problémy. „Nechápu, že jsem nejedna,“ říkají. „A že to není moje vina.“

Některé ženy se bojí léků. To je pochopitelné. Ale většina z nich, které léky zkusily, říká: „Už jsem si nevzpomněla, jak se cítila, když jsem nebyla na lékách.“

Proč to dělá rozdíl - a proč to musí změnit

Když žena dostane diagnózu ADHD, není to jen „výsledek vyšetření“. Je to přepisování jejího životního příběhu. Přestává být „líná“, „zmatená“, „nepřipravená“. Stává se ženou, která má neurologickou rozdílnost - a která má právo na podporu, ne na výtky.

V České republice se postupně mění přístup. Vznikají testy jako „ADHD u žen“ na Diagnostika-mysli.cz. Kliniky jako Adicare nabízejí speciální konzultace. DSM-5 (2013) lépe popisuje příznaky u dospělých a žen - a to vedlo k 27% nárůstu diagnostikovaných případů oproti staršímu DSM-IV.

Ale stále je potřeba více. Lékaři potřebují být školeni. Ženy potřebují vědět, že jejich příznaky nejsou „normální“. A společnost potřebuje přestat považovat „příliš citlivou“ nebo „příliš roztržitou“ ženu za „problém“ - a začít ji vidět jako někoho, kdo potřebuje jiný přístup, než výtky.

Co dělat, když si myslíte, že máte ADHD

Pokud se vám něco z tohoto popisu zní známě, nechte se vyšetřit. Nečekejte, až „to přejde“. Nečekejte, až „budete mít více času“.

Začněte tímto:

• Staňte se pozorovatelkou svého života - zapište si, co vás nejvíce vyčerpává
• Projděte si WHO test pro dospělé (dostupný na Hedepy.cz)
• Shromážděte informace o svém dětství - co vás v dětství většinou kritizovali? Co vás „vyčerpávalo“? Co vám lidé říkali, že „máte“?
• Navštivte specialistu - psychiatra, neurologa nebo klinického psychologa s přípravou na ADHD u žen

Nikdy není pozdě. I když jste 30, 40 nebo 50 let, diagnóza ADHD vám může vrátit část života, kterou jste si mysleli, že jste ho ztratili.